Ó Maria, nesmírný prostore
nebes, základe země,
hlubino moří, světlo slunce,
kráso luny, jase nebeských hvězd...
Tvé lůno nosilo Boha, před jehož majestátem
se člověk chvěje.
Tvůj klín choval řeřavé uhlí.
Tvá kolena podpírala Lva, jehož majestát
vzbuzuje hrůzu.
Tvé ruce se dotkly Toho, jenž je
nedotknutelný, a ohně božství, který plane v něm.
Tvé prsty se podobaly kleštím, rozžhaveným
doběla, z nichž prorok přijal uhlí pro nebeskou
oběť.
Ty jsi koš pro tento chléb, jenž přichází
z palčivého …
[Más]