Jan Rozek
12570

Kulatý stůl o limitech svobody slova vzhledem ke hře Naše násilí v Huse na provázku

Abychom Vás lépe pochopili a vyslechly Vaše postřehy a obavy nabízíme vzájemné setkání u kulatého stolu. Přijďte si promluvit, rádi Vás uvidíme. Toto setkání bychom udělali rádi v Brně a v …Více
Abychom Vás lépe pochopili a vyslechly Vaše postřehy a obavy nabízíme vzájemné setkání u kulatého stolu. Přijďte si promluvit, rádi Vás uvidíme. Toto setkání bychom udělali rádi v Brně a v Praze. Pokud budete chtít pokusíme se ho realizovat i v jiném místě. Dejte nám vědět, zda o to stojíte. Přesné info později. Děkujeme
Jan Rozek
podívejte se pořádně, jsou tam dva biskupové a kněží
+Joseph+
žádní duchovní
Jan Rozek
Mrkněte na FB kdo nás podporuje... www.facebook.com/protinenavistivBrne/
+Joseph+
jo schizmatici, popa Halíka proroka
Tomislav
Škoda, že se neumíte modlit růženec. To by prospělo víc, než vaše rozmíšky.
Jan Rozek
Nyní je náš čas a později.... |Vydržte
+Joseph+
a to kteří duchovní?
Jan Rozek
Naši duchovní rozeslali petici na všechny fary. Ani otcové biskupové nemlčí. Vyčkejte.
+Joseph+
a co dělají vaši duchovní správci? sedí podělaní na farách?
Jan Rozek
Prosíme, napište nám v jakém městě chcete debatu a pokud víte i o prostorách budeme rádi. Jan Rozek
Tomislav
Takové setkání a rozprava o tomto námětu má značný význam. Ovšem jsem přesvědčen, že ředitel Divadla Husa na provázku, prof.Oslzlý je v těchto otázkách velmi vzdělaný. Problém je spíše v otázce uplatňování teorie v praxi.
Ve vlastní tvorbě totiž není umělec vázán něčím jiným, než tvůrčí intuicí, nadáním, schopnostmi, zkušeností. Jenže už tady začíná jeho závazek. Přichází-li člověk …
Více
Takové setkání a rozprava o tomto námětu má značný význam. Ovšem jsem přesvědčen, že ředitel Divadla Husa na provázku, prof.Oslzlý je v těchto otázkách velmi vzdělaný. Problém je spíše v otázce uplatňování teorie v praxi.
Ve vlastní tvorbě totiž není umělec vázán něčím jiným, než tvůrčí intuicí, nadáním, schopnostmi, zkušeností. Jenže už tady začíná jeho závazek. Přichází-li člověk na svět jako společenský tvor, žije v něčem z ostatních lidí, z jejich schopností a dovedností, neboť oni všichni přispívají ku pomoci ostatním ve společnosti. Také umělec je vázán tímto zákonem služby. Z této povinnosti má závazek užívat svých schopností tak, aby jeho dílo bylo co nejkrásnějším přínosem. Pakliže nějaký umělec, který - přes vlastní nadání - odbývá svá díla ( nedbalostí nebo nedostatkem technické přípravy), proviňuje se na svém poslání. Umělec je ve své vlastní tvorbě suverénem. Tam za ním nemohou jiné zákony a pravidla, než jeho tvůrčí inspirace, než řád krásy.
Jenže tady začíná kámen úrazu - dříve, než se kdokoli stane umělcem, je člověkem, a tak je přednostně vázán řádem lidskosti, řádem mravním. Nikdy nemůže představovat dobro jako zlo, pravdu jako lež, ani vyšší lepší hodnoty představovat jako nižší, horší atd. Tohle platí i pro dnešní "experimentální divadlo", které se snaží všechno zkoušet vyjadřovat tak, že to postaví vzhůru nohama nebo naruby. Jenže když postaví Ježíše Krista vzhůru nohama, tak už to není Ježíš Kristus, nýbrž antikrist. A tohle je pro hodnotné umění nepřijatelné nejen z hlediska nadpřirozeného, nýbrž i z hlediska ryze přirozeného lidského řádu. Přestává sloužit kráse, nýbrž slouží ošklivosti.
Prosím - i ošklivost lze vyjádřit krásně, jak to dokládá třeba Baudelaire, ale musí být podána jako ošklivost. Také antikrist se dá umělecky vyjádřit, jak ukazují mnohé obrazy Posledního soudu, ale nemůže být představován jako skvělý vítěz.
Umělec nikdy není vytržen ze společnosti, i kdyby takový zážitek vykořeněnosti či rozervanosti sám zakoušel. Je povinen vytvořit a odevzdat své dílo společnosti tak, aby jím krásně sloužil. Člověk je především bytostí, která hledá pravdu, snaží se podle ní žít a odhalovat její tajemství v trvalém dialogu, který zahrnuje také minulé a budoucí pokolení. Toto otevřené hledání pravdy vyznačuje kulturu národa. Mladé pokolení vždy přehodnocuje dědictví předávaných a přejímaných hodnot. Přehodnocovat neznamená nutně ničit nebo předem odmítat. Znamená to především dané hodnoty ověřovat ve vlastním životě a tímto existenčním ověřením si je životněji, aktuálněji a osobněji osvojit. Přitom je nutno rozlišovat mezi tím, co tradičně platí, a mezi nepravdami, omyly a zastaralými formami, které lze nahradit jinými, aktuálnějšími.
Není-li autor ve své tvorbě vázán nějakými mravními či náboženskými příkazy, týkajícími se materiálu, techniky či postupů, je vázán samotným posláním umění, jež má intuitivně vstřebat krásu a řád pravdy. Snaží-li se poctivě vyjádřit tento řád vnitřní pravdy, nemůže přijít do konfliktu s mravností ani s náboženstvím. Může se pustit do všech oblastí, a třeba i do propasti hříchu a zoufalství pekel, ale musí zůstat pravdivý a věrný svému řádu, resp. vůči nedostatku řádu v pekle.
Vnesení onoho řádu je prostě vnesením pořádajícího prvku čisté krásy, světla upřímné pravdivosti, jaká se sice nebude karatelsky pohoršovat nad zlem, ale zato je ukáže v celé obludnosti. Takto ve vykoupeném Boží lidu vnesl Světlo do zmatku především Kristus,
který za naše hříchy sestoupil do pekel, aby pro nás třetího vstal z mrtvých.
Jan Rozek
Prosím o sdílení jsem na glorii nový...