Být proti všem vládám v církvi i státě - nemáme jinou volbu
Biskup Richard Williamson Komentář Eleison CCCXXXV – Otec Rioult II (2013) (335) 14. prosince 2013
OTEC RIOULT II
Nechte mě ocitovat P. Oliviera Rioulta z jeho rozhovoru v Paříži z 6. října 2013 (srovnej KE 333) ohledně další otázky, která je dnes v katolickém Odporu velmi diskutovaná – otázky organizace. P. Rioult byl tázán, zda si myslí, že je možné vytvořit novou celosvětovou organizaci nebo zda by spíše volil nějaký druh volného sdružení, jaké po mnoho let pojí dohromady sedesvakantisty? Zde je jeho odpověď, tentokrát jeho vlastními slovy:
„Během následujících měsíců možná vytvořím široký typ sdružení založený na přátelství s jinými katolíky v Odporu, ať již jsou sedesvakantisty či ne, přičemž pro mě je sedesvakantismus názorem. Situace zde a nyní však není zralá pro takové sdružení. V každém případě, cokoliv je katolické, je naše. S jakýmikoliv katolíky připravenými působit jako katolíci a vzdorovat modernismu, který v Církvi převládá, tedy budeme spolupracovat. Tudíž [říkám] ano širokému typu sdružení sdílejícímu totéž obecné blaho: Víru a kult katolické Církve, obranu Víry. Budeme-li sdílet totéž obecné blaho, může to vytvořit přátelství mezi všemi našimi skupinami.
„Myslím si, že čím blíže budeme konci časů, tím více katolíků bude muset být anarchisty, nikoliv v principu, ale v praxi. Čímž myslím, že budou muset být proti všem vládám, které budou, protože budou všechny neutralizovány, oslabeny nebo rozvráceny a budou působit v rozporu s přirozeným řádem. Proto se katolíci v praxi budou muset proti nim všem postavit, v Církvi či ve státě...protože budou všechny zdeformované pod zednářským vlivem...a v každém případě budou sloužit Vládci tohoto světa. Myslím si tedy, že bude velice obtížné ještě někdy vytvořit celosvětové struktury. Francouzský dominikánský kněz P. Roger Calmel viděl věci jasně. Již v roce 1970 řekl, že přirození vůdci na kterémkoliv daném místě budou muset nechat zazářit své duchovní vedení [právě] na onom místě a s vůdci na jakémkoliv jiném místě nebudou vázáni ničím víc než přátelstvím.
„V roce 1970 ve francouzském časopise „Itineraires“ (č.149) napsal: Boj za Víru budou muset bojovat malé skupiny odmítající vstoupit do jakýchkoliv strukturovaných nebo všeobecných organizací. V rámci těchto rozličných skupin, jakými jsou malá škola, skromný klášter, modlitební skupina, shromáždění křesťanských rodin nebo při organizování poutě, je autorita skutečná a přijímaná všemi... Vše, co je potřeba, je, aby každý katolík došel tak daleko, kam sahá jeho milost. A autorita jej přivede k takové malé oblasti, která odpovídá tomu, že ji má vést, a za níž bude odpovědný, aniž by měl nad sebou jakoukoliv velkou organizační strukturu, která by jej přiměla to činit.“
Jestliže P. Calmel toto napsal v roce 1970 pro podmínky roku 1970, člověk může říci, že buď viděl příliš daleko dopředu, nebo že arcibiskup Lefebvre zorganizováním Bratrstva sv. Pia X. prokázal, co se ještě dá v roce 1970 udělat. Myslím si však, že P. Calmel měl v dlouhodobé perspektivě pravdu. Když člověk sleduje, co se Bratrstvu přihodilo minulý rok, mohl by říci, že muselo přijít vniveč. Arcibiskup Lefebvre, stejně jako papež sv. Pius X., provedl skvělou obrannou akci, člověk si však všimne, o kolik méně mohl arcibiskup dosáhnout, když přišel o 70 let později než papež. A my jsme nyní 40 let od arcibiskupa. Ve světě, který pochoduje ke své zkáze, nemůže být realizace předpovědi P. Calmela odložena na dobu neurčitou.
Drazí čtenáři, chceme-li zůstat s Naším Pánem, nemáme jinou volbu, než se nachystat. Podle mého názoru mají P. Calmel a P. Rioult pravdu. Matko Boží, Pomocnice křesťanů, pomoz!
Kyrie Eleison
Zdroj: rexcz.blogspot.cz/…/komentar-eleiso… www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
Originál: 14 December 2013 FATHER RIOULT II
Let me quote Fr Olivier Rioult from his October 6 interview in Paris (cf. EC 333) on another question, much disputed within today's Catholic Resistance – the question of organization. Fr Rioult was asked whether he thought it was possible to set up a new worldwide organization, or would he rather opt for some kind of free association such as has grouped together sedevacantists for a number of years ? Here is his answer, this time in his very own words:--
"In the months to come I may be setting up a broad kind of association based on friendship with other Catholics in the Resistance, whether or not they are sedevacantists, sedevacantism being for me an opinion. But the situation is not ripe here and now for such an association. In any case whatever is Catholic is ours. So any Catholics ready to operate as Catholics and to resist the modernism reigning supreme within the Church, we will work with. Therefore yes, to a broad kind of association sharing the same common good: the Faith and worship of the Catholic Church, the defence of the Faith. Having this same common good can create friendship amongst all our groups.
"I think that the closer we come to the end times, the more Catholics will have to be anarchists, not in principle but in practice. By which I mean, they will have to be against all the powers that be, because these will all have been neutralized, undermined or subverted, operating contrary to the natural order. Hence, in practice, Catholics will have to stand up to them all, in Church or State... because they will all be twisted out of shape, under Masonic influence... serving in any case the Prince of this world. So I think it will be very difficult to create any more worldwide structures. The French Dominican priest, Fr Roger Calmel, had a clear view of things. As far back as 1970 he said that the natural leaders in any given place will have to make their ministry shine out in that one place, being tied by bonds of no more than friendship to the leaders in any other place.
"In 1970, in the French periodical "Itineraires" (#149), he wrote: "The fight for the Faith will have to be fought by little groups refusing to enter into any structured or universal organizations. Within these various groups, such as a small school, a humble convent, a prayer group, a gathering of Christian families or the organizing of a pilgrimage, the authority is real and accepted by everybody... All that is needed is for each Catholic to reach as far as his grace and authority will carry him in the little sphere which is certainly his to lead, and which he will take charge of without having over him any grand administrative structures to make him do so'. "
If Fr. Calmel wrote that in 1970 for the circumstances of 1970, one might say either that he was seeing too far ahead, or that Archbishop Lefebvre proved by organizing the Society of St Pius X what could still be done in 1970. But I do think that Fr. Calmel was right in the long run. One might say, watching what happened to the Society last year, that it was bound to run into the sand. Archbishop Lefebvre, like Pope St Pius X, conducted a marvelous rearguard action, but one notes how much less the Archbishop could achieve, coming70 years later than the Pope, and now we are 40 years on from the Archbishop. In a world marching to its ruin the realization of Fr. Calmel’s prophecy could not be indefinitely delayed.
Dear readers, if we wish to stay with Our Lord, we have no choice but to gird our loins. In my opinion, Fr Calmel and Fr Rioult are right. Mother of God, Help of Christians, help !
Kyrie eleison.
Komentář Eleison CCCXXXIII – Otec Rioult I (2013) (333) 30. listopadu 2013
rexcz.blogspot.cz/…/komentar-eleiso…
OTEC RIOULT I
Proč mezi kněžími Bratrstva sv. Pia X. nedošlo k rebelii, když se od března minulého roku stala naprosto jasnou ztráta chápání katolické nauky u jejich vůdců a následná zrada díla arcibiskupa Lefebvra? P. Oliver Rioult, průkopník „Odporu“ ve Francii, předložil minulý měsíc v rozhovoru přístupném ve francouzštině na pelagiusasturiensis.wordpress.com několik dobrých důvodů. Následující souhrn je volnou adaptací původního textu:
Základem je prvotní hřích: Když původní boj za Tradici v 70. a 80. letech 20. století uspěl v zajištění přežití základních prvků Víry, tradicionalisté usnuli na vavřínech, aby si užívali své příjemné enklávy a zůstali v pohodlné rutině, které se nyní zdráhají vzdát. Ztratili ducha boje za Víru.
Za druhé, ona specifická forma prvotního hříchu, kterou je liberalismus: V posledních deseti letech vůdci Bratrstva stáli v čele zeslabování boje proti liberalismu, omylu a nemravnosti. Přestat však plavat proti proudu znamená nechat se unášet zpět a mnoho kněží FSSPX – v žádném případě všichni – zeslábli ve svém přesvědčení a při svém kázání.
Za třetí, aktivismus: někteří kolegové se také nechali zahltit svými kněžskými úkoly a neponechali si žádný čas či chuť číst nebo studovat. Tím, že se stali pouhými administrátory a komunikátory, oslabují své přesvědčení a kázání.
Za čtvrté, klam biskupa Fellayho: po léta jeho matoucí řeči klamaly každého s výjimkou malé menšiny prozíravých duší, kterým naprosto nemohlo být popřáno sluchu. Teprve minulý rok jeho maska spadla s březnovým „Cor Unum“ a s jeho odpovědí třem biskupům z 14 dubna. Ukolébal velkou většinu tradicionalistů (jak to nyní opět činí).
Za páté, strach z neznámého: když celý svět kolem vás začíná šílet a vy naleznete enklávu zdravého rozumu a pak tato enkláva také začne šílet, vyžaduje to neobvyklou sílu charakteru postavit se realitě a nedávat přednost té či oné iluzi; a iluzí existuje hodně! Proto si mnoho kněží uvědomuje, že prožívají drama volající po zásadních rozhodnutích, postrádají však nutnou odvahu vkročit do neznáma.
A kromě všeho předešlého, špatní vůdcové: samozřejmě, že v FSSPX vždy existovali liberálové stejně jako v konvenční Církvi, dokud však jsou vůdci pevní, dá se to držet pod kontrolou. Když však v konvenční Církvi Jan XXIII. a Pavel VI. upřednostnili svůj liberalismus, výsledkem byla přílivová vlna, a nyní, když se vůdci FSSPX stali liberálními, liberalismus vane Bratrstvem, což by se za dobrých vůdců, pravých vůdců, nikdy nestalo.
Tyto důvody, které P. Rioult předkládá, jsou všechny pravdivé, žádný z nich však není silnější než Víra, která je „naším vítězstvím nad světem“ (I Jn V, 4). Člověk by vskutku mohl říci, že všechny tyto důvody spějí k nedostatku Víry na straně kněží, protože žijí ve světě, v němž chápání Pravdy u každé živé duše bylo oslabeno, a není-li Pravda pravdivá, jak může být Víra pravdivá?
Co je tedy nejprostším způsobem, jak posílit něčí chápání Pravdy, což je přesně to, co musíme v dnešních šílených podmínkách učinit? Dle mého názoru:
„Bdít a modlit se, bdít a modlit se patnáct tajemství [růžence] každý den.“
Kyrie Eleison
Zdroj: www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
OTEC RIOULT II
Nechte mě ocitovat P. Oliviera Rioulta z jeho rozhovoru v Paříži z 6. října 2013 (srovnej KE 333) ohledně další otázky, která je dnes v katolickém Odporu velmi diskutovaná – otázky organizace. P. Rioult byl tázán, zda si myslí, že je možné vytvořit novou celosvětovou organizaci nebo zda by spíše volil nějaký druh volného sdružení, jaké po mnoho let pojí dohromady sedesvakantisty? Zde je jeho odpověď, tentokrát jeho vlastními slovy:
„Během následujících měsíců možná vytvořím široký typ sdružení založený na přátelství s jinými katolíky v Odporu, ať již jsou sedesvakantisty či ne, přičemž pro mě je sedesvakantismus názorem. Situace zde a nyní však není zralá pro takové sdružení. V každém případě, cokoliv je katolické, je naše. S jakýmikoliv katolíky připravenými působit jako katolíci a vzdorovat modernismu, který v Církvi převládá, tedy budeme spolupracovat. Tudíž [říkám] ano širokému typu sdružení sdílejícímu totéž obecné blaho: Víru a kult katolické Církve, obranu Víry. Budeme-li sdílet totéž obecné blaho, může to vytvořit přátelství mezi všemi našimi skupinami.
„Myslím si, že čím blíže budeme konci časů, tím více katolíků bude muset být anarchisty, nikoliv v principu, ale v praxi. Čímž myslím, že budou muset být proti všem vládám, které budou, protože budou všechny neutralizovány, oslabeny nebo rozvráceny a budou působit v rozporu s přirozeným řádem. Proto se katolíci v praxi budou muset proti nim všem postavit, v Církvi či ve státě...protože budou všechny zdeformované pod zednářským vlivem...a v každém případě budou sloužit Vládci tohoto světa. Myslím si tedy, že bude velice obtížné ještě někdy vytvořit celosvětové struktury. Francouzský dominikánský kněz P. Roger Calmel viděl věci jasně. Již v roce 1970 řekl, že přirození vůdci na kterémkoliv daném místě budou muset nechat zazářit své duchovní vedení [právě] na onom místě a s vůdci na jakémkoliv jiném místě nebudou vázáni ničím víc než přátelstvím.
„V roce 1970 ve francouzském časopise „Itineraires“ (č.149) napsal: Boj za Víru budou muset bojovat malé skupiny odmítající vstoupit do jakýchkoliv strukturovaných nebo všeobecných organizací. V rámci těchto rozličných skupin, jakými jsou malá škola, skromný klášter, modlitební skupina, shromáždění křesťanských rodin nebo při organizování poutě, je autorita skutečná a přijímaná všemi... Vše, co je potřeba, je, aby každý katolík došel tak daleko, kam sahá jeho milost. A autorita jej přivede k takové malé oblasti, která odpovídá tomu, že ji má vést, a za níž bude odpovědný, aniž by měl nad sebou jakoukoliv velkou organizační strukturu, která by jej přiměla to činit.“
Jestliže P. Calmel toto napsal v roce 1970 pro podmínky roku 1970, člověk může říci, že buď viděl příliš daleko dopředu, nebo že arcibiskup Lefebvre zorganizováním Bratrstva sv. Pia X. prokázal, co se ještě dá v roce 1970 udělat. Myslím si však, že P. Calmel měl v dlouhodobé perspektivě pravdu. Když člověk sleduje, co se Bratrstvu přihodilo minulý rok, mohl by říci, že muselo přijít vniveč. Arcibiskup Lefebvre, stejně jako papež sv. Pius X., provedl skvělou obrannou akci, člověk si však všimne, o kolik méně mohl arcibiskup dosáhnout, když přišel o 70 let později než papež. A my jsme nyní 40 let od arcibiskupa. Ve světě, který pochoduje ke své zkáze, nemůže být realizace předpovědi P. Calmela odložena na dobu neurčitou.
Drazí čtenáři, chceme-li zůstat s Naším Pánem, nemáme jinou volbu, než se nachystat. Podle mého názoru mají P. Calmel a P. Rioult pravdu. Matko Boží, Pomocnice křesťanů, pomoz!
Kyrie Eleison
Zdroj: rexcz.blogspot.cz/…/komentar-eleiso… www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
Originál: 14 December 2013 FATHER RIOULT II
Let me quote Fr Olivier Rioult from his October 6 interview in Paris (cf. EC 333) on another question, much disputed within today's Catholic Resistance – the question of organization. Fr Rioult was asked whether he thought it was possible to set up a new worldwide organization, or would he rather opt for some kind of free association such as has grouped together sedevacantists for a number of years ? Here is his answer, this time in his very own words:--
"In the months to come I may be setting up a broad kind of association based on friendship with other Catholics in the Resistance, whether or not they are sedevacantists, sedevacantism being for me an opinion. But the situation is not ripe here and now for such an association. In any case whatever is Catholic is ours. So any Catholics ready to operate as Catholics and to resist the modernism reigning supreme within the Church, we will work with. Therefore yes, to a broad kind of association sharing the same common good: the Faith and worship of the Catholic Church, the defence of the Faith. Having this same common good can create friendship amongst all our groups.
"I think that the closer we come to the end times, the more Catholics will have to be anarchists, not in principle but in practice. By which I mean, they will have to be against all the powers that be, because these will all have been neutralized, undermined or subverted, operating contrary to the natural order. Hence, in practice, Catholics will have to stand up to them all, in Church or State... because they will all be twisted out of shape, under Masonic influence... serving in any case the Prince of this world. So I think it will be very difficult to create any more worldwide structures. The French Dominican priest, Fr Roger Calmel, had a clear view of things. As far back as 1970 he said that the natural leaders in any given place will have to make their ministry shine out in that one place, being tied by bonds of no more than friendship to the leaders in any other place.
"In 1970, in the French periodical "Itineraires" (#149), he wrote: "The fight for the Faith will have to be fought by little groups refusing to enter into any structured or universal organizations. Within these various groups, such as a small school, a humble convent, a prayer group, a gathering of Christian families or the organizing of a pilgrimage, the authority is real and accepted by everybody... All that is needed is for each Catholic to reach as far as his grace and authority will carry him in the little sphere which is certainly his to lead, and which he will take charge of without having over him any grand administrative structures to make him do so'. "
If Fr. Calmel wrote that in 1970 for the circumstances of 1970, one might say either that he was seeing too far ahead, or that Archbishop Lefebvre proved by organizing the Society of St Pius X what could still be done in 1970. But I do think that Fr. Calmel was right in the long run. One might say, watching what happened to the Society last year, that it was bound to run into the sand. Archbishop Lefebvre, like Pope St Pius X, conducted a marvelous rearguard action, but one notes how much less the Archbishop could achieve, coming70 years later than the Pope, and now we are 40 years on from the Archbishop. In a world marching to its ruin the realization of Fr. Calmel’s prophecy could not be indefinitely delayed.
Dear readers, if we wish to stay with Our Lord, we have no choice but to gird our loins. In my opinion, Fr Calmel and Fr Rioult are right. Mother of God, Help of Christians, help !
Kyrie eleison.
Komentář Eleison CCCXXXIII – Otec Rioult I (2013) (333) 30. listopadu 2013
rexcz.blogspot.cz/…/komentar-eleiso…
OTEC RIOULT I
Proč mezi kněžími Bratrstva sv. Pia X. nedošlo k rebelii, když se od března minulého roku stala naprosto jasnou ztráta chápání katolické nauky u jejich vůdců a následná zrada díla arcibiskupa Lefebvra? P. Oliver Rioult, průkopník „Odporu“ ve Francii, předložil minulý měsíc v rozhovoru přístupném ve francouzštině na pelagiusasturiensis.wordpress.com několik dobrých důvodů. Následující souhrn je volnou adaptací původního textu:
Základem je prvotní hřích: Když původní boj za Tradici v 70. a 80. letech 20. století uspěl v zajištění přežití základních prvků Víry, tradicionalisté usnuli na vavřínech, aby si užívali své příjemné enklávy a zůstali v pohodlné rutině, které se nyní zdráhají vzdát. Ztratili ducha boje za Víru.
Za druhé, ona specifická forma prvotního hříchu, kterou je liberalismus: V posledních deseti letech vůdci Bratrstva stáli v čele zeslabování boje proti liberalismu, omylu a nemravnosti. Přestat však plavat proti proudu znamená nechat se unášet zpět a mnoho kněží FSSPX – v žádném případě všichni – zeslábli ve svém přesvědčení a při svém kázání.
Za třetí, aktivismus: někteří kolegové se také nechali zahltit svými kněžskými úkoly a neponechali si žádný čas či chuť číst nebo studovat. Tím, že se stali pouhými administrátory a komunikátory, oslabují své přesvědčení a kázání.
Za čtvrté, klam biskupa Fellayho: po léta jeho matoucí řeči klamaly každého s výjimkou malé menšiny prozíravých duší, kterým naprosto nemohlo být popřáno sluchu. Teprve minulý rok jeho maska spadla s březnovým „Cor Unum“ a s jeho odpovědí třem biskupům z 14 dubna. Ukolébal velkou většinu tradicionalistů (jak to nyní opět činí).
Za páté, strach z neznámého: když celý svět kolem vás začíná šílet a vy naleznete enklávu zdravého rozumu a pak tato enkláva také začne šílet, vyžaduje to neobvyklou sílu charakteru postavit se realitě a nedávat přednost té či oné iluzi; a iluzí existuje hodně! Proto si mnoho kněží uvědomuje, že prožívají drama volající po zásadních rozhodnutích, postrádají však nutnou odvahu vkročit do neznáma.
A kromě všeho předešlého, špatní vůdcové: samozřejmě, že v FSSPX vždy existovali liberálové stejně jako v konvenční Církvi, dokud však jsou vůdci pevní, dá se to držet pod kontrolou. Když však v konvenční Církvi Jan XXIII. a Pavel VI. upřednostnili svůj liberalismus, výsledkem byla přílivová vlna, a nyní, když se vůdci FSSPX stali liberálními, liberalismus vane Bratrstvem, což by se za dobrých vůdců, pravých vůdců, nikdy nestalo.
Tyto důvody, které P. Rioult předkládá, jsou všechny pravdivé, žádný z nich však není silnější než Víra, která je „naším vítězstvím nad světem“ (I Jn V, 4). Člověk by vskutku mohl říci, že všechny tyto důvody spějí k nedostatku Víry na straně kněží, protože žijí ve světě, v němž chápání Pravdy u každé živé duše bylo oslabeno, a není-li Pravda pravdivá, jak může být Víra pravdivá?
Co je tedy nejprostším způsobem, jak posílit něčí chápání Pravdy, což je přesně to, co musíme v dnešních šílených podmínkách učinit? Dle mého názoru:
„Bdít a modlit se, bdít a modlit se patnáct tajemství [růžence] každý den.“
Kyrie Eleison
Zdroj: www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof