Jazyk
Zobrazení
437
Victory 2

„Láska… nehledá svůj prospěch…“ (1Kor 13,5)

Pravá láska se dokáže obětovat. Bůh vložil do srdce ženy lásku ke svému dítěti. Jeden kazatel vypráví, že když mu bylo osmnáct let, byla právě první světová válka. Bojoval u Verdunu. Zpočátku byl lhostejným křesťanem, ale když viděl, jak lidé na frontě umírají, obrátil se. Poté, co dostal dovolenku, spěchal domů. Ve tři hodiny ráno přicestoval vlakem do rodného města. S batohem na zádech kráčel ulicemi a těšil se, protože doma nebyl už dva roky. Když se přiblížil k domu, kde vyrostl, zkusil zapískat. Jako chlapec tímto signálem oznamoval matce svůj příchod. To zapískání teď bylo tiché, aby nevzbudilo ulici, a přece se hned v matčině pokoji rozsvítilo. Dřív než přišel ke dveřím, čekala ho tam s otevřenou náručí: „Synu můj, tys přišel?“ On se jí zeptal: „Odkud jsi to věděla?“ Matka spí, ale její srdce bdí a myslí na děti.
Když Bůh dal do srdce matky takovou lásku k vlastnímu dítěti, „což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají...?“ (Lk 18,7) Těm, kteří mají problémy, bolesti… Bůh říká: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní...“ (Iz 49,15)
On nás skutečně miluje, ale je potřebné, abychom Mu znovu otevřeli své srdce. Jemu, který je Láska sama.

Byzantský katolický patriarchát