Obrana ikon ctihodného Jana Damašského
Na obvinění ikonoborců, že starozákonní přikázání zakazují zobrazení Boha, ctihodný Jan Damašský odpovídá:
Starozákonní zákaz obrazu je opatření dočasné, odvracející izraelský lid od modloslužby. „Když se Neviditelný učiní viditelným v těle, pak zobrazíš podobu Viděného“. „Boží vtělení je v dějinách Božího zjevení vrcholem, proto má každé …More
Obrana ikon ctihodného Jana Damašského
Na obvinění ikonoborců, že starozákonní přikázání zakazují zobrazení Boha, ctihodný Jan Damašský odpovídá:
Starozákonní zákaz obrazu je opatření dočasné, odvracející izraelský lid od modloslužby. „Když se Neviditelný učiní viditelným v těle, pak zobrazíš podobu Viděného“. „Boží vtělení je v dějinách Božího zjevení vrcholem, proto má každé přikázání svůj čas.“
Ikonoborci: „Uctívání ikon je modloslužba“.
Ctihodný Jan: „Existuje rozdíl mezi pojmy latreia a proskynésis.“ Latreia jako duchovní služba musí být přinášena pouze Bohu, jinak je člověk předmětem sloužení, k němuž je zaměřena všechna jeho životní orientace, zotročován.
Na druhé straně se ve starozákonních textech používá slovo proskynéo (Gen 23,7; Gen 33,3) a takové vzdávání úcty vůbec není vůči starozákonním spravedlivým míněno jako modloslužba nebo uctívání nepravého boha. Taková úcta náleží i ikonám, protože úcta, vzdávaná obrazu, vystupuje k předobrazu.
Ikonoborci: „Ikony jsou modly“.
Ctihodný Jan: „Je rozdíl mezi pojmy obraz-ikona a modla.“ Jestliže modla sama o sobě je v náboženských obřadech jakoby konečným bodem, prvopříčinou, pak ikona jako taková je pouze průvodcem k Předobrazu, který je na ní zobrazen.
Ikonoborci: „Uctívání ikon je uctíváním hmoty a ne Boha“.
Ctihodný Jan: „Ikony jsou stejně jako hmota bohonosné.“ „Bohonosný“ potenciál hmoty ukázalo Boží vtělení, kdy Bůh přijal hmotné tělo, neboť právě hmota sloužila jako „průvodce“ Božího sebezjevení a jako nositel blahodati (milosti).
Ikonoborci: „Ikony Božích služebníků nejsou svaté, jako obrazy Boha.“
Ctihodný Jan: „Člověk je také bůh, ale podle milosti (blahodati) a ikony svatých jsou také bohonosné.“ Aby teologicky vysvětlil zobrazování svatých na ikonách, ctihodný Jan Damašský uvádí jako argument svatootcovské učení o zbožštění člověka. Člověk je povolán stát se bohem podle blahodati skrze účast na Božském životě. Proto také uctívání těchto „bohů“ není modloslužbou, ale vzdáváním cti Božím přátelům, spoludědicům Kristovým.
zdroj: www.pravoslavi.cz/jana.baudisova/o-ikonach.htm
Na obvinění ikonoborců, že starozákonní přikázání zakazují zobrazení Boha, ctihodný Jan Damašský odpovídá:
Starozákonní zákaz obrazu je opatření dočasné, odvracející izraelský lid od modloslužby. „Když se Neviditelný učiní viditelným v těle, pak zobrazíš podobu Viděného“. „Boží vtělení je v dějinách Božího zjevení vrcholem, proto má každé přikázání svůj čas.“
Ikonoborci: „Uctívání ikon je modloslužba“.
Ctihodný Jan: „Existuje rozdíl mezi pojmy latreia a proskynésis.“ Latreia jako duchovní služba musí být přinášena pouze Bohu, jinak je člověk předmětem sloužení, k němuž je zaměřena všechna jeho životní orientace, zotročován.
Na druhé straně se ve starozákonních textech používá slovo proskynéo (Gen 23,7; Gen 33,3) a takové vzdávání úcty vůbec není vůči starozákonním spravedlivým míněno jako modloslužba nebo uctívání nepravého boha. Taková úcta náleží i ikonám, protože úcta, vzdávaná obrazu, vystupuje k předobrazu.
Ikonoborci: „Ikony jsou modly“.
Ctihodný Jan: „Je rozdíl mezi pojmy obraz-ikona a modla.“ Jestliže modla sama o sobě je v náboženských obřadech jakoby konečným bodem, prvopříčinou, pak ikona jako taková je pouze průvodcem k Předobrazu, který je na ní zobrazen.
Ikonoborci: „Uctívání ikon je uctíváním hmoty a ne Boha“.
Ctihodný Jan: „Ikony jsou stejně jako hmota bohonosné.“ „Bohonosný“ potenciál hmoty ukázalo Boží vtělení, kdy Bůh přijal hmotné tělo, neboť právě hmota sloužila jako „průvodce“ Božího sebezjevení a jako nositel blahodati (milosti).
Ikonoborci: „Ikony Božích služebníků nejsou svaté, jako obrazy Boha.“
Ctihodný Jan: „Člověk je také bůh, ale podle milosti (blahodati) a ikony svatých jsou také bohonosné.“ Aby teologicky vysvětlil zobrazování svatých na ikonách, ctihodný Jan Damašský uvádí jako argument svatootcovské učení o zbožštění člověka. Člověk je povolán stát se bohem podle blahodati skrze účast na Božském životě. Proto také uctívání těchto „bohů“ není modloslužbou, ale vzdáváním cti Božím přátelům, spoludědicům Kristovým.
zdroj: www.pravoslavi.cz/jana.baudisova/o-ikonach.htm