☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Chvalme všichni Krále nebeského,
který vstoupil v radost Otce svého,
by byl Pánem stvoření všeho.
Ukázal se mnohým po vzkříšení,
ujal se svých věrných v zarmoucení,
slíbil jim Ducha utěšení.
Chtě svou milostí všechny spasiti,
vírou svou je v Duchu obživiti,
přikázal své slovo hlásati.
Jako vítěz na výsost se bere,
vykoupený lid radostně vede
do radosti své neskonalé.
Nuže, věrní, k Pánu svému hleďme,
v toho, jenž nás předešel, doufejme,
v pravdě srdce své posilněme.
Ten, jenž zvítězil, nás očekává,
před Otcem svým za nás se přimlouvá,
do nebeské radosti volá.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi. Aleluja.
1Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
2Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, *
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
3Blaze těm, kteří dbají práva, *
spravedlivě jednají v každé době.
4Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, *
ujmi se mě a pomoz mi,
5abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, †
abych se radoval z radosti tvého lidu, *
abych se chlubil spolu s tvým dědictvím.
6Hřešili jsme jako naši otcové, *
páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.
7Naši otcové v Egyptě *
nechápali tvé divy,
neměli na paměti množství tvých dobrodiní, *
ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře,
8Přece však je zachránil pro své jméno, *
aby ukázal svou moc.
9Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, *
vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi.
10Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, *
vyprostil je z moci nepřítele.
11Vody zatopily jejich protivníky, *
nezůstal z nich ani jeden.
12Tu uvěřili jeho slovům *
a zpívali mu píseň chvály.
13Brzy však zapomněli na jeho skutky, *
nevyčkali jeho rozhodnutí.
14Dali se strhnout žádostivostí na poušti, *
pokoušeli Boha na pustině.
15Splnil jim jejich žádost, *
ale poslal na ně i nakažlivou nemoc.
16V táboře záviděli Mojžíšovi *
a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu.
17Otevřela se země a pohltila Datana, *
zavřela se nad Abiramovou tlupou.
18V jejich tlupě vzplanul oheň, *
plamen spálil bezbožníky.
Ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi. Aleluja.
2. ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.
19Zhotovili si tele u Chorebu *
a klaněli se modle ulité z kovu.
20Zaměnili tak svoji Slávu *
za sochu býka, který požírá trávu.
21Zapomněli na Boha, který je zachránil, *
který v Egyptě vykonal divy,
22zázraky v Chámově zemi, *
úžasné skutky u Rudého moře.
23Rozhodl se, že je zničí, †
kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval, *
aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.
24Pohrdli vytouženou zemí, *
nevěřili jeho slovu.
25Reptali ve svých stanech, *
neposlouchali Hospodinova hlasu.
26Proto jim přísahal pozdviženou rukou, *
že je zničí na poušti,
27že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy, *
že je rozpráší do cizích zemí.
28Přidali se k Bál Peorovi, *
jedli oběti mrtvých bohů.
29Dráždili (Hospodina) svými zločiny, *
proto je stihla pohroma.
30Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost. *
Pohroma přestala.
31Připočetlo se mu to k zásluze *
po všechna pokolení na věčné časy.
32Popudili ho u vod v Meribě, *
zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou,
33neboť rozhořčili jeho mysl, *
že svými rty nerozvážně mluvil.
Ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.
3. ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid. Aleluja.
34Nevyhubili národy, *
jak jim Hospodin rozkázal,
35ale smísili se s pohany *
a naučili se jejich skutkům.
36Uctívali jejich modly, *
a ty se jim staly léčkou.
37Obětovali své syny *
i své dcery zlým duchům.
38Prolévali nevinnou krev, †
krev svých synů a dcer, *
které obětovali kananejským modlám.
Země byla poskvrněna krví, †
39znečistili se svými skutky *
a zpronevěřili se svými zločiny.
40Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu *
a zošklivil si své dědictví.
41Proto je vydal do moci pohanů; *
vládli jim ti, kteří je nenáviděli.
42Utiskovali je nepřátelé, *
museli se sklonit pod jejich ruku.
43Mnohokrát je vysvobodil, †
oni ho však roztrpčovali svými pletichami, *
proto byli pokořeni pro své viny.
44Ale shlédl na jejich soužení, *
když slyšel jejich prosbu.
45Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu *
a slitoval se pro své velké milosrdenství.
46Vzbudil k nim soucit *
u všech, kteří je přivedli do zajetí.
47Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, *
a shromáždi nás z pohanských zemí,
abychom chválili tvé svaté jméno *
a chlubili se tvou slávou.
48Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův, †
od věků až na věky! *
Všechen lid ať řekne: „Amen!“
Ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid. Aleluja.
Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,
máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
Láska k bratřím
11To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. 12Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.
13Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. 14My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 15Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.
16Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. 17Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.
Víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium
(Tract. 124,5.7: CCL 36,685-687)
Dvojí život
Církev ví, že jí byl Bohem zvěstován a svěřen dvojí život: jeden ve víře, druhý v přímém patření na Boha; jeden v čase pozemského putování, druhý ve věčnosti v přebývání s Bohem; jeden v námaze, druhý v odpočinutí; jeden na cestě, druhý v domově nebeské vlasti; jeden v činné práci, druhý v odměně nazírání Boha.
První život představuje apoštol Petr, druhý Jan. Ten první zde na zemi trvá až do konce tohoto věku a na onom světě dochází svého cíle; ten druhý se má naopak naplňovat, až skončí tento věk, ale ani v budoucím věku nekončí. Proto Petrovi Kristus řekl: Následuj mě,1 o Janovi však říká: Jestliže chci, aby zůstal, až přijdu, proč se o to staráš? Ty mě následuj!2
Následuj mě tím, že budeš snášet všechno časné zlo jako já. Jan ať zůstane, dokud nepřijdu, abych odplácel věčným dobrem. A lze to říci ještě jasněji: Následuj mě dokonalým životem a řiď se přitom příkladem mého utrpení. A započaté poznání ať zůstane, dokud nepřijdu. Má se naplnit, až přijdu.
Krista totiž následuje až na práh smrti plnost svaté trpělivosti. Plnost poznání však zůstává, dokud nepřijde Kristus; teprve pak jej zjeví. Zde v zemi smrtelníků totiž zakoušíme zlobu tohoto světa. Tam v zemi živých budeme patřit na dobrotu našeho Pána.
Ono chci, aby zůstal, až přijdu nelze ovšem chápat ve smyslu: chci, aby tu zůstal natrvalo, nýbrž: chci, aby čekal. K naplnění toho, co představuje Jan, nedojde totiž hned, ale teprve až přijde Kristus. K tomu, co očekáváme, by však nedošlo, kdybychom již nyní nezačali konat to, co představuje Petr, jemuž bylo řečeno: Ty mě následuj.
Nikdo by ovšem neměl tyto význačné apoštoly od sebe oddělovat. Tím, co představoval Petr, byli totiž oba, a oba také budou tím, co představoval Jan. Jen jako symbol jeden následoval a druhý zůstával. Zato ve víře oba trpělivě snášeli bídu tohoto světa a oba i očekávali naplnění budoucí blaženosti.
Avšak ne pouze oni, činí tak i celá svatá církev, Kristova nevěsta, která musí překonat tyto přítomné zkoušky a uchovat se pro onu budoucí blaženost. Předobrazem těchto dvou životů byli Petr a Jan, každý jednoho. Ale tak jako tím prvním v tomto čase žili ve víře oba, i v tom druhém se budou oba navěky radovat z blaženého vidění tváří v tvář.
Tak tedy pro všechny svaté, nerozlučně patřící ke Kristovu tělu, pro jejich proplutí tímto bouřlivým životem přijal první z apoštolů Petr klíče nebeského království a moc svazovat a rozvazovat hříchy.3 A pro všechny svaté, pro dosažení nejklidnější zátoky života skrytého v Bohu, spočinul evangelista Jan na Kristových prsou.4
Neboť nejen sám Petr, ale celá církev svazuje a rozvazuje hříchy; ani sám Jan nepil z pramene srdce Páně, ten Jan, z jehož kázání pak tryskala slova o Slovu, jež bylo na počátku u Boha,5 i další slova o Kristově božství a vznešené pravdy o trojjedinosti Boha, na kterého máme jednou v nebeském království hledět tváří v tvář, zatímco nyní, než přijde Pán, všechno vidíme jen jako v zrcadle a v hádance.6 To přece sám Pán dal svému evangeliu proudit do celého světa a každý z něho může pít, co hrdlo ráčí.
1 Jan 21,19. 2 Jan 21,22. 3 Srov. Mt 16,19. 4 Srov. Jan 20,20. 5 Srov. Jan 1,1. 6 Srov. 1 Kor 13,12.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Bůh, dárce veškeré milosti, vás pro zásluhy Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě. * Když teď nakrátko snesete utrpení, on sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní, aleluja.
Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás. * Když teď nakrátko snesete utrpení, on sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, náš nebeský Otče, tvůj Syn před svým nanebevstoupením slíbil apoštolům Ducha Svatého; vyslyš naše prosby a sešli i nám dary svého Ducha, abychom byli naplněni bohatstvím nebeské moudrosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2024 Juraj Vidéky