LadislavZelinka
268

Z Knihy Moudrosti

1. Blahoslavení ti, kteří uchovávají přikázání Boha: ti jsou ode všech Božích trestů chráněni; nad těmi je Boží ruka jako zástěna, nad nimi jeho milosrdenství trvá, když bezbožní jsou kovovými pruty mrskáni za své hříchy.
2. Tak spravedlivý žije v milosti před světem, tvář Boha je mu přívětivá; ne tak pokrytec a závistivec, smilník a modlář - ten zažívá jen muka a nepřízně pro své špatnosti, které na něj přivolávají spravedlivý hněv z nebe.
3. Nezastaví ho modlitby svatých, naléhavá varování proroků, ani rady přátel, ba ani svých rodičů neposlechne; svýma rukama a ústy nepřestane porušovat zákon; pláč a slzy jeho bližních jej nepřesvědčí, neoblomí jeho zbloudilé srdce; žádná z dobře míněných varování jej nedonutí odhodit své modlářství a rouhavá slova, jimiž křižuje Krista.
4. Přitom je zbědovaný, zašpiněný a pokrytý ranami a malomocenstvím, jeho údy krvácejí od bolestných ran, jimiž jej andělé snažně odvracejí od jeho bláznovství; nepřestane ani když jeho blízcí umírají, nebo se skleslou hlavou odcházejí, nenacházejíce rady pro toho nenapravitelného.
5. Při vší své špatnosti dál slouží modlám a mrtvým bohům, kameni, dřevu a kovu, nenacházeje v nich nic než další utrpení. Věnuje sluch falešným učením a lživým učitelům a odvrací se od pravdivých. Je slepý a nevidí pravdu, ba pravdu považuje za lež a lež za pravdu. Bílé vidí jako černé a černé je pro něj bílé.
6. Pro tyto posílá Bůh jednou za čas proroka; ano i svého syna poslal, věře, že jejich slova srdce zbloudilého obměkčí, probudí v něm soucit, vzbudí záchvěv svědomí v pokažené mysli. Ale ne: Jak stiženi prokletím, jak náměsíčný (se zavřenýma očima po noci chodící) tito je zabíjejí, a nevážíce si jejich poselství, setrvávají na svém otroctví skýtajícím již jen planou jistotu.
7. Světlo, které přináší, nevidí. Pokud slabý proužek světla projde jejich zamlženým zrakem, vnímají to jako nebezpečí, lekají se a více se uchylují k nepravostem, snažíce se nalézt ve svých falešných bozích upokojení.
8. Tak žije toto pokolení Kainovo vedle jiných synů Adama, bezcílně bloudí, neužívaje radostí, které Hospodin Bůh poskytuje jiným. Příjemné náručí Moudrosti jim je cizí. Neznají pohlazení Lásky a Milosti. Svatost je jim pro smích.
9. Myslí si, že naplní své srdce radostí materiálními věcmi, falešnými učeními, službou modlám a démonům. Jsou spoutáni přemírou povinností, takže nepoznají oddechu. Myslí si, že jsou svobodní, přitom slouží v domě služby; jejich domovem je vězení a neznají než své věznitele, které považují za bohy a kterým se klaní. Žijí pod biči přísných trýznitelů, nevděčných pánů pekla.
10. Kdo se však pokusí je z jejich zaslepenosti vyvésti, kdo se bude snažit jim podat nápomocnou ruku, kdo byť jen zachytí jeho ruku poskvrněnou krví, aby ji ušetřil dalšího znesvěcování; ten bude odstrčen a zle napaden zuřivým bloudem, který jak lítý lev se bude bít za své mámení, jemuž zcela podlehl.
11. Jeho ruka znova vezme nůž, aneb kopí a bodne do břicha či srdce a krev nevinného bude píti, masem lidským se nasytí, smrt za sebou zanechávaje, kamkoliv přijde.
12. Jeho mysl jako omámená, pomatená letitým odříkáváním říkadel a kouzel, z jeho knihy čár, kterou bere jako svatou, ovázanou v kozlí kůži, krví psanou; listuje v ní, ba i zpaměti se učí nesnadné verše v cizím jazyce; na další čarodějný obřad se chystá.
13. Vida toto, každý tvor Boží, malý, velký, i ti nejmenšího ducha, velebí a chválí Boha, svatou Pannu i Syna člověka, děkujíce za dobrodinní, jenž jim bylo dáno: že neupadli do hříchu, že v lásku uvěřili, nepohrdli spravedlivým, neodmítli malého, přijali pravdivého a odmítli pokřiveného.
14. Dech Boží milosti je naplňuje a oni, radujíce se v náručí svaté Bohorodičky, osvěcováni světlem nejsvatějšího Ducha, milováni samotným Kristem, zpívají svaté chvály a orodují za hříšné, kteří k témuž dobrodiní dosud nedošli.