Jazyk
Zobrazení
308
Libor Halik 1

Pravá Víra je nad papežem

(L: zdůrazňoval pravdivě i Hus, ale přitom zavedl nepravou anarchii Viklefovy nepravé víry) L: Panna Maria oznámila v La Salettě v 19. století, že ŘÍM ztratí pravou víru a stane se stolicí pro Antikrista. Varovala, že postupný proces ztráty víry započne od r.1864 a vzroste. Další vzrůstání ztráty pravé víry předpověděl papež Lev XIII. viděním, že satanovi bude umožněno 100 let maximálně ničit katolickou víru a církev jako nikdy dříve. Blíží se závěr toho 1OO letého období? Snad.
rexcz.blogspot.ro/…/komentar-eleiso…
Z Ocampo č. 127 z června 2017: Bratrstvo se nikterak nesmí vydat pod všemocné církevní autority prodchnuté zásadami Francouzské revoluce, jak jsou vyjádřené v Druhém vatikánském koncilu, protože jsou to představení, kdo formují podřízené a nikoliv naopak. Arcibiskup Lefebvre založil Bratrstvo, aby vzdorovalo zradě katolické Víry ze strany Druhého vatikánského koncilu. Kdyby se Bratrstvo podvolilo konciliaristům, přidalo by se ke zrádcům Víry. Bratrstvo je příliš ctnostné, aby se Římem nechalo oklamat. Pošetilá iluze! Sám arcibiskup byl nejprve oklamán rexcz.blogspot.ro/…/protokol-o-doho….
rexcz.blogspot.ro/…/protokol-o-doho…
V roce 1988 podepsal arcibiskup Lefebvre pod tlakem některých svých kněží dohodu s Římem (tzv. Protokol o dohodě). Tohoto podpisu okamžitě litoval a hned následujícího dne jej odvolal. Později o tom s ohledem na FSSPX napsal: „Kdybych tu dohodu podepsal, do roka bychom byli vyřízení.“ Z tohoto pohledu je zajímavé porovnat Věroučnou preambuli z roku 2012 s první částí tohoto Protokolu o dohodě z roku 1988, tj. s úvodním dogmatickým prohlášením. Podobnosti jsou zarážející. Ovšem to, co arcibiskup podepsal a následujícího dne prozíravě odvolal, to byl v podstatě nyní ochoten podepsat biskup Fellay, a to i přes historickou zkušenost, kterou arcibiskup v roce 1988 neměl, tj. i přesto, že biskup Fellay znal tragický osud FSSP a dalších indultních společenství.
rexcz.blogspot.ro/2012/12/nutne-smireni-2012.html
Právě jsem dočetl knihu otce Michela Lelonga „Pro nutné smíření
Tato kniha publikovaná teprve v prosinci 2011 je pro nás velmi důležitá, aby nám ukázala, co je v budoucnu důležité NEČINIT: žádné věroučné rozhovory na žádné úrovni, dokud se Řím neobrátí. To je věc, kterou nám arcibiskup Lefebvre zanechal a která se prosazovala až do sjednocování, ke kterému těsně nedošlo v červnu 2012: „Žádná kanonická shoda bez věroučné shody.“
GREC skupina byla založena v roce 1997 s cílem integrovat FSSPX s modernistickým Římem tím, že jej přiměje přijmout Druhý vatikánský koncil. Iniciátory byli pan a paní Pérolovi (pan Pérol byl velvyslancem Francie v Římě) a otec Michel Lelong, autor této knihy a silný obhájce mezináboženského dialogu a koncilu. Záměr „GREC“ není neurčitý, je aktéry objasňován v celé knize: „Výklad Druhého vatikánského koncilu ve světle Tradice“ dle formulace, kterou podal Jan Pavel II arcibiskupu Lefebvrovi v roce 1978.
Otec Michel Lelong je přesvědčen o přínosu koncilu a zvláště o prospěchu „Nostra Aetate“; on, který je specialistou na dialog s muslimy. Myšlenkou velvyslance bylo vést „dialog“ s tradičně katolickým FSSPX stejným způsobem, jako je to praktikováno s jinými náboženstvími. Litoval, že FSSPX bylo [z toho] vyloučeno.
Otec Lorans, FSSPX, jeden ze čtyř zakladatelů „GREC“, je tiskovým mluvčím Francouzského distriktu FSSPX. Obdržel povolení od biskupa Fellaye vést dialog pro „nutné smíření“. Dává pozor na to, aby biskup Fellay držel krok s vývojem tohoto dialogu.
„Charta“ této skupiny byla definována panem Pérolem krátce před jeho smrtí: „vyložit Druhý vatikánský koncil ve světle Tradice“. Tomu Benedikt XVI. na své straně říká „hermeneutika kontinuity“, která je v protikladu k „hermeneutice rozkolu“. Arcibiskup Lefebvre také po dlouhé cestě nezdařených dohod s koncilní církví došel k zoufalému závěru, že existuje „hermeneutika rozkolu“ a protože viděl, že dohoda je nemožná, přistoupil v roce 1988 ke svěcení čtyř biskupů.
Komentář Eleison DLXVI – „Zbožné“ sny – II (2018)
(566) rexcz.blogspot.ro/…/komentar-eleiso…
19. května 2018
„ZBOŽNÉ“ SNY – II
Je-li jedna věc o katolické Tradici a Druhém vatikánském koncilu jistá, pak je to to, že jsou neslučitelné
. Je lákavé myslet si, že mohou být smířeny, protože samozřejmě obsah oněch šestnácti dokumentů koncilu zahrnuje množství katolických pravd. Duch koncilu však směřuje k novému náboženství zaměřenému na člověka, a protože tento duch inspiroval obsah oněch dokumentů, tak dokonce i katolické pravdy, jež zahrnují, jsou využity ve prospěch koncilní „obnovy“ a jsou učiněny její součástí. Katolické pravdy (a hierarchie) skutečně byly modernisty využity jako nositelé jejich liberálního jedu, jako trojský kůň pro jejich hereze. Proto jsou i katolické pravdy v koncilních dokumentech otráveny. A tak v roce 1990 arcibiskup Lefebvre pochopil a řekl, že Druhý vatikánský koncil je 100% nakažený subjektivismem, zatímco v roce 2001 biskup Fellay řekl, že dokumenty Druhého vatikánského koncilu jsou z 95% přijatelné.
Je skutečně lákavé předstírat, že katolická Tradice a Druhý vatikánský koncil jsou slučitelné. Tak už nemusím být rozpolcený, když se snažím následovat katolickou autoritu a katolickou Pravdu zároveň, protože od tohoto (2.vatikánského r.1965) koncilu, jak řekl arcibiskup, jsou katolíci nuceni buď uposlechnout koncilní papeže a odchýlit se od katolické Tradice, nebo přilnout k této Tradici a „neposlouchat“ tyto papeže. Odtud plyne pokušení tím čí oním prostředkem předstírat, že Tradice a koncil jsou slučitelné. Ale skutečnost, že jsou neslučitelné, je nejdůležitější realitou nyní ovládající život Církve, a tak to bude pokračovat, dokud se církevní autorita nevrátí ke katolické Tradici všech časů.
Mezitím je však současný generální představený arcibiskupova Bratrstva, biskup Fellay, neústupný v tom, že katolická Tradice a koncilní Římané mohu být navzájem smířeni, a od té doby, co v 90. letech (r.1997) schválil rexcz.blogspot.ro/2012/12/nutne-smireni-2012.html, usiluje o to, aby je dal dohromady. Jeho problémem je, že nechápe, jak si pro ně modernismus uchovává katolický zevnějšek, aby působil jako trojský kůň, aby oklamal katolické duše, přičemž neexistuje žádný pravý katolický kůň za tím, co se jím jeví být. Biskup Fellay však věří, že tento falešný kůň má všechny předpoklady pravého koně, takže se s něžnou milující péčí Bratrstva opět stane katolickým koněm. Příliš mnoho tradicionalistů samo sobě dovolilo věřit v tuto mylnou politiku a následovat jeho vedení ke koncilním Římanům. Ale pokud jde o Římany, ti se nenechali oklamat. Hrají ve shodě s jeho politikou tak, že činí zdánlivé ústupky vůči Bratrstvu a Tradici (např. autorizace zpovědí, svěcení a sňatků), a tak, že mu opakovaně předstírají, že je na pokraji získání kanonického uznání pro Bratrstvo, takže kupříkladu „na dohodě chybí pouze poslední razítko“. Na rozdíl od něj však oni mají ve svém myšlení jasno, že katolická Tradice je s jejich koncilem neslučitelná, a tak pokaždé, když jej dovedli na pokraj, trvali na tom, aby se Bratrstvo podrobilo jejich koncilu.
Avšak s každým „ústupkem“, který biskup Fellay pro Bratrstvo přijal, jej Římané vlákali dále do své pasti, a stalo se pro něj stále obtížnějším otočit se zpět. S každým „ústupkem“ se dohoda s Římem stala stále praktičtější realitou, s „posledním razítkem“ nebo bez něj. Tím, že jej [razítko] Římané zadržují, díky vlastní chybě biskupa Fellayho, mohou si s ním hrát jako kočka s myší – jak teď může vyřešit ony poskytnuté „ústupky“ a připustit, že jeho politika posledních 20 let je mylná? Přesto byla jeho politika mylná od počátku. Protože postrádal arcibiskupovu víru, špatně pojal problém Církve a „problém“ Bratrstva a věřil v lidskou politiku, že je oba vyřeší. Samozřejmě však jsou Římané s dvoutisíciletou zkušeností obratnějšími politiky – „Vaše Excelence, dost těch her. Po léta jsme činili všechny tyto ústupky, vy jste neučinil žádný“ (což je velká lež, protože přijmout koncilní „ústupky“ je samo o sobě ústupkem Římu). „Do července přijmete koncil, nebo vás exkomunikujeme, a světu vás ukážeme jako propadák. Vyberte si!“
Toto je bezpochyby hrubá verze toho, jak vychytralí Římané mohou vyvíjet tlak na generálního představeného, ale je to on, kdo nikdy neměl žadonit u autority, která je bez Pravdy. V případě katolické Církve je autorita, která je bez Pravdy, ve skutečnosti bezzubou autoritou.
Kyrie Eleison
Katolický biskup R. Williamson
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof

Napsat komentář