Óda na radosť
Radosť, krásna iskra z bohov,
Dcéra Elysium!
Vstúpime do seba vstrebala oheň,
Nebeský, tvoja svätyne.
Vaše kúzla sa zíde ty
Čo presne rozdelené,
Všetci muži sú bratia,
, Kde sa vaše jemné krídlo prebýva.
, Ktorý mal obrovské šťastie,
Priateľ svojmu priateľovi,
Kto vyhral oddanú manželku,
Zapojte sa do našej jasot!
Áno, aj keď len jedna duša
Jeho vlastné na tejto zemi!
A kto nevie nič o krádež
Plač, preč z tejto skupiny.
Každý je
Na prsiach prírody;
Obaja dobra a zla
Jej dar.
Dala nám bozky a vínnej révy,
Priateľ, ukázala k smrti;
Radosť bola daná červa,
A anjelik stojí pred Bohom!
Rád ako jeho sĺnk lietať
Prostredníctvom slávnej nebies štátov plánu,
Spustiť teraz, bratia, svoju rasu,
Radostné, ako víťazný hrdina.
Môžu byť prijatí, vy mil Sk.
Tento bozk pre celý svet!
Bratia! Za hviezdami
Milujúci otec musí prebývať.
Páči sa vám klaňať, milióny?
Máte pocit,

GOOGLE TRANSLATOR prelozil

Německý originál:

An die Freude
Freude, schöner Götterfunken,
Tochter aus Elysium!
Wir betreten feuertrunken,
Himmlische, Dein Heiligtum.
Deine Zauber binden wieder,
Was die Mode streng geteilt,
Alle Menschen werden Brüder,
Wo Dein sanfter Flügel weilt.
Wem der grosse Wurf gelungen,
Eines Freundes Freund zu sein,
Wer ein holdes Weib errungen,
Mische seinen Jubel ein!
Ja, wer auch nur eine Seele
Sein nennt auf dem Erdenrund!
Und wer's nie gekonnt, der stehle
Weinend sich aus diesem Bund.
Freude trinken alle Wesen
An den Brüsten der Natur;
Alle Guten, alle Bösen
Folgen ihrer Rosenspur.
Küsse gab sie uns und Reben,
Einen Freund, geprüft im Tod;
Wollust ward dem Wurm gegeben,
Und der Cherub steht vor Gott!
Froh, wie seine Sonnen Fliegen
Durch des Himmels prächt'gen Plan,
Laufet, Brüder, eure Bahn,
Freudig, wie ein Held zum Siegen.
Seid umschlungen, Millionen.
Diesen Kuss der ganzen Welt!
Brüder! Über'm Sternenzelt
Muss ein lieber Vater wohnen.
Ihr stürzt nieder, Millionen?
Ahnest du den Schöpfer, Welt?
Such' ihn über'm Sternenzelt!
über Sternen muss er wohnen.

Český překlad:
Óda na radost
Radosti, ty jiskro boží,
dcero, již nám ráj dal sám!
Srdce vzňaté žárem touží,
nebeský tvůj krásy chrám.
Kouzlo tvé teď opět víže,
co kdy čas tak dělil rád,
zástup lidstva sbratřen blíže
cítí van tvých křídel vát.
Komu štěstí v žití přálo,
v příteli že štít svůj máš,
komu věrnou ženu dalo,
mísit pojď se v jásot náš!
Sám byť jenom jednu duši
svojí na tom světě zval!
V díle tom kdo nezdar tuší,
od nás ber se s pláčem dál!
Radost každá bytost sáti,
přírodo, chce z ňader tvých;
zlý a dobrý chce se bráti
v jejích stopách růžových.
Révy žár nám, pocel smavý,
na smrt věrný přítel dán;
vášně plam dán červu žhavý,
světlý cherub dlí, kde Pán.
Dál, jak jeho slunci roje
nebes modrou nádherou,
spějte, bratří, drahou svou
směle, jak by rek šel v boje.
V náruč spějte, milióny!
Zlíbat svět kéž dáno nám!
Bratři! Hvězd kde žárný stan,
dobrý Otec zří z mlh clony.
Dlíte v prachu, milióny?
V bázni tvůrce tuší svět?
Pátrej, hvězd kde bezpočet!
V záři ční tam božské trůny.

(dle překladu Pavla Eisnera)