01:29:02
jamacor
598
Antonín Dvořák, Requiem. Antonín Dvořák, Requiem Le Requiem d'Antonín Dvořák en la Cathédrale de Chartres le 6 septembre 2002, Choeur et Orchestre Colonne sous la direction d'Antonello Allemandi. …Více
Antonín Dvořák, Requiem.

Antonín Dvořák, Requiem
Le Requiem d'Antonín Dvořák en la Cathédrale de Chartres le 6 septembre 2002, Choeur et Orchestre Colonne sous la direction d'Antonello Allemandi.

Le Requiem en si bémol mineur op. 89 (B. 517) d'Antonín Dvořák est un requiem pour solistes, chœurs et orchestre composé en1890.

Antonín Dvořák's Requiem in B-flat minor, Op. 89, B. 165, is a funeral mass for soloists, choir and orchestra, composed in 1890
Structure
Section I:
1. Introitus: Requiem aeternam
2. Graduale: Requiem aeternam
3. Sequentia: Dies irae - Tuba mirum - Quid sum miser - Recordare, Jesu pie - Confutatis maledictis – Lacrimosa
Section II :
4. Offertorium: Domine Jesu Christe – Hostias
5. Sanctus - Pie Jesu
6. Agnus Dei
The approximate duration of the work is 95 minutes.

Rekviem – smuteční mše pro sóla, sbor a orchestr b-moll, Op. 89 Antonína Dvořáka je velká vokálně-instrumentální skladba, patřící (společně např. s Berliozovým či Verdiho Rekviem) k umělecky nejpřesvědčivějším a nejvýznamnějším skladbám tohoto typu celé hudební historie.

Antonín Dvořáks 1890 komponiertes Requiem ist ein abendfüllendes Werk für vier Solisten in den Stimmlagen Sopran, Alt, Tenor undBass, Chor und Orchester in großer romantischer Besetzung einschließlich Orgel und Schlaginstrumenten wie Gong und Glocken. Von seinem Umfang her ist das Requiem nicht für den Gebrauch im Gottesdienst, sondern für den Konzertsaal bestimmt. Es beruht auf dem kanonischen Text der katholischen Totenmesse, den Dvořák für dieses Werk in 13 Teile gegliedert hat.

Das Werk entstand als Auftragskomposition der Musikfestspiele in Birmingham. Zwar stammte der Auftrag bereits aus dem Jahr 1888, aber Dvořák fand wegen anderer Projekte erst zwei Jahre später Zeit zur Komposition. Die ersten Entwürfe für das Requiem schrieb er am 1. Januar 1890. Nach einer Unterbrechung durch mehrere Auslandsreisen vollendete er Ende Oktober 1890 die Komposition. Die Uraufführung fand am 9. Oktober 1891 in Birmingham statt.

Das Werk bewegt sich zwischen stiller Andacht und religiöser Ekstase. Auf der Höhe seiner Schaffenskraft stehen dem Komponisten die Mittel des Musikdramas ebenso zur Verfügung wie meditative und lyrische Töne und ein breites Spektrum von Klangfarben. Dabei spielen dunkle Farben wie Bassklarinette, Englischhorn und vierstimminger Männerchor eine besondere Rolle. Die Aufführungsdauer des Werkes beträgt etwa 94 Minuten.

レクイエム変ロ短調 作品89(B.165)は、アントニン・ドヴォルザークが1890年に作曲したレクイエム。演奏時間は約1時間35分。

Requiem b-moll Antonína Dvořáka, op. 89 - msza żałobna przeznaczona dla chóru, solistów i orkiestry. Utwór powstał w roku 1890 i stanowi swoistą refleksję na temat ludzkiej egzystencji.

Antonín Dvořák zkomponoval Rekviem na začátku vrcholného období své tvorby, v roce 1890. Skladba se neváže ke konkrétní osobě či události, ale je jedinou velkou reflexí obecně znepokojivých otázek lidského bytí, žalu a útěchy ve smrti, smyslu žití a umírání, stejně jako naděje. Dvořák byl hluboce věřícím člověkem, proto i toto geniální dílo je prodchnuto obdivuhodnou čistotou víry, duchovností, pokorou a nevšední autenticitou myšlenek. Všechny pocity, které v nás vyvolává vyvěrají z osobní Dvořákovy filozofie a jejich umělecká realizace je formálně i obsahově dokonalá.

Stavba skladby není zcela typická, dělí se na dva hlavní oddíly, z nichž každý je v rámci základních liturgických úseků mše dále dělen, první na osm, druhý pak na 5 jednotlivých částí, do kterých skladatel umísťuje prostřednictvím spojování či rozdělování celý zpívaný text mše. Navíc ještě vkládá mezi části „Sanctus“ a „Agnus Dei“ lyrickou větu „Pie Jesu“, vytvořenou na základě závěrečného textu sekvence „Dies irae“. Základní melodický motiv skladby, tvořený dvěma vzestupnými půltóny, mezi něž je vložena velmi teskně působící zmenšená tercie, celé dílo uvozuje a postupuje v mnoha variacích dál jako tzv. příznačný, čímž je prostupuje jako neodbytná a trvalá tísnivá eschatologická otázka. Není bez zajímavosti, že tento motiv inspiroval i další významné české skladatele natolik, že jej použili ve svých pracích. Jedná se o Josefa Suka, u nějž se objevuje ve smuteční symfonii Asrael a modernistu Bohuslava Martinů, u nějž ho nalezneme jako téma v autorově 3. symfonii.

Celé dílo vyniká jak stavebně, tak dynamickou členitostí, kdy lyrické, bolestné a hluboce vnořené pasáže (např. „Lacrimosa“) se prolínají v naprosté symbióze s dramatickými částmi (např. „Dies irae“), plnými energie i osudovosti. Instrumentace a orchestrace díla jak v ose horizontální, tak vertikální je tradičně nejsilnější skladatelovou zbraní, její dokonalá propracovanost a invence je v celosvětovém kontextu zcela jedinečná. Dvořákovo Rekviem je vrcholným dílem klasicko-romantické syntézy.

Premiéra díla se uskutečnila 9. října 1891 v britském Birminghamu, kde je autor sám dirigoval, u nás pak 25. dubna následujícího roku v Národním divadle v Praze. Největším …