01:37:28
jamacor
428,3 tis.
In nomine patris - český film o "Číhošťském zázraku" Číhošťský zázrak je událost, ke které došlo v obci Číhošť na přelomu let 1949 a 1950. Při mši svaté o 3. adventní neděli 11. prosince 1949 se …Více
In nomine patris - český film o "Číhošťském zázraku"

Číhošťský zázrak je událost, ke které došlo v obci Číhošť na přelomu let 1949 a 1950. Při mši svaté o 3. adventní neděli 11. prosince 1949 se několikrát během kázání místního faráře Josefa Toufara pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři. Sám farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Stejný jev se měl údajně opakovat na Boží hod vánoční a v době postní, kdy již P. Toufar nežil (zemřel na Bulovce 25. února 1950).

O Číhošť se začala zajímat katolická církev, její věřící a také Státní bezpečnost. P. Toufar byl obviněn, že zázrak nafixloval. V lednu byl farář Toufar zatčen a dopraven do Valdic. Případ byl svěřen vyšetřovateli Ladislavu Máchovi. Toufar byl pak do Číhoště ve značně zbědovaném stavu, způsobeného Máchovými vyšetřovacími metodami, dopraven na „rekonstrukci“. Akce byla filmována a získaný materiál měl posloužit k propagandistickému filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Mělo být ukázáno, že farář při kázání kříž rozpohybovat pomocí drátkového zařízení maskovaného květinami (jde však o zásadní chybu scénáře; číhošťský zázrak se stal v adventu, kdy květinová výzdoba v kostele podle liturgických předpisů není povolena). Cestou na kazatelnu zmučený Toufar ztratil vědomí a „rekonstrukce“ musela být přerušena. Natáčení probíhalo v noci, protože farníci se o něm neměli dozvědět.[2] Toufar byl odvezen zpět do Valdic, kde byl znovu vyslýchán a pod nátlakem podepsal vykonstruované přiznání o „zázraku“ a o sexuálním zneužívání ministrantů. Pravost těchto listin byla v 90. letech zpochybněna. Ve Valdicích byl také znovu vyslýchán, ale dalšího natáčení „rekonstrukce“ se už nezúčastnil, protože Máchovy „vyšetřovací metody“ nepřežil. Je pohřben v hromadném hrobě kdesi u zdi Ďáblického hřbitova v Praze. Jeho hrob navštívil arcibiskup Dominik Duka 25. února 2012 před svou kardinálskou intronizací v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Začátkem 50. let začíná ve Východním bloku zostřování tzv. třídního boje uvnitř komunistických stran (Stalin: Třídní nepřítel se stáhl do řad dělnických stran!) a proti církvi (Karl Marx: 'Náboženství je opiem lidu!). Komunistické rozvědky potřebovaly proti duchovním pastýřům kompromitující materiály, aby mohly zahájit politické procesy. Podobné protináboženská represe, jaké poznala Číhošť, se zhruba ve stejném období – i když v jiné režii – odehrávaly v Polsku (Čenstochová), Maďarsku (Debrecín) a v NDR (Güstrow). Následky ovšem nebyly ani zdaleka tak tragické, brutální a ostudné jako v Gottwaldově Československu.

Josef Toufar (14. července 1902, Arnolec – 25. února 1950, Praha) byl český římskokatolický kněz, oběť komunistického pronásledování katolické církve v Československu.

Pocházel z velké zemědělské rodiny, byl čtvrtým dítětem v pořadí, jeho rodiče Josef (1865-1927) a Marie (rozená Mokrá, pocházela ze Záborné 1877-1910) měli ještě syny Bohuslava, Vladimíra a Stanislava a dceru Boženu, která byla mladší než Josef. Školu navštěvoval v Arnolci. Po jejím ukončení pomáhal otci s hospodářstvím s přestávkou v době základní vojenské služby (od roku 1922). V letech 1928–1932 studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, později přestoupil na reálku v Chotěboři, kde v roce 1935 odmaturoval. Vstoupil do Biskupského semináře v Hradci Králové a v 29. června 1940 byl ve věku 38 let vysvěcen na kněze. První mši sloužil v Kostele sv. Markéty ve Zhoři dne 5. července téhož roku. Od roku 1940 působil jako kaplan[1] a od roku 1946 jako farář v Zahrádce v Posázaví, 15. dubna 1948 jej přeložili do Číhošti na Havlíčkobrodsku. V roce 1950 byl zatčen a obviněn z vykonstruování Číhošťského zázraku. Zemřel na následky věznění a krutého zacházení.

Číhošťský farář Josef Toufar byl v lednu 1950 obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix (kříž) na oltáři několikrát ze strany na stranu. Při mši na Boží hod vánoční (25. prosince) téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením (bití, elektrický proud a žízeň) postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Josef Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným) a že skrytě pohyboval křížkem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb křížku nemohlo fungovat). Pohyb křížku se nepodařilo vysvětlit dodnes: žádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování křížkem, podle rekonstrukcí buď nemohl fungovat, nebo by musel být na holém oltáři jasně viditelný.

25. února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeným mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel podle pozdějšího vyšetřování lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. O 18 let později se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“. Josef Toufar je pohřben v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích pod falešným jménem J. Zouhar, příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech. Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl zpočátku potrestán jen stranickou důtkou (spíše za neúspěch než za samotnou smrt vězně). V roce 1968 byl soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V roce 1998 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně (nepodařilo se prokázat přímou souvislost mezi mučením a smrtí, přestože byla podle expertů vysoce pravděpodobná, ani úmyslné pozdní poskytnutí pomoci). V roce 1999 odvolací soud změnil trest na dva roky. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil.

Téma číhošťského zázraku a jeho vyšetřování beletristickou formou s udáním pozměněných jmen zpracovává Josef Škvorecký v knize Mirákl (1972). O Toufarově případu natočil v roce 2004 Jaroslav Polišenský (dramaturg Bedřich Ludvík ) televizní film In nomine patris. Hlavní roli Josefa Toufara hrál Viktor Preiss. Režiséra Freimana (ve filmu Neumana) si zahrál Jiří Langmajer, kameramana ztvárnil Pavel Kříž.
www.ceskatelevize.cz/…/20451212002

Pamětní deska připomínající osud tohoto kněze byla odhalena v Číhošti již v roce 1990. K stému výročí jeho narození v roce 2002 vydala Česká pošta sérii 8000 ks příležitostných dopisnic v nominální hodnotě 5,40 Kč s portrétem Josefa Toufara s přípiskem „100. výročí narození faráře Josefa Toufara, oběti proticírkevních represí.“ Památku Dr. Josefa Toufara připomenul ve své první kardinálské mši v chrámu Sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě Mons. Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský v sobotu 25. února 2012. Téhož dne položil také věnec na jeho hrob na Ďáblickém hřbitově.
Coburg
Coburg sdílí
60
In nomine Patris
Stylita sdílí
416
filmy.
...
hrané filmy v čj a sj
výběr z české a slovenské sekceVíce
filmy.

...
hrané filmy v čj a sj
výběr z české a slovenské sekce
gelur sdílí
278
Filmy.
Všetko filmyVíce
Filmy.

Všetko filmy
robomiso sdílí
26
FILMI.
FILMVíce
FILMI.

FILM
agapi3
👏 Moc dekuji za tento film!