Clicks373
tores
2

Církev si nikdy nestála tak dobře jako nyní aneb kdy už to nepodařené cirkusové …

Církev si nikdy nestála tak dobře jako nyní aneb kdy už to nepodařené cirkusové představení skončí?

Michal Semín

„Církev si nikdy nestála tak dobře jako nyní“, pravil papež František (Radio Vaticana). Asi mi dá většina čtenářů za pravdu, že se jedná o tvrzení troufalé, a to bez ohledu na to, zda má papež pravdu nebo se mýlí. Nikdo z nás přeci neumí zcela spravedlivě zhodnotit všechny etapy dosavadního života Církve, aby mohl o současné situaci veřejně prohlásit, že na tom nikdy nebyla lépe, než právě dnes. Jaké měřítko asi papež pro své srovnávání Církve včera a dnes zvolil? Považoval bych za samozřejmé, že jím nemůže být jen pouhý počet katolíků, ale především soulad jejich života s tím, co Církev závazně učí. Bohužel ale žijeme v době, kdy se ani v Církvi nemůžeme na nic dříve samozřejmého spoléhat.

Jedním z mnoha důvodů mé pochybnosti nad rozumností papežova soudu jsou prozatímní výsledky celocírkevního dotazníku, zjišťujícího postoj praktikujících katolíků k učení Církve v etických otázkách manželského života, jež se mají stát podkladem pro jednání biskupského synodu o rodině plánovaného na říjen letošního roku (zde je zpráva Německé biskupské konference). Data, zveřejněná německými, švýcarskými či belgickými biskupy ukazují, že naprostá většina katolíků, účastnících se průzkumu, smýšlí o antikoncepci, homosexualitě či rozvodech stejně jako jejich liberální spoluobčané. V německé zprávě se dočteme, že až na malé výjimky žijí mladí katolíci sexuálním životem již před vstupem do manželství. Důsledná předmanželská zdrženlivost by prý byla „nezodpovědná“ a o morálním učení Církve se ve zprávě dočteme, že je věřícími považováno za „nerealistické“ a „nemilosrdné“. Třetina církevních sňatků končí v Německu rozvodem, ani tím se tedy od zbytku společnosti němečtí katolíci výrazně neliší. Jak přiznává i Rádio Vatikán, „vyloučení rozvedených katolíků žijících v druhém svazku od svátostí je považováno za neospravedlnitelnou diskriminaci a krutost. Stejně soudí švýcarští respondenti, kteří navíc z převážné většiny (60%) požadují uznání a církevní požehnání homosexuálních sňatků.“

S těmito alarmujícími, i když nikoli překvapivými závěry, korespondují výsledky mezinárodního průzkumu, pořádaného společností Univision mezi katolíky v USA, Mexiku, Kolumbii, Brazílii, Argentině, Polsku, Francii, Španělsku, Itálii, na Filipínách, v Ugandě a Kongu (zde). K otázkám z oblasti „prolife“ přibyly ještě dotazy na zrušení celibátu a svěcení žen. Suma sumárum, nejvyšší počet respondentů, smýšlejících v těchto otázkách katolicky, se našel v obou afrických státech, nejhorší výsledky, s výjimkou Španělska, kde byl soulad respondentů s učením Církve nejnižší, přišly z Kolumbie, Brazílie a Františkovy Argentiny.

Je samozřejmě možné lamentovat nad patrně nevědomou apostazí značného počtu laiků, jež jisti nejsou bez viny, mnozí z nich se však s autentickou katolickou vírou setkávají ve svých farnostech a diecézích jen sporadicky a proto mnohdy ani neví, co je jejím obsahem. Míst, kde se vysluhují svátosti, jejichž obřady nejsou kontaminovány protestantským či zcela světským smýšlením, kde se káže celá katolická nauka bez kompromisů či záměrných vynechávek a kde jsou věřící vedeni k tradičním formám zbožnosti, je bohužel jako šafránu. Jinými slovy, ryba smrdí od hlavy. Kde jsou špatní pastýři, tam hynou i svěřené ovce.

Rozchod značné části katolíků s učením Církve v morálních otázkách, kritizovaný i mnoha „koncilovými“ věřícími, není však vlastní příčinou současné krize, nýbrž jen důsledkem obecné relativizace pravd víry jako celku, obsažené v programu „koncilové obnovy“. Je totiž přirozené, že „katolík“, schvalující antikoncepci, potrat či homosňatky, nemá problém s odmítáním základních článků víry a autority Církve, jež je k věření předkládá. Mezináboženská megaspolča v Assisi, ekumenismus či liturgická reforma, a to nikoli jen v jejích nejpokleslejších či rouhavých podobách, a život v přímém rozporu s morálním učením Církve jsou spojenými nádobami. Dokud církevní hierarchie, v čele s papežem, neodsoudí neomodernisticky orientované koncilové „reformy“ a současně plně nerehabilituje katolickou tradici v její plné šíři, nelze čekat žádné zlepšení ani na poli morálním.

Říjnová synoda o rodině, jež má být odpovědí na výsledky výše zmíněného celocírkevního dotazníku, nebude mít na vybranou. Buď kapituluje před “veřejným míněním“ a z „pastoračních důvodů“ přimhouří nad těžce hříšnou praxí miliónů katolíků oko, nebo začne spolupracovat s Boží milostí na účinném odstraňování škod, způsobených, slovy sestry Lucie, „ďábelskou dezorientací“ církevní hierarchie, jíž jsme v posledních desetiletích svědky. Tertium non datur.

www.stjoseph.cz/cirkev-si-nikdy…
Public domain
tores
Jeden z mnoha negativních důsledků vatikánského cirkusu. Modleme se, aby působení současného nehodného papeže skočilo a mnoho duší tak nedošlo úhony časné i věčné.
tores