Boží slovo na den 11.12. A.D. 2018

arcibiskup marcel lefebvre - Mše nebo posvícení?

Eucharistie byla zneuctěna banalitou prostředí, používaným náčiním, postoji, oděvem všedního užívání. Tzv. katolické časopisy a noviny, které jsou nabízeny v kostelech, ale otiskly tyto snímky ne proto, aby takové počínání kritizovaly, nýbrž naopak, aby je doporučovaly.

člověka, místo toho, aby jej pozvedala kBohu a toto mylné chápání nepomáhá překonávat „problémy". Povzbuzování k tomu, aby se šlo dál, prozrazuje jasný úmysl zničit svatost. Věřícím bylo ukradeno cosi potřebného, po čem měli toužit, co měli mít v úctě, co všichni uctívali a co je táhlo kBohu daleko víc než pouhá materie, která je určena k tomu aby se stala Tělem a Krví Kristovou. Proč se vyrábějí šedé nebo hnědé hostie tím, že se nechají nějaké otruby v mouce? Nemá se tím napomoci k tomu, aby byla zapomenuta slova, která byla vyškrtnuta z offertoria: Hanč imaculatatn hostiam - tato Neposkvrněná Oběť? A to je při tom jen nepatrná novota. Často slyšíme, že bývají konsekrovány kousky kvašeného chleba místo předepsaného pšeničného nekvašeného, který je výhradně předepsán k používání, jak bylo zcela nedávno upozorněno v Instructio Inaestimabik Donunf. Když jsou překračovány všechny hranice, může jistý americký biskup přijít s úpravou, při níž používá malou kuchyň obsahující mléko, vejce, droždí, med a margarin. Desakralizace se dotýká také zasvěcených osob: kněží a řeholnice odložili svůj duchovní šat. Nazývají se svými rodnými křestoími jmény, tykají si, žijí světským způsobem ve jménu nových principů a ne tak, jak to vyžadují víra a věřící.

Ztráta citu pro posvátno vede ke zničení svatosti.

Kostely a katedrály byly vydány na pospas pokusům s omamnými jedy moderního umění a pošpiněny všemi možnými způsoby a nebylo tomu v žádném případě zamezováno místními duchovními, kteří jsou služebníky Syna Božího, nýbrž skupinami věřících, kteří se právem cítili těmito skandály pobouřeni. Jak to, že biskupové a kněží, kteří těmto skandálům napomáhají nemají strach z kletby Boží, kterou svolávají na sebe a na všechen lid? Je to zřejmě dáno sterilitou, kterou jsou ubíjeni při své práci. Všechno upadá a rozpouští se, protože Mše svatá, mešní oběť ve svém dnešním zprofanovaném stavu nepřináší a nezprostředkovává již žádnou milost. Znevažování a pohrdání skutečnou přítomností Kristovou v Eucharistii je flagrantní skutečností, v níž se zřetelně projevuje nový duch, který již není katolický. Můžeme to konstatovat každý den, i bez spektakulárních excesů, o nichž jsem právě hovořil. Tridentský koncil výslovně a jasně prohlašuje, že náš Pán je přítomen i v té nejmenší částečce konsekrované hostie. Co si tedy máme myslet o přijímání na ruku? Kdykoliv se přisluhuje knězi s paténou, bývají na ní vždy kousky hostie i když není mnoho přijímajících. Tyto kousky zůstávají na rukou přijímajících. Víra byla tímto u mnohých, zvláště u dětí naprosto zničena. Pro tento nový postoj může být pouze jediné vysvětlení: Pokud se jde na Mši, aby se lámal chléb přátelství, chléb společné hostiny, společné víry, pak je to zcela přirozené, že se s žádnou mimořádnou opatrností nesetkáváme. Když je eucharistie symbol, to znamená jednoduše vzpomínkou na uplynulou událost a na duchovní přítomnost našeho Pána, je naprosto logické, že se nijak pečlivě nestaráme o drobečky, které padají na podlahu. Pokud se ale jedná o přítomnost samotného Boha a našeho Tvůrce, jak to učí a vyžaduje víra Církve, jak se má rozumět tomu, že navzdory posledním římským dokumentům takové praxe dále zůstávají a dokonce bývají podporovány. Myšlenka, aby se tento způsob rozšiřoval je protestantská představa, které ještě neinfikovaní katolíci odporují. Aby se lépe tento způsob prosadil, nutí se věřící stát při svatém přijímání.

Je přiměřené, bez nejmenŠích projevů úcty a holdu přijmout Krista, před nimž, jak praví svatý apoštol Pavel se musí sklonit každé koleno „na nebi na zemi i v podsvětí" (Filip. 2.10)? Mnoho kněží si již nekleká před Nejsvětějším. Nový ritus je k tomu povzbuzuje. Vidím pro to jen dva možné důvody: Buď nestvůrnou pýchu, která nám dovoluje zacházet s Bohem jako bychom byli jemu rovni nebo jistotu, že On není skutečně v Eucharistii přítomen.

Hudební slavnosti vBayreuthu například, uskutečňují bezpochyby přítomnost Richarda Wagnera, jejíž intenzita je mnohem silnější, než jakou může vyvolat jen náhodná produkce nebo jeden koncert skladatelova díla. Do této posledně jmenované perspektivy se mi zdá, že musíme zařadit i přítomnost Ježíše Krista v Eucharistii."

tak ho pre istotu radsej necitas. tomu hovorim logika.

a pritom Písmo je od nás - ty si autor Pisma?

Denní liturgie (Cyklus - C)
www.liturgie.cz/…/utery-po-2-nede…

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa." Hlas praví: "Volej!" Řekl jsem: "Co mám volat?" Každé tělo je tráva a všechna jeho sláva jako polní květ. Uschne tráva a opadal květ, když jej ovanul Hospodinův dech. Ano, trávou je lid. Uschla tráva a opadal květ, slovo našeho Boha však trvá navěky. Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni (svůj hlas) a neboj se; řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!" Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.
Iz 40,1-11

Žalm:
Odp: Hle, náš Bůh přijde s mocí.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno,
rozhlašujte den po dni jeho spásu!

Vypravujte mezi pohany o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.
Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje,
národy řídí podle práva.

Radujte se, nebesa, zajásej, země,
zahuč, moře a vše, co je naplňuje;
zaplesej, pole a vše, co je na něm.
Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy
před Hospodinem, že přichází,
že přichází řídit zemi.

Bude řídit svět spravedlivě,
národy bude spravovat věrně.
Zl 96
Žalm 96

Evangelium: Mt 18,12-14

Církevní kalendář:
sv. Damas I.
Stal se jáhnem a průvodcem papeže Liberia. V 61 letech byl r. 366 od větší částí kléru a věřících zvolen papežem. Byl prvním, který mohl uplatňovat právo nad celou církví a v jeho době také vzniklo označení „Apoštolský stolec.“ Řešil věroučné spory s ariány, problémem byl i vzdoropapež Ursin. Damas do liturgie prosadil latinu a pověřil Jeronýma přípravou latinského překladu Písma, tzv. Vulgáty. Upravoval stará římská pohřebiště v katakombách, oživil kult mučedníků a asi 60 jejich hrobů označil básnickými nápisy. Zemřel po 18 letech a dvou měsících pontifikátu.
www.catholica.cz