Jazyk
Zobrazení
481
Victory 2

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Krista Krále

Svátek Krista Krále byl poprvé slaven na konci Svatého roku 1925. Zavedl ho papež Pius XI. s úmyslem, aby ve věřících vzbuzoval touhu a předsevzetí k nápravě života, k jeho obnově pod láskyplnou vládou Ježíše Krista.
Co ho k tomu vedlo? Hluboké poznání naší porušené přirozenosti. Viděl, že ani křesťané nejsou schopni vytvořit mezi sebou skutečnou jednotu. To samé vidíme i dnes, jak těžké je vytvořit jednotu alespoň mezi dvěma lidmi. Při první příležitosti se pohádají, a to jsou ještě obrácení a snaží se jít za Kristem. Není snad ani jedna rodina, kterou by Boží nepřítel nerozbíjel hádkami. Člověk je slabý, kolikrát ani nechce a řekne živelně něco, čím toho druhého zraní, a pak oba chodí uražení a ve smutku. Přitom, opakuji, to jsou ještě obrácení lidé. Jaká je síla toho kořene dědičného hříchu – pýchy v nás! Boží nepřítel jen ťukne na naší slabou stránku a my okamžitě rezonujeme… Nebo nám předloží nějaké fiktivní dobro a my za ním běžíme. Když pak vidíme ovoce, musíme přiznat: „Byl jsem oklamán jako Eva v ráji…“ Co s tím? Je vůbec možné to ještě nějak napravit? Je to možné jedině pokáním, a v případě, že se to týkalo mezilidských vztahů, pokořením se i před bližním. Lehko jde rozbít nějakou cennou věc, např. jedním úderem kladiva počítač, ale zpět to už jediným pohybem opravit nelze.
V jakém stavu je dnes církev? V takovém, jak popisuje prorok Ezechiel – je údolím suchých kostí, duchovním hřbitovem. A společnost? Od módy až po ekonomiku je všude propagován okultismus, nečistota a zvrácenosti. Lidé to nekriticky přijímají. Není nikdo, kdo by řekl, že to vše je lež a past. I v zákonodárství se prosazují takové zákony, které vedou k sebevraždě národa. To však dělá Boží nepřítel s každým z nás. To je jeho metoda. Omotá člověka hříchem tak, aby si hřích zamiloval, a pak krůček po krůčku jej tlačí k záhubě. Taková je psychologie i technologie, pomocí níž ďábel ničí jedince, rodiny i celou společnost a táhne je do pekla.
On je lhář a vrah a my musíme počítat s tím, že v nás působí síla hříchu, která je příčinou toho, že milujeme lež. Proto se musíme proti ní postavit.
Boží nepřítel nám někdy řekne i pravdu, avšak jen proto, aby nás dovedl do deprese a zoufalství… Proto nesmíme uvěřit tzv. pravdě o sobě a nechat se jí rozložit. Musíme mít obranný systém, takovou svatou drzost, a odmítnout každou falešnou myšlenku či falešný pocit, který nám podsouvá ten Zlý. Nesmíme se nechat tahat za nos. Hřích a svou slabost si máme připustit natolik, nakolik nás vede k pokání a k lásce k Ježíši. Žel, mnohdy i věřící lidé v různých protivenstvích spílají a proklínají pro maličkosti. Druhé přikázání však zní: „Nevezmeš jméno Boží nadarmo!“ Jméno Boží je svaté. Kdo bude to jméno vzývat s vírou, bude spasen. Kdo jej však bude znevažovat, může očekávat, že Bůh to nenechá bez odezvy.
Do našeho života musí přijít Kristovo království. I kdyby nikde jinde, ale v naší duši má být králem Kristus. I kdyby celý svět šel proti Němu, řekněme: „My Ti chceme, Pane, sloužit tím, že denně budeme umírat své vůli v maličkostech, a když bude třeba, chceme dát za Tebe i život.“ Zemřít jako mučedník, to je privilegium. Bůh ho někomu dá a pak to slouží pro povzbuzení jiných. Když však člověk neumírá v malých věcech systému starého člověka v sobě, těžko obstojí v situaci, kdy se bude muset rozhodnout, zda zradí Krista anebo ztratí svůj život.
Tedy od chvíle, kdy jsme se obrátili, se ocitáme v duchovním boji. Jeho těžiště se nachází v každém z nás. Jde totiž především o boj se sebou samým. Někdy se nám může zdát, že to už déle nevydržíme. Nestarejme se o to, co bude později, ale jen o přítomný okamžik. Vzpomeňme na jistého čínského mučedníka: když ho mučili, koncentroval se na Ježíše, vzýval Jeho jméno. A to máme dělat i my, když na nás zaútočí hřích. Nejprve totiž přichází pokušení, potom hřích, po něm utrpení, a nedej Bůh, aby člověka zastihla v takovém stavu smrt. Boží slovo nám přikazuje, abychom neposlouchali žádosti, které jsou v nás, aby v nás nepanoval hřích. Naším Pánem je Ježíš Kristus. Jeho máme poslouchat. Když tak budeme dělat a zůstávat ve spojení s Ním, potom o nás bude platit: „…kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ (1J 5,4)
Biblická víra nás sjednocuje s Ježíšem a přemáhá i démony. Když ji budeme mít, sami budou od nás utíkat, nebude třeba dělat žádné exorcismy. Proč? Protože v nás bude v moci Ježíš, kterému jsme předali vládu nad sebou i nad svým životem. On přinese pravou svobodu, kterou nám nikdo jiný nedá. Tuto svobodu potřebuje celý náš národ. Každý můžeme v duchu zasvětit svůj národ Kristu Králi. Pokud On bude vládnout v našich srdcích, pak opravdu přijde mezi nás království pokoje a pravá harmonie. Ale je tu zmíněná podmínka: „Nechť tedy hřích nepanuje ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti…“ (Ř 6,12-13) Nechci, aby ve mně panoval hřích! Chci, aby i v mém těle panoval Ježíš, aby On byl Králem mého života, aby byl na prvním místě! Jeho chci poslouchat!
V dnešní době neobstojíme s povrchním, tzv. tradičním křesťanstvím. Musíme mít živý vztah k Ježíši. Dřívější doba byla celá křesťanská, pak přišel čas ateismu a teď je doba antikristovská. Je to doba mučedníků a my musíme být připraveni jít pro Krista i na smrt. Proč nás Bůh postavil do této doby? Proč jsme nemohli žít třeba před 100 lety? Žel ani tehdy bychom se nevyhnuli utrpení. V tom čase zuřila první světová válka a lidé umírali za císaře pána. V této době musíme být připravení na duchovní válku, na duchovní mobilizaci a i na smrt. Především v nás má umírat starý člověk, naše hříchem porušená přirozenost. Opravdu máme být stále připraveni na setkání s Ježíšem. Modlitební zastavení v průběhu dne nám pomáhají, abychom se snažili počítat s Bohem.
Slavíme svátek Krista Krále. Prosme tedy společně: „Přijď, Pane, a ujmi se vlády v mé duši, v mé rodině, v mém národě. Ať přijde Tvé království! Nechť bude Tvá svatá vůle, jak se modlíme v Otčenáši, v našem životě! Ať je Tvé svaté jméno, které je dnes lidmi tak zhanobeno a všemožným způsobem popliváno, oslaveno! Amen.“

Byzantský katolický patriarchát
snakee zmínil tento příspěvek v Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Krista Krále .