Kříž Kristův a Vzkříšení - sv. Lev Římský

Moji milovaní, celé tajemství Paschy vám bylo sděleno skrze evangelní vyprávění, v němž byla jasně naznačena věrolomnost zrady na Pánu Ježíši Kristu; věrolomnost soudu, jímž byl (Pán) odsouzen; krutost Jeho ukřižování, ale také sláva Jeho Vzkříšení.
Semínko slova, které sestává z kázání Evangelia, však musí vzejít na půdě vašeho srdce tak, aby výhonky svatých myšlenek a poupata správných tužeb se svobodně proměnily v pravé plody.
Neboť Kříž Kristův, který byl vztyčen pro spásu smrtelných, jeví se zároveň tajemstvím i obrazem k následování.
Kristus oddal své tělo na smrt, ke svému Vzkříšení, aby ti, kteří v něj věří, nepovažovali pronásledování pro víru za nesnesitelná a smrt za strašnou při myšlence na to, že i oni se budou účastnit Jeho slávy tak, jako se On stal účastným jejich přirozenosti.
A proto, aby si srdce věřících byla lépe vědoma toho, že u sebe mají něco, díky čemuž je možné odvrhnout smyslné tužby světa a vystoupat k vyšší moudrosti, Pán nám slibuje svoji přítomnost: Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání světa (Mat 28, 20). Neboť Duch Svatý skrze Izaiáše zbytečně neřekl: Hle, panna počne, a porodí syna, a dá mu jméno Emmanuel, to jest S námi Bůh (Iz 7, 14).
Ježíš takto naplnil význam svého jména a ani po svém vystoupení na nebe neopouští své osvojené bratry, a třebaže On sedí po pravici Otce, přesto tyto své bratry posilňuje z výše.
Čiňte to, co On činil, milujte to, co On miloval a naleznete v sobě blahodať Boží… Kráčejíce po Jeho stopách, přezírejte věci pozemské, které, když odvrhnete, můžete získat nebeské, protože pozdvihnout svůj kříž a následovat za Kristem znamená ubít v sobě zlé vášně, vyhubit špatnosti a neřesti, vzdálit se marnosti a zříci se všech bludů a pomýlení.
A třebaže Paschu nemůže hodnověrně slavit ten, kdo je neskromný, kdo sám sebe ospravedlňuje, člověk pyšný a skoupý, nikdo se nenachází více vzdálen od tohoto svátku než heretici a především ti, kteří mají nesprávný pohled na vtěleného Boha… Vždyť prostřednictvím vtělení, Neviditelný se stal viditelným…, a z této příčiny se svátek nazývá Paschou, což hebrejsky znamená – přechod.
Jak o tom řekl Evangelista, že totiž před svátkem Paschy Ježíš věděl, že přišel Jeho čas, že On musí přejít ze světa tohoto k Otci svému. Ale jaká byla přirozenost, v níž Pán učinil tento přechod, jestli ne Jím přijatá „lidská“ přirozenost, vždyť podle Boží přirozenosti přebývají nerozdílně Otec v Synu a Syn v Otci? A proto, aby předal věřícím tento nevyslovitelný dar jednoty v Bohu, On také tento „přechod“ vykonal, tj. přešel, když před tím řekl: Aby všichni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli (Jan 17, 21).
V tomto svazku nemohou mít účast ti, kteří popírají, že v Synu Božím, pravém Bohu, přebývá lidská přirozenost, třebaže by se nazývali křesťany.
Vy se proto zbožně radujte v tomto svatém svazku, neboť nemáte pochybností o Kristově tělesném narození, strádání, smrti a vzkříšení Jeho těla.
Z úryvků druhého kázání na Paschu svt. Lva Římského
Zdroj: fb Pravoslavný křesťan