Pán svou Církev neopustí. ( kardinál Caffarra se slzami několik dnů před svou smrtí).
Mluvit o dramatické situaci je dnes zbytečné: jedině ten, kdo je zhypnotizovaný propagandou, spí klidným spánkem, jakoby všechno bylo v pořádku. Všichni mají před očima invazi: tisíce statných mladíků, kteří opravdu nevypadají jako podvyživené osoby trpící hladem, se vyloďují den co den v Itálii i jinde dopravováni vojenským námořnictvem od libyjských břehů. Zásah prodejných humanitárních organizací jen málo ovlivnil pouze malý okruh migrantů, kteří pak končí v sítích černé práce nebo organizovaného zločinu, nebo v improvizovaných táborech na italských náměstích, odkud se vytrácejí pro zaplašení nudy jednotlivě i ve skupinách.
Je známo, že tzv. „přijetí“ se stalo velmi výnosným obchodem. Obviňovat z rasismu ty, kteří poukazují na tuto tíseň, je úkolem přihlouplých, zatímco vyzývání k bezpodmínečnému přijímání je posláním hodným zločinců.
Do první kategorie patří přihlouplí představitelé levice, kteří pozbyli zdravého rozumu. Marxistické myšlení je totiž možno označit jako virus HIV rozumu: ničí ochrannou imunitu a schopnost poznávat a rozlišovat bludy a absurdnosti. Je třeba jich litovat? Vůbec ne, protože nechat se intelektuálně formovat marxismem je hřích, a to o to větší, jde-li o ty, kteří byli vychováni jako katolíci.
Do druhé kategorie patří oni leadři, kteří jsou umístěni na svá místa stínovou vládou, která ovládá svět. V Římě jsou to především dva mluvčí. Jedním je ženuška, která si nejdříve vytvořila image „prací“ u agentury OSN a byla vybrána za třetího náměstka ve státě a z výšky svého postavení využívá každou příležitost, aby nás ovívala svými lekcemi, které se naučila nazpaměť. Když ji vidíme, jak se souží demografickým deficitem naší země, stačilo by jí připomenout, že Italů mohlo být mnohem více, kdyby jich nebylo šest milionů zabito v mateřském lůně.
Ale je zde ten další, který – běda – zastává mnohem vyšší morální a duchovní pozici; to, co říká, je mouka z jeho pytle, věci, které – naléhavostí a tónem provinilce, jakým je pronáší – si vytváří zdání věrohodnosti, již pro sám úkol, který dostal k řešení. Je nyní zcela známo, že také on má mentalitu marxisty: sám upřímně vyznal, že se „zasvětil“ politice (v období, kdy jediným přípustným přístupem byl marxismus), a to od jedné planoucí apoštolky komunismu; a že byl velmi šťastný uprostřed hromad libri prohibiti jako mladý jezuitský provinciál. Byl to pro něho nemalý zisk až na to, že číst tyto texty byl těžký hřích, pokud četba nebyla povolena z vážných důvodů. Ta četba způsobila, že upadl do existenciální krize (jak to?) a pomýšlel na to, komu svěřit svou duši – snad dobrému duchovnímu vůdci? Ale kdepak, to bylo ještě před koncilem – jedné schopné hebrejské psychiatričce… Nyní, pokud si je vědom, že freudovská psychoanalýza redukuje všechno na sex a jungovská redukuje Boha na kulturní archetyp, - mělo by mu být jasno, že nic nemůže účinněji demolovat kněze.
Opravuji: demolovat není odpovídající termín. Ve skutečnosti se jedná o zbourání mysli a její nahrazení způsobem, který je opakem správné funkce rozumu uvažujícího v objektivním řádu reality. Tato perverze intelektu spojená s marxistickou gnózí způsobuje lidsky nenapravitelnou mentální úchylnost: kdo nemyslí jako já, nikdy nenapravitelně nebude mít pravdu, protože já jsem si osvojil pravé mechanismy, které hýbou individui i společností... Na uzdravení by byl nezbytný zázrak, ale takový zázrak by vyžadoval svobodný souhlas dotyčné osoby (který pro svou mentální deformaci není schopna poskytnout). A jako by to nestačilo, katolík v takových podmínkách je zcela zbaven intelektuální sebeobrany proti modernismu a nemůže dělat nic jiného, než ho asimilovat zcela nekriticky bez jakéhokoliv filtru. Když si to sečteme, máme identifikaci mnoha kněží, kteří se v té době formovali, a pak se stali biskupy, kardinály a...
Že taková osobnost byla vybrána na svůj post od elit tohoto světa, je nanejvýš pravděpodobné. Zprávy Johna Podesty, pravé paže Clintonové, hovoří výslovně o nastolení revolučního jara také v katolické církvi. A pak je zde výslovné doznání kardinála Danneelse (bývalého arcibiskupa Bruselu a ochránce biskupa obviněného z pedirastrie) o tzv. mafii San Gallo, jakož i příslušné odhalení dalšího člena, kardinála Murfy O´Connora a jeho aktivit na koordinaci kardinálů Commonwealthu při volbě Argentince v roce 2005, která se nezdařila. Kardinálové USA byli naopak získáni nunciem Viganò, vyslaným z Vatikánu a jihoameričtí vedení kardinálem Hummesem to ani nepotřebovali. Nakonec zde bylo naverbování bandy ztroskotance Bertoneho spojené se sliby imunity, řádně dodržené. Jeho lidé jsou z těch nemnoha, kteří si udrželi své posty (nemluvě o vyhlášeném podkroví, o jehož původu nikdo nic neví)...
Řeklo by se, že jedinými inspirujícími kritérii určitých církevníků nebylo blaho církve, a tím méně víra, nýbrž spíše peníze a moc (případně něco dalšího). Bohužel, všechny tyto věci jsou zapovězeny pod trestem exkomunikace a efektem nepřípustnosti volby podle Apoštolské konstituce Dominici gregis Jana Pavla II. Ale nikdo z hierarchie ani nešpitnul; z těch čtyř, kteří otevřeli ústa alespoň v jenom bodě, dva neočekávaně zemřeli. Jeden z těch, kteří přežili, má skoro devadesát let a druhého se pokoušeli odklidit na jeden ostrůvek v Pacifiku, ale nevyšlo to: modleme se za jeho ochranu. Tito lidé nežertují: nyní, kdy se komplotu těchto prelátů zkorumpovaných na mysli i mravech podařilo dosadit na Petrův stolec domnělého katolíka, který s přesvědčením hájí jejich ideje, nesnesou žádný odpor. Situace se jeví z lidského pohledu bezvýchodná; ale neuvažujme bez dobrého Boha: byli bychom podobní odpadlíkům. (dokončení)
don Elia, Chiesa e postconcilio / lumendelumine.cz
