ľubica
462

»Pokládám tento pontifikát za katastrofu a Bergoglia pro jeho falšování stabilní nauky za nejhoršího papeže, jakého jsme kdy měli.

9. února 2018 pronesl na univerzitě v Cambbridge kardinál Cupich přednášku, ve které vyložil „změnu paradigmatu papeže Františka v katolické praxi“. Na konci konference prof. John Rist položil kardinálovi otázku, proč papež napadá a vylučuje „bez milosti“ své oponenty v tématu nauky:

Eminence, na základě vaší zprávy o naléhavých a holistických aspektech revoluce milosrdenství papeže Františka, popsané znepokojujícím způsobem v pozvánce na toto setkání a popisované Vámi jako „změna paradigmatu“ v hlásání katolicismu – a s odvoláním na papežem žádanou otevřenou svobodnou diskuzi o jeho návrzích a provokujících taktikách, chtěl bych se zeptat, proč papež František postupuje tak nemilosrdně a napadá a vylučuje své naukové oponenty:

1/ Kardinála Burkeho vyloučil z vedení Rota Romana;

2/ Tři věrní kněží Kongregace pro nauku víry byli propuštěni bez vysvětlení a nato byl briskně propuštěn sám kardinál Müller;

3/ Byl odepřen kardinálský klobouk tolik milovanému ochránci nenarozeného života arcibiskupu Chaputovi;

4/ Byla propuštěna většina členů původní Akademie pro život;

5/ Nejnověji exil profesora patristiky na Lateráně a redaktora náročné knihy Setrvat v pravdě Kristově (Roberta J. Dodaro OSA).

Seznam by bylo možno rozšiřovat do nekonečna, ale mně to postačí a chtěl bych se jen znovu zeptat, zda tvrdé akce tohoto typu kombinované a dokumentované na Synodě o rodině naznačují, že papežovu „změnu paradigmatu“ je možno uznat za pokus – pod pretextem příspěvku k řešení autentických sociálních problémů západní společnosti – zavést v církvi radikální změny nauky vypracované z velké části v Německu skupinou hegeliánských relativistických teologů?«

Catholic Herald referuje, že Cupich se otázce vysmál a odpověděl, že ti, kteří mají podobné otázky, by se měli zeptat: Věříme opravdu, že Duch Svatý ustavičně vede církev?

Profesor řekl, že kdyby mu poté byla dána možnost odpovědi, replikoval by, že církev je opravdu vedena Duchem Svatým, a to skrze takové dobré katolické duše, jako je kardinál Burke a mnoho dalších.

Rist je emeritním profesorem klasických studií při univerzitně v
Torontu, nyní má katedru filozofie při l'Università Cattolica d'America, Washington DC. Je doživotním členem Clare Hall při Università di Cambridge. Konvertoval ke katolicismu z agnosticismu díky studiu Platona, evangelií a jiných antických textů. Jeho padesátiletá kariéra v oboru filozofie a klasistiky se rozprostírá na tři kontinenty. Napsal 16 akademických knih, kromě stovek článků z oblasti antické a křesťanské filozofie a evangelií. Přispěl také do knihy Setrvat v pravdě Kristově, která je obranou katolické nauky napadené Synodami o rodině.

Pro LifeSiteNews Rist prohlásil, že Františkův pontifikát pokládá za „katastrofu“:

»Pokládám tento pontifikát za katastrofu a Bergoglia pro jeho falšování stabilní nauky za nejhoršího papeže, jakého jsme kdy měli.

Cupichův pokus hájit ho (na Cambridge) se skládal z falešných prohlášení, z útěku před legitimními otázkami a nejméně v jednom případě - při mém obvinění synodu – ze skutečné lži. V tu dobu jsem přenášel v Římě a přispíval do knihy Setrvat v pravdě Kristově, takže znám všechno z první ruky.«

Profesor řekl, že jedna z hlavních obtíží dnešní církve je, že ztotožňuje církev s osobou papeže.

»Jeden ze základních problémů, který zde máme, spočívá v tom, že mnoho katolíků ztotožňuje papeže s církví. Cupich se pokoušel hrát na tuto kartu, když sugeroval, že Amoris laetitia a také AAS jsou de fide a musí se jim věřit, což evidentně neodpovídá pravdě

Rist napověděl, že František neodvádí dobrou práci.

»Úkolem papeže je upevňovat v církvi jednotu, zkoumat nové myšlenky, aby viděl, zda jsou slučitelné se zděděnou regula fidei. V oblasti jednoty papež František vyvolává nesmírný zmatek a rozdělení – mnoho kněží tím trpí a mají strach, že budou postihováni za svá slova

»Všechno se to podobá herezi, jako byla ta ariánská. Bylo třeba 60ti let, aby byla překonána. Obávám se, že tato spolu s morálními herezemi může trvat ještě déle.«

Pramen: Chiesa e post concilio