Clicks250
Victory
2

Pastýřský list pro dobu postní

V pondělí jsme vstoupili do doby postní. V neděli syropostní byly v evangeliu tři motivy jednak o odpuštění, jednak o postu, a jednak o pokladu.
Odpuštění je stále aktuální. Téměř denně přicházejí situace, že nám někdo vědomě či nevědomě ublíží, a před námi stojí Ježíšův požadavek, abychom odpouštěli. Tak, jak je to zdůrazněno v modlitbě Otčenáš: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Ježíš zdůraznil odpuštění a ukazuje, že na něm závisí, aby Bůh odpustil i nám. Říká jasně: Jestliže odpustíte lidem, i vám odpustí Nebeský Otec, a na druhé straně: jestliže neodpustíte, ani vám Nebeský Otec neodpustí vaše viny. Máme-li v pravdě odpouštět, musíme nejprve vidět své vlastní viny vůči našim bližním. Často totiž chceme vykonat dobro, a nakonec z toho vyjde buď ublížení slovem, nebo zranění, které jsme nechtěli. Často v myšlenkách odsuzujeme naše bližní a ani z toho neděláme pokání, tedy si to nepřiznáme jako hřích před sebou ani před Bohem a neoddělujeme se od něj. Mnohdy přijímáme lživou informaci, kterou nekriticky předáváme, a ubližujeme tím nevinným.
Někdy zůstává hořkost mezi lidmi celé roky a už se ani neví, proč. Pokud si však člověk uvědomí svou vinu před Bohem a prosí Boha o odpuštění, je zde podmínka, aby i on sám odpustil bližnímu. Zde právě platí: „Má-li tvůj bratr něco proti tobě, ty jdi nejprve a smiř se se svým bratrem.“ Vždy se proto člověk musí pokořit. Někdy stačí druhého pravdivě pochválit, uznat, co dobré vykonal. Pokud uděláme první krok, duchovní mrak odejde i od bratra.
Na naše myšlení působí určité duchovní síly a zároveň i určité zákonitosti, které jsou spojeny s ložiskem zla a lži, které je v nás a které nazýváme dědičným hříchem.
První Kristovo slovo na kříži bylo: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Ježíš nám dal příklad. On odpouštěl, když Mu vráželi do rukou i nohou železné hřeby, aby Mu tím způsobili smrt. V odpuštění bychom se měli stále cvičit, abychom tak získali návyk neboli ctnost. Pak když nám někdo způsobí bolest, místo výbuchu hněvu, nenávisti, pomsty či dokonce proklínání, které z nás přirozeně vychází, vyjde už zase přirozeně opačná reakce podle Ježíšova příkladu: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“
Na začátku postní doby je nám zdůrazněno, abychom odpouštěli svým bližním, protože na tom závisí, aby Bůh odpustil nám. To je mimořádně vážná věc.
Jistý muž řekl: „Ze zkušenosti vím, že musím odpouštět hned. Moje manželka má s odpuštěním problémy, ale já jsem poznal, že nemá smysl se nechat trápit duchy, kteří jsou za neodpuštěním. Navíc, stejně budu muset nakonec odpustit, protože jinak, jak říká Ježíš, ani Bůh mi neodpustí, proto je nejlepší odpustit hned.“
Někteří lidé, zvláště ženy, říkají: „Já odpouštím, ale nezapomínám. ... Já jsem Bohu vyznala všechny hříchy, ale stále mám pochybnost, jestli mi Bůh odpustil a nemám pokoj v duši.“ Proč tomu tak je? Protože odpuštění bylo jen polovičaté. A proč bylo polovičaté? Protože si člověk neuvědomil základ, totiž vlastní vinu a vlastní hřích před Bohem i vůči druhým. Člověk se bolestinsky zaměří jen na to, že jemu samému bylo ublíženo, a nevidí, že také on ublížil druhým, proto jim nechce odpustit úplně a dál zůstává v temnotě, tedy v oddělení od Boha. Je třeba, aby Ježíšovi pod křížem vyznal svůj hřích. Hřích není jenom vinou vůči Bohu, ale hříchem ubližujeme sami sobě i druhým.
Vzpomínám na příklad z Medžugorie, kde po zjevení Panny Marie se vesničané shromáždili v chrámu a modlili se spolu růženec. Tehdy dostal prorocké slovo chlapec Jakov. Kněz ho vyzvedl k mikrofonu a on řekl: „Panna Maria chce, abychom se modlili růženec, ale nejprve si máme všichni navzájem odpustit.“ Nastalo hrobové ticho. Kněz vnímal velké napětí mezi lidmi, proto řekl: „Pomodlíme se růženec, abychom dostali milost vzájemně si odpustit.“ Jen co se začali modlit, jeden člověk vykřikl: „Pane, odpustil jsem, i Ty mi prosím, odpusť!“ Tím jakoby se prolomila duchovní bariéra a jeden přes druhého se začali prosit o odpuštění, plakali, objímali se a kněz později řekl: „Ten den byl v Medžugorii skutečně svátek.“ Rodiny, které roky nepřestoupily práh druhého domu pro neodpuštění a sváry, se začaly vzájemně navštěvovat a atmosféra v Medžugorii se zcela vyměnila. Večer po odpuštění, když lidé vyšli z chrámu, uviděli na nebi znamení od Boha. Velkými písmeny bylo na obloze napsáno „Mír“. Skrze vzájemné odpuštění přišlo duchovní probuzení do celé vesnice. Toto chce Panna Maria v této postní době nejen pro nějakou farnost, ale pro celou Ukrajinu! Ukrajinci by měli odpustit nejen Polákům, ale i Rusům. Neodpuštění blokuje požehnání nejen v duchovní, ale i v ekonomické oblasti.
Za každým naším neodpuštěním, hořkostí a kritikou, je skutečně duch pýchy, tedy duch lži a smrti, i když si to neuvědomujeme. Zaslepuje nás, takže nevnímáme pravdu ani o sobě, ani o Bohu, ani o svém bližním. Průlom nastává skrze odpuštění, tedy skrze pokoření. Pán pak dává světlo poznání. Hlouběji a hlouběji poznáváme tajemství hříchu, ale tím zároveň i tajemství Boží lásky. Projevila se v tom, že Bůh za mě dal svého Syna! On za mé hříchy zemřel na kříži! Písmo říká: „Všichni zhřešili“. Člověk si myslí: to platí o těch druhých, ne o mně. Jenže to je klam. V nás ve všech je otrávený kořen dědičného hříchu, neboli tzv. starý člověk, který vidí třísku v oku bratra a ve vlastním trám nepozoruje.
Co se týče postu, každý ať si vybere způsob, který je pro jeho podmínky optimální.
Co se týče pokladu, buď si jej shromažďujeme na zemi, nebo na nebi. Na zemi nás o něj nakonec okrade zloděj, kterým je smrt. Poklady v nebi, ty zůstávají navěky.
Začínáme dobu postní. Je třeba si najít chvilku času, vzít si tužku a papír a udělat si program. Vzpomínám na postní program, který jsem dával asi před 40 lety dětem ve škole. Udělaly si na celou dobu postní tabulky a každý den si na modro vybarvovaly čtverečky, když splnily dané úkoly. Jaké úkoly děti měly? První byl boj proti lenosti. Když je maminka budila a chlapec či děvče hned vstalo, mohlo si vybarvit modře jedno okénko. Když si hned kleklo a pomodlilo se u postele Otčenáš, mělo vybarvit druhé okénko. Když si umylo tvář studenou vodou, mohlo třetí. Přes den měly udělat nějaký dobrý skutek, např. daly něco ze svačiny kamarádovi či navštívily babičku, donesly jí uhlí nebo dřevo, pomohly jí nést nákup anebo udělaly doma mamince nějakou práci, a mohly si vybarvit další okénko. Když se během dne pomodlily desátek růžence, měly další okénko. Dalším úkolem byl boj proti zvědavosti. Děti se v době postní nedívaly na televizi. Každý den měly za to jedno okénko. Rovněž vedly boj proti mlsnosti. Když měly například narozeniny, nejedly čokoládu, ale nechaly si ji až na neděli, kdy půst není. Kdo ale nevydržel, musel si nechat bílé okénko. Každý týden potom děti ve škole ukázaly svůj „modrý život“ a já jsem především pochválil ty, které se nejvíce snažily. To pak inspirovalo i ostatní k horlivosti.
Toto byl program pro děti. Jaký program je ale dnes v době postní aktuální pro dospělé? Podstata postní doby je, abychom si našli čas na Boha a na svou duši, tedy na modlitbu. Zvláště v době postní bychom měli začínat včas svatou hodinu. Dále bychom měli rozjímat o Ježíšově utrpení podle modliteb v naší brožurce. Je zde rozjímání o sedmi posledních slovech z kříže, rozjímání o utrpení Pána od poslední večeře včetně křížové cesty až po ukřižování.
Jaký duševní půst je užitečný? Především omezit televizi, rádio, časopisy, mobily a internet používat jen tehdy, když ho potřebujeme k plnění pracovních povinností. Tím získáme čas k tomu, abychom se mohli věnovat modlitbě za sebe, za rodinu i za národ. Bůh čeká, abychom Mu dávali své hříchy, ale i své problémy a své kříže a utrpení spojovali s utrpením Ježíšovým. Tím dostaneme světlo, sílu a pokoj, který nám svět dát nemůže.
Je třeba mít pro letošní dobu postu vážnou motivaci. Co se týká Ukrajiny, je zde otázka vakcinace dětí i dospělých, Istanbulská úmluva a prosazování gender demoralizace i juvenilní justice. To jsou problémy, které se dnes týkají každého Ukrajince. Je třeba, aby zvlášť Západní Ukrajina započala modlitební mobilizaci a duchovní revoluci skrze pravdivé pokání! Pak přijde Boží Duch a nastane hluboká obnova nejen v lidských srdcích, ale i ve společenské a ekonomické oblasti.
Zodpovědnost spočívá na každém z vás, drazí bratři a sestry! Zvláště starší ženy by se měly s vírou modlit, více než ostatní, především za ukrajinský národ. Měly by jako Mojžíš vyznávat hříchy za sebe i za celý národ a prosit za jeho záchranu.
Je třeba si uvědomit, že Boží zaslíbení platí i dnes. Je třeba s vírou zvedat duchovní hory zla a házet je do ohnivého moře. Připravit tak jako Jan Křtitel cestu pro příchod Pána Ježíše do lidských srdcí.
Co se týče blížících se prezidentských voleb, politologové tipují, že bude i druhé kolo. Tedy po celou dobu je třeba se modlit za ty, kteří mají na Ukrajině vládu, to je prezident, poslanci Verchovné rady i místní vláda, jak ve Lvově, tak v Ivano-Frankivsku, v Ternopolu či jiných krajských městech.
Má-li nastat změna v srdcích Ukrajinců, musí nastat změna v srdci budoucího prezidenta. Je třeba volat k Bohu za nového prezidenta, aby dostal zvláštní světlo milosti, jak správně vést v tomto čase Ukrajinu.
V Maďarsku je premiérem obrácený a horlivý křesťan. Jak velké požehnání za 10 roků! Po stránce rodinné politiky i po stránce ekonomické se Maďarsko dostalo z umělé ekonomické krize a dnes je vzorem ostatním národům Evropy. Proto i my se modleme za vládu, jak nás nabádá Písmo, a především muži mají zvedat čisté ruce k Bohu. (1Tim 2,8)
Pokud máme ve svém srdci hořkost vůči členům vlády či prezidentovi, Ježíš nás vybízí k odpuštění. Skrze vaše odpuštění vláda dostane světlo a sílu a také pravou moudrost. Na závěr si uvědomme, že zodpovědnost za ukrajinský národ dnes spočívá na každém z vás bez výjimky. Proto je opravdu třeba modlitby víry! Je třeba být vytrvalý jako vdova v evangeliu.
Toto je program pro dobu postní. Prvním krokem je odpuštění. Začněme ho realizovat ještě dnes.
V Kristu
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

10. 3. 2019