Jazyk
Zobrazení
156
Victory 1

Rozjímání nad Ř 6,22

„Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“

Podmínkou osvobození od hříchu je, že se stáváme služebníky Božími. Originál opět uvádí slovo „otroky“. Vyjádření „otrok“ se používá v 6. kapitole listu k Římanům velmi často. Na jedné straně je zde realita otroctví hříchu. To znamená, že i když se chce člověk vlastními silami z otroctví dostat, nejde to. Z tohoto druhu otroctví se člověk nejenže nedostane vlastní silou, ale ani žádnou jinou, jedině Boží silou, a tu Bůh dává za jednu podmínku – že člověk se cele vydá Bohu. Znamená to, že přijímá Jeho přikázání a nechá se vést Božím Duchem, a už ne duchem světa, duchem lži. Toto vysvobození má ale základní podmínku – ztratit svou duši pro Krista a evangelium (Mk 8,35). Pokud se však stáváme jen sluhy, ne otroky, pak když přijde pokušení, zase padáme do otroctví, protože jsme polovičatí. Hřích však, ten nedovoluje polovičatost. Tvrdě nás drží v otroctví, ne pouze ve službě, že bychom mohli kdykoliv odejít, ale v otroctví, a proto se musíme radikálně dát cele Bohu, to znamená, podřídit naši vůli vůli Boží, jak se modlíme denně v Otčenáši: „Buď Tvá vůle“. Boží vůle je rámcově zjevena v Desateru a v Ježíšových přikázáních, daných nám v evangeliu, zvláště v horském kázání. Například alkoholik nebo narkoman anebo člověk, který je otrokem morální zvrácenosti, pokud udělá jen poloviční krok a cele se s hříchem vůlí nerozejde a nevytvoří konkrétní prostředí či nepoužije nutné prostředky, dříve nebo později se do otroctví hříchu znovu vrátí. Zde musí být radikálnost, vůbec se nesmí ani uvažovat o možnosti alespoň trochu zhřešit. Bývalému alkoholikovi-abstinentovi stačí po několika letech abstinence jeden pohárek a vrátí se zpět do otroctví. Tak je to s narkomanií, s nečistotou i s jinými závislostmi (počítačové hry, hudba, okultismus, peníze, kariéra...). Nestačí proto, aby byl Ježíš pouze naším Spasitelem, On musí být i naším Pánem, Králem a pak bude naším Vysvoboditelem. Právě v procesu vysvobození je nutným prostředkem vnitřní modlitba, kde člověk přijímá ten způsob vysvobození, jakým ho vysvobodil Ježíš a dostává sílu na této cestě svobody pokračovat. Tou cestou je Ježíš. Když se člověk zaměří jen na to, že chce být svobodný, a ne na prvním místě na Ježíše, zase starý člověk – ten kořen hříchu v nás – hledá jen své dobro, kterému má Bůh posloužit a pak to použije k vlastní pýše. S takovým postojem ale starý člověk v kritický moment Boha zradí, vrátí se do otroctví – a pak to ale vyčítá Bohu.
Plodem osvobození, které dává Ježíš, je svatost a konec je život věčný.
V předcházejícím verši 20-21 je řečeno: „Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.“ Když srovnáme plod otroctví hříchu, kterým je hanba a smrt věčná, s plodem osvobození Ježíšem, kterým je posvěcení a život věčný, tak je to nesrovnatelně velký rozdíl!

Byzantský katolický patriarchát