Language
Clicks
915
mike084

52 let modliteb zbožné matky

www.lumendelumine.cz/index.php

1. 12.2017

Žil jsem bez Boha a moje matka se za mne modlila

»Modlila jsem se každý den za svého syna, denně jsem chodila na mši svatou a každou středu jsem navštěvovala v Bostonu svatyni sv. Antonína a prosila o zázrak obrácení. To vše 52 let bez přestávky, nehledě na chvíle malomyslnosti. Výsledek se nakonec dostavil a překonal všechno možné očekávání a myšlenky na zázračné obrácení syna, které Bůh nakonec naplnil po 52 letech.« Tento týden totiž Anthony Cicople byl vysvěcen na kněze v diecézi Portland v přítomnosti své matky ve věku 91 let.

A tato víra ženy působila i za pokoncilních zmatků a ukázala, že neexistuje svízel a tíže doby, která byla těžší než všemohoucnost Boha vytrvale vzývaného, především když tak činí srdce matky. Don Anthony vyrůstal v Massachusetts spolu se svými třemi bratry sycen chlebem a Biblí. Matka učila své děti lásce k Ježíši Kristu a skrze Marii modlitbě, zatímco otec David, který pracoval mimo domov a vracel se domů pozdě večer, předčítal dětem Bibli, aby neusínaly dříve, dokud neměly jistotu, že tatínek se vrátil. »Vzpomínám si, jak mě těšilo, když mě učil modlitbu Páně«, vysvětluje novokněz. V neděli chodila rodina na mši svatou, ale po prvním přijetí svátostí opadl u Antonyho zájem o víru, jakoby šlo o něco, co nemá pro život cenu, a to pod vlivem zcestné náboženské formace a mentality deformované změnami 2VK.

Jeho pozornost se zaměřila naopak k úspěchům, takže navzdory slibům ve škole, ve věku 17 let se rozhodl opustit školu a vstoupit na pole automobilového trhu. Když uvedl do jiného stavu svou snoubenku, se kterou se pak oženil, přestěhoval se spolu s ní a synem Markem do Chicaga, otevřel si zde obchod s hydraulikou, a tak si vydělal nějaké peníze. Jeho vztah k manželce záhy poznamenala krize, takže se nakonec rozvedli. Žena s jedním dítětem se vrátila do Massachusetts. Aby vrátil synovi možnost poznat svého otce, zavřel svůj podnik a vrátil se k ní. Manželství bylo nakonec uznáno za neplatné, protože mladí snoubenci je uzavřeli na úřadě bez přítomnosti kněze.

Antony tak žil tři roky, až vyčerpal všechny vydělané peníze. »Žil jsme jako rocková hvězda: utratil jsem všechny peníze.« Neměl pražádný zájem o víru, ale jeho matka se nepřestávala modlit. Když peníze došly, musel se vrátit k práci do sektoru automobilismu. Jedním z jeho klientů byl John Kilmarin, který se stal jeho přítelem, a jak se později ukázalo, byl to katolický kněz. Přátelství na Antonyho silně zapůsobilo. Nakonec mu začal Anthony vypomáhat v jeho farnosti. Často se u něho zastavoval a sledovali spolu v televizi Billy Grahama (pověstného evangelického kazatele, známého svým veřejným bojem na obranu víry a „neoddiskutovatelných principů“). »A pak jsem ho doprovázel, když nosil nemocným a umírajícím svátosti. Viděl jsem jeho radost, když uděloval křty nebo žehnal novým manželstvím«.

Toto všechno pracovalo v jeho srdci, až »jednoho dne jsem dospěl k bodu, že jsem chtěl začít znovu. Chtěl jsme získat od Boha odpuštění. Ale myslel jsme si: Ani si nemohu vzpomenout na všechny hříchy, kterých jsem se dopustil, nemohu získat odpuštění.« Ale tehdy se probudila víra, kterou získal jako dítě doma. Anthony začal recitovat Otče náš, který se naučil doma od otce: „a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“. »Začal jsem zakoušet nikdy nepoznaný pokoj, který na mne působil ve všem, co jsem dělal, když jsem mluvil s osobami, které jsem potkával«.

Druhý obrat nastal, když jeho přítel kněz zemřel. Během pohřbu k němu přistoupila jedna žena a řekla mu, „že se musí stát knězem“. A nebyla jedinou. Ještě jiná neznámá žena mu řekla totéž. Byla to myšlenka, která u něho vypučela, když se díval na otce Johna. Po nějakém čase vstoupil do semináře, kde strávil mimořádně téměř deset let.

Při obřadu kněžského svěcení jeho syn Mark, nyní 33letý, četl jednu z lekcí. Po obřadu pozdravil otec Anthony přítomné a pozval je k novokněžskému požehnání. Mezi nimi byla i paní Luisa, která se na kolenou dala do pláče před svým synem, když položil své ruce na její hlavu, aby požehnal matce, které vděčí nejen za své povolání, ale i za svou spásu. Zatímco ona plnila povolání křesťanského rodiče, totiž přivádět do nebe své děti, mohla se ve svých 91 letech modlit spolu se Simeonem: »Nyní můžeš, Pane, propustit svou služebnici, neboť moje oči viděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo, k osvícení pohanů a k slávě tvého izraelského lidu“.



Benedetta Frigerio, Nuova Bussola quotidiana

Write a comment …