Clicks298
Victory

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Zvěstování Páně

„Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: ‚Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?‘ Žena hadovi odvětila: ‚Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘ Had ženu ujišťoval: ‚Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.‘ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ (Gn 3,1-6)
Zde vidíme, jak první žena Eva nedůvěřovala Bohu, ale uvěřila ďáblu a otevřela sebe i celý lidský rod prokletí a duchovní infekci. Tak se všichni lidé dostali pod nadvládu temnoty, hříchu a ďábla. Od té doby lidstvo sténalo v okovech hříchu a volalo k Bohu o milost, aby jej vysvobodil.
Bůh vyslyšel tuto prosbu. Vyvolil si izraelský národ a vyvedl jej z temnoty pohanství. Povolal z něho proroky, kteří ukazovali na Toho, kdo měl přijít v budoucnu – na Vykupitele, Spasitele lidského rodu.
Každá žena v izraelském národě toužila, modlila se a prosila, aby se směla stát matkou přislíbeného Vykupitele. Bůh si vybral jednu ženu – Přečistou Bohorodičku, kterou od prvního okamžiku jejího početí uchránil od jakékoli poskvrny dědičného hříchu. Tak ji připravil, aby se stala matkou budoucího Spasitele.
Také ona byla vystavena zkoušce, jak obstojí její víra. Když se jednou modlila a volala k Bohu, zjevil se jí anděl Páně a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Bible pokračuje slovy: „Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: ‚Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.‘“
A pak jí archanděl Gabriel zvěstoval, že se stane matkou Spasitele. Na její otázku: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“, odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (Lk 1,26-35)
Jeden archeolog objevil pod Golgotou jeskyni. Při Ježíšově smrti nastalo veliké zemětřesení a na tom místě vznikla trhlina, která se táhla z místa ukřižování až do zmíněné jeskyně. Ježíšova krev skrze ni stekla až tam. Když ten archeolog dal v jedné laboratoři udělat rozbor této krve, zjistili, že krev obsahuje jen 24 chromozómů. My všichni jich máme 46 (23 získáváme od matky a 23 od otce). Ale Kristus měl jenom polovinu od matky. Dvacátý čtvrtý chromozom určuje pohlaví. I to je jeden z vědeckých důkazů, že Panna Maria počala z Ducha svatého. Ale na tom naše víra nestojí. My věříme Božímu slovu.
Uvědomme si, že i samotné Zvěstování je Boží zázrak. Panna Maria neváhala, ale zeptala se, jak se nemožné stane možným, a anděl jí odpověděl, kdo to učiní – Duch Svatý. A pak dodal, že u Boha není nic nemožného. Maria řekla Bohu své ANO.
I my máme problémy a nejednou si klademe otázku: „Jak to a to udělat?“ Nestarejme se proto, JAK to udělat, ale KDO to udělá. V modlitbách se obracejme se svými starostmi na Boha. U Něho není nic nemožného – nejen před dvěma tisíci lety, ale i nyní.
Otec, Duch svatý i Ježíš je tentýž včera, dnes i navěky, jen je potřeba, abychom měli takovou víru jako Přesvatá Bohorodička. Bůh chce konat v nás i skrze nás. Jde však o to, aby „se Slovo stalo tělem…“ (Jn 1,14) Jak? Skrze Ducha svatého. A to je problém i naší víry. Aby se Slovo stalo tělem i v nás, musíme Boží slovo nejenom přijmout, ale i realizovat.
Ježíš o tom mluví v jednom z podobenství: „Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ (Lk 8,5-8)
Přesvatá Bohorodička, její duše, je ta půda, kde Boží slovo přináší stonásobnou úrodu. I naše duše má být vydaná Bohu, i my máme poslouchat Boží slovo a přijímat jej vírou a realizovat jako Ona. Jak konkrétně? Každý den skrze zřeknutí sebe sama, jak nás k tomu vybízí Ježíš: „Zapři sám sebe!“ (Mt 16,24) V čem? Máme zapírat svůj hněv, závist, nevěru, zoufalství nebo deprese, které na nás přicházejí. Máme vycházet ze sebe, z otroctví starého člověka, z té infekce hříchu a vzpoury vůči Bohu a vcházet do světla. Ježíš je Světlo. V každodenních starostech Mu znovu a znovu říkejme: „Pane, důvěřuji Ti!“
Buďme jako Přesvatá Bohorodička. Na kříži ji každému z nás dal umírající Ježíš za matku. Proto ji máme osobně přijmout, napodobovat ji, žít tak jako Ona z víry, vážně počítat s Bohem v našich každodenních situacích. Smysl našeho života je, abychom milovali Boha z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí – to je hlavní přikázaní. Také ve svaté liturgii se modlíme: „…veškeren život náš Kristu Bohu poručme.“ Tedy celý svůj život máme odevzdat Pánu a pak chodit ve víře. Máme Mu důvěřovat jako Přesvatá Bohorodička.
Ona stála i pod křížem. Nebyla v depresích, ale ve víře. Ona věřila i tehdy, kdy nikdo nevěřil. Věřila Božímu slovu, že Kristus vstane z mrtvých. Apoštolové tomu nevěřili, nikdo z nich. Byli zoufalí. Jen Panna Maria stála a věřila. I my tak máme v nejtěžších krizových situacích důvěřovat Bohu. On má poslední slovo. Pokušení a zkoušky budou stále. Když má přijít požehnání, musíme počítat s tím, že nejprve přijde zkouška. Ďábel na nás bude z Božího dopuštění útočit, bude nás chtít odvrátit od plnění Boží vůle. Použije k tomu i lidi, kteří se nám vysmějí, naplivají na nás, podupou naší čest… Tím bude vyzkoušena naše víra, ukáže se, zda jsme v ní zakořeněni, zda důvěřujeme Pánu, zda skutečně hledáme Jeho království, a ne sami sebe. Když ve zkoušce neobstojíme, máme znovu vstát a dál jít za Kristem, ať dělají cokoliv. Když nás očerní a dají nám ty nejhorší tituly, vzpomeňme, že i Ježíše nazvali dokonce posedlým… Pak Mu plivali do obličeje, na hlavu Mu dali trnovou korunu… On však šel dál cestou, na kterou Ho povolal Otec, až na Golgotu. Tam Boží nepřítel jakoby vyhrál, jakoby přemohl Krista, a přesto tím sám prohrál a Ježíš zvítězil. Kristus svou smrtí přemohl smrt a také ďábla. Svým slavným vzkříšením ukázal, že je Vítězem nad hříchem i ďáblem.
A my se máme Ježíše držet a sjednotit se s Ním. Příkladem je nám Přesvatá Bohorodička. Její program zní: „Hle, jsem otrokyně Páně…“ (Lk 1,38) V české i slovenské Bibli je napsáno „služebnice“. To je nesprávný překlad. V řeckém originálu jsou slova „hé dúlé Kyriú“; „dúlos“ znamená otrok. V Novém Zákoně je třikrát slovo „dúlé“ – otrokyně – a z toho dvakrát to o sobě řekla Panna Maria. Služebnice přichází do služby, ale pokud se jí tam nelíbí, jde pryč. Avšak otrok je majetkem svého pána, nemůže odejít. Přesvatá Bohorodička řekla: „Jsem otrokyně Pána.“ My jsme otroci hříchu a nechceme si to přiznat. Abychom byli vysvobozeni z tohoto otroctví, musíme se úplně odevzdat Bohu. Být otrokem či otrokyní Pána je vlastně plnění prvního přikázání.
Milovat Boha nade vše znamená být Jeho otrokem. Ďábel má také své otroky. Takoví lidé chodí kolem nás a jsou médii zla, které konají už automaticky. Kdybychom my tak horlivě sloužili Bohu, jako oni slouží Božímu nepříteli, byl by už na zemi ráj. Kolik jich je? Celé armády. Otročí ďáblu skrze narkotika, alkohol nebo jiné závislosti. Pýcha a kariérizmus jsou také příčinou, že duše padají do pekla. Mají peklo na zemi i peklo po smrti. A my, kteří můžeme mít ráj na zemi i po smrti, jsme tak lhostejní v službě Bohu.
Tedy „Slovo se stalo tělem“. I v nás se Boží slovo stane „tělem“, když ho budeme realizovat, čili žít. Duch svatý nám dá sílu a moc, abychom o něm svědčili a zvěstovali ho i druhým.
Jestliže uděláme ten krok víry: Boží slovo přijmeme a budeme poslušně realizovat, Duch svatý nás povede dál. Bude nás vyučovat, pomůže nám dělat další kroky. Bůh k nám promlouvá nejenom skrze svědomí, Písmo svaté, příklady svatých, ale také skrze různé životní situace. Je jenom jeden problém: abychom Ho poslouchali. Když neposloucháme, nerozumíme a pak jdeme úplně jinou cestou. Proto prosme Boha: „Pane, vlož do mého srdce poslušnost, abych poslouchal Tvé slovo a realizoval je tak jako Přesvatá Bohorodička.“
Tak se Slovo stane tělem tam, kde jsme, Duch Boží nám bude dávat potřebné světlo a Ježíš bude skrze nás působit. V nás chce trpět a zachraňovat lidské duše. On chce skrze nás, skrze naši víru, úplné vydání se Jemu zachránit celý náš národ.
To je program, který nám dává Bůh. To je také program Přesvaté Bohorodičky. A to má být program i pro nás, kteří jsme ji přijali za Matku a chceme jako poslušné děti jít za ní. Ona drtí hlavu ďábla. Maria je nová žena, která nám dala Ježíše Krista a skrze nás Jej chce dát celému národu. Nic víc Česko a Slovensko nepotřebují, než živého Ježíše. Jak přišel Ježíš na svět před 2000 lety? Skrze Marii a Ducha svatého. Tak chce přijít i nyní.

Byzantský katolický patriarchát