Zobrazení186
Victory
1

Výklad pro Ř 7,1-3: Kristus – konec zákona!

Kristus – konec zákona!
V 6. kapitole listu Římanům vidíme, jak nás Bůh vysvobodil od hříchu. V 7. kapitole vidíme, jak nás osvobozuje od zákona. V 6. kapitole je nám ukázána cesta vysvobození z hříchu na příběhu pána a jeho otroka a v 7. kapitole vidíme osvobození od zákona na dvou manželech jediné ženy. Příbuznost mezi hříchem a hříšníkem je totéž jako spojení mezi manželem a manželkou.
Nejprve věnujme pozornost 7,1-4, kde apoštol Pavel ukazuje na naše vysvobození ze zákona. Je tu jediná žena a dva manželové. Žena je ve velmi obtížné situaci. Může být manželkou jednoho z těchto dvou, ale naneštěstí je provdána za toho méně žádoucího. Nechybujme však v úsudku. Muž, za něhož je žena provdána, je velmi dobrý člověk. Chyba ale spočívá v tom, že manžel a manželka se k sobě naprosto nehodí. On je ten nejzvláštnější člověk, do puntíku přesný, ona je zase lehkomyslná. U něho je všechno určité a takové, jaký je sám, zatímco ona bere vše tak, jak to přijde. Jak by mohlo vládnut štěstí v takovém domově? A navíc tento manžel jde ve všem velice do důsledků. Neustále něco od manželky žádá. A přece na něm nelze najít chybu, protože jako manžel má právo na své požadavky přesně dle zákona. U muže není nic nesprávného, ani jeho požadavky. Chyba spočívá v tom, že jeho manželka není s to je splnit. Ti dva se naprosto nemohou shodnout. Jejich povahy jsou úplně neslučitelné. Proto je ubohá žena ve velké nesnázi. Dobře ví, že často chybuje, ale žije-li s takovým manželem, vypadá to, že všechno, co říká a dělá, je nesprávné. Jaká naděje pro ni zbývá? Kdyby byla provdána za toho druhého muže, všechno by bylo v pořádku. Je stejně přesný jako její manžel, ale stejně tak důsledně jí i pomáhá. Velice ráda by se za něho provdala, ale její manžel dosud žije. Co má dělat? Zákon ji poutá k jejímu manželovi, a dokud on nezemře, nemůže se za druhého provdat. První manžel je zákon, druhý manžel je Kristus, a ženou jsi ty. Zákon mnoho žádá, ale nenabízí pomoc pro splnění požadavků. Pán Ježíš žádá také mnoho, ba ještě více, ale to, co od nás požaduje, zároveň v nás i plní. Zákon má své požadavky, a nepomůže nám při jejich plnění. Kristus na nás klade rovněž své požadavky, ale sám v nás plní vše, co po nás žádá. Není se co divit, že žena touží po osvobození od prvního manžela, aby se mohla vdát za druhého. Její jediná naděje však spočívá ve smrti prvního manžela. On ale pevně lpí na životě. „Dokud nepomine nebe a země, jediná literka aneb jediný puntík nepomine ze zákona, až se všecky věci stanou.“ (Mt 5,18). Zákon vytrvá po celou věčnost. Když zákon nikdy nepomine, jak mohu být spojen s Kristem? Jak se mohu provdat za druhého muže, odmítá-li první zemřít? Existuje jen jediné východisko: Nechce-li on zemřít, zemřu tedy já a pak je manželství rozvázáno. To je Boží způsob, jak nás osvobodit od zákona. Místo, kterého je třeba si podrobně všimnout, je tato část 7. kapitoly listu Římanům, verše 3-4. Verše 1-3 ukazují, že manžel by měl zemřít, ale ve 4. verši vidíme, že ve skutečnosti umírá žena. Zákon nepomíjí, ale já pominu a smrtí jsem osvobozen od zákona. Uvědomme si jasně, že zákon nemůže nikdy pominout. Boží spravedlivé požadavky trvají věčně a teprve když umřu, zákon ztratil na mne právo. Nemůže mne následovat za hrob.
V našem osvobození od zákona se uplatňuje stejný postup, jako při našem vysvobození ze hříchu. Když zemřu, hřích, můj dosavadní pán, žije dál, ale nad svým otrokem má moc jen ke hrobu, a ne dále. Pokud žiji, může chtít, abych udělal sto a jednu věc, ale jakmile jsem mrtev, poroučí nadarmo. Jsem zbaven jeho krutovlády navždy. Tak je tomu i se zákonem. Dokud žena žije, je připoutána k manželovi, ale jakmile smrt přetrhne manželské pouto, je zbavena povinnosti vůči svému manželovi. Zákon může mít dosud vůči mně své požadavky, ale jeho schopnost je vynutit již neexistuje.
Následuje však důležitější otázka. Jak umírám? A na ni odpovídá drahocenné dílo našeho Pána: „Vy umrtveni jste zákonu skrze Tělo Kristovo“ (Ř 7,4). Když Kristus umřel, jeho tělo bylo usmrceno, a protože Bůh mě umístil v Něm, rovněž mé tělo bylo usmrceno (1Kor 1,30). Když On byl ukřižován, byl jsem ukřižován s Ním.
Boží účel našeho zapojení v Krista nebyl negativní, ale slavně kladný. „Abyste byli jiného“ (Ř 7,4). Smrt roztrhla staré manželské pouto a žena, která si zoufala nad neustálými požadavky bývalého manžela, který jí však ani prstem nepomohl v jejich vykonávání, je nyní volná, a smí se provdat za druhého muže, který jí dává sílu splnit vše, co od ní žádá.
A jaký je výsledek tohoto nového spojení? „Abychom nesli ovoce Bohu“ (7,4). Prostřednictvím Krista pošetilá a hříšná žena zemřela, ale jsouc s Ním spojena ve smrti, je s Ním spojena i v zmrtvýchvstání, a v moci vzkříšeného života přináší ovoce Bohu. Zmrtvýchvstalý život Pána Ježíše v ní jí dává schopnost splnit veškeré požadavky svatosti, které na ni Bůh klade. Boží zákon není zrušen, je dokonale naplněn, protože zmrtvýchvstalý Pán žije nyní svůj život v ní a Jeho život se vždy líbí Otci.

Byzantský katolický patriarchát
apredsasatoci se to líbí.