Jazyk
Zobrazení
68
ľubica 1

Služba pro overovaní víry

Byl jsem v kostele. Začal jsem se modlit růženec v latině, když tu ke mně přistoupil jakýsi muž a řekl mi:

– Být vámi, to bych nedělal.

Pohlédl jsem na něj a zeptal se:

– A vy jste kdo?

– Kněz.

– Kněz? A proč tedy nejste oblečený jako kněz?

– Inu, tím se teď už neobtěžujeme. Musíme vypadat přístupně…

– A nemůžete vypadat přístupně a přitom být oblečený jako kněz?

– To si děláte legraci, že?

– Nedělám!

– Každopádně doufám, že jste se nemodlil růženec proti imigrantům, jako to udělali v Polsku…

– Ve skutečnosti jsem se modlil za duše v očistci.

– V očistci?

– Ano, proč?

– Jste si jistý, že existuje?

– Co že existuje?

– Očistec.

– Samozřejmě, jsem!

– Já bych si tím tak jistý nebyl…

– V jakém smyslu?

– Středověké harampádí …Bůh jako Soudce, tresty a tak dále. To není moc milosrdné. Kdo jsme my, abychom soudili? A potom, proč latinsky?

– Protože se mi to líbí.

– A proč se vám to líbí?

– Protože se tím cítím blíže Bohu…

– Hmmm…

– Co se vám zase nelíbí?

– Tím bych si také nebyl tak jist…

– Čím?

– Že latina přivádí člověka blíž k Bohu.

– Jenže nejde o latinu jako takovou…jde o to, že je to posvátný jazyk.

– Posvátný?

– Ano!

– Hmmm…

– Co zase?

– Já bych si tím tak jistý nebyl…

– Čím?

– Těmi řečmi o posvátnu.

– To znamená co?

– Posvátno – to je zastaralá myšlenka…Teď už není třeba být na nějakém konkrétním místě nebo se projevovat určitým způsobem…

– Dobře, tak jo. Už můžu pokračovat v růženci?

– Jen do toho, do toho… ale…

– Co zase?

– Jste si jist?

– Čím?

– Slovy, která pronášíte.

– Jistěže jsem si jist!

– I když se modlíte Otčenáš?

– Samozřejmě!

– Hmmm…

– Oč jde?

– Tenkrát nebyly magnetofony… Jak si můžete být tak jist?

– Poslyšte, já se jen chci domodlit růženec!

– Každopádně…kdybych byl na vašem místě…

– Tak co?

– Modlil bych se potichu.

– Proč?

– Někdo by si mohl myslet, že jste Polák!

– Prosím – nemůžete mě prostě nechat na pokoji?

– Na pokoji?

– Ano, na pokoji, děkuji!

– Hmmm….

– Co se vám zase nelíbí?

– Opravdový křesťan je stále nepokojný…

– Podívejte se, příteli, nemám moc času a rád bych se domodlil…

– Á, čas! Nevíte, že čas je nadřazen prostoru?

– Co to říkáte?

– To neříkám já, to říká…

– Ať to říká, kdo chce! Chci se teď konečně domodlit růženec!

– Latinsky?

– Ano! Už jsem vám to řekl!

– Víte, já bych jen nerad…

– Co?

– …aby vás někdo pokládal za tradicionalistu… nebo za Poláka…

– Podívejte se, mně je to jedno. Ať si myslí, co chtějí!

– Cokoli vás činí šťastným…

– Jistěže mě to činí šťastným!

– I když…

– Co?

– Kvůli parrhesii….

– Co?

– Měl bych vás nahlásit – protože jste tradicionalista.

– O čem to tu, pro všechno na světě, mluvíte?

– V každém případě budu milosrdný…

– Cože?

– A dám vám dobrou radu: radši si neklekejte.

– A proč ne?

– Klekají jen farizeové…víte, pokrytci…

– Jen dál!

– No, tyhle předpisy…

– Jaké předpisy? Klečím, protože chci! Ze zbožnosti!

– Spíš z falešného devocionalismu, řekl bych.

– Dejte mi pokoj!

– Každopádně mluvte tišeji! Nevyvolávejte pohoršení…

– To je tedy dobré! Tak JÁ vyvolávám pohoršení?

– Těmihle staromódními praktikami, když se všude kolem všechno mění. Rozpoznávejte znamení času! Potřebujete rozlišování!

– Fajn, tak běžte a rozlišujte. Já se zatím pomodlím ten růženec.

– A to vám dá pocit, že je s vámi všechno v pořádku, je to tak?

– Nemyslím si, že se je mnou všechno v pořádku! Prostě se cítím líp!

– To určitě, s tímhle kyselým obličejem.

– Co si to dovolujete?

– Radostný, musíte být radostný! Místo toho vy proroci apokalypsy…

– To vy jste prorok apokalypsy!

– Á, tady to máme! Typická tradicionalistická agresivita!

– Já nejsem agresivní. Jen mě ty vaše nesmysly unavují.

– Vida, vida – tvrdost srdce!

– Vy jste cvok!

– Vy nevíte, že křesťan je misionářem milosrdenství?

– Proč mě prostě nenecháte být?

– Člověkem radosti! Tím má být křesťan! Ne netolerantní a… a… a… fundamentalista!

– Nejsem netolerantní! Jsem fundamentalista v tom smyslu, že mi leží na srdci základní věci. A jen se chci dál modlit růženec. Ano?

– Je to jasné. Chybí tu rozlišování…

– Vy jste tak, tak…

– … a vy jste křesťan trpící sebeuspokojením …

– Cože?

– Ano, křesťan spokojený sám se sebou – uzavřený rigorista…

– Nejsem uzavřený člověk, ale díky takovým, jako jste vy, asi brzy budu.

– Jasně, jasně. Chcete dělat dojem, že jste všichni velcí věřící, ale myslíte jen na sebe – obílené hroby!

– Pane, pomoz mi!

– Cože?

– Modlím se k Pánu, aby mi pomohl, aby mi dal sílu a nedopustil, abych….

– Abyste co?

– Abych vás poslal …..NĚKAM!!!


Muž se usmál a mrknul na mě.

– Výborně! Obstál jste!

– Cože? Nerozumím…

– Uspěl jste u zkoušky, které jsem vás podrobil. Občas to děláme.

– Kdo my?

– My ze SOVu.

– Co je SOV?

– Služba pro ověřování víry. Klademe otázky a vyhodnocujeme odpovědi. Můžete pokračovat v modlitbě. Promiňte, že jsem obtěžoval.


Nevěděl jsem, co na to říct. Nedokázal jsem ze sebe vypravit ani slovo. Jen jsem zašeptal:

– Dobře. Děkuji.

Muž se usmál. Zdálo se mi v té chvíli, že jeho tvář září. Řekl:

– Ach, málem bych zapomněl – tady je moje vizitka.

A podal mi kartičku s obrázkem archanděla Michaela, obránce víry, s obrovským mečem. Obrátil jsem se a chtěl jsem mu poděkovat. Ale už se rozplynul ve vzduchu.

Aldo Maria Valli

Překlad Lucie Cekotová

www.duseahvezdy.cz/…/sluzba-pro-over…
Napsat komentář