언어
클릭 수
408
mike084

Odpustky (2017)

rexcz.blogspot.ro/2017/11/odpustky-2017.html

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 12. listopadu 2017

***

Drazí věřící,

protestanti vyčítají katolické Církvi, že učí o věcech, které se nenacházejí v Písmu svatém, jako jsou uctívání svatých, uctívání relikvií, sedm svátostí, očistec nebo odpustky.

Pohovořme dnes o odpustcích! Tento předmět není v Písmu svatém zmíněn přímo, ale pouze nepřímo.

Když chtějí nějací lidé rozjet obchodní společnost, domluví se a sepíšou nejdůležitější věci. Ne všechny, ale ty nejdůležitější věci.

Jestliže si zvolí manažera, v jeho smlouvě jsou přítomné jen ty nejdůležitější povinnosti. Není nutné sepisovat všechny povinnosti. Není nutné psát, že může kupovat nové domy, že může zaměstnat nebo propustit zaměstnance, že může za společnost uzavírat smlouvy.

S Písmem svatým je to velmi podobné. Můžeme číst, že Náš Pán dal apoštolům moc odpouštět hříchy. Nic jiného! Ale s touto mocí jim také dal moc odstraňovat vše, co je s hříchy spojeno: ne jen přestoupení, ale také trest.

„Vpravdě pravím vám: Cokoli svážete na zemi, bude svázáno i na nebi; a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ (Matouš 18:18)

Co je odpustek?

Odpustek je prominutí časného trestu za hřích, udělené mimo Svátost pokání tím, kdo má moc rozdělovat „poklad zadostiučinění“ Církve.

Odpustek je prominutí „časného trestu“.


Netýká se proto odpuštění hříchu samotného, ale týká se jen jednoho z jeho následků. Ve skutečnosti jsou u hříchu tři věci: jednání, jímž jsme Boha urazili, poskvrnění duše způsobené touto urážkou, trest zasloužený touto urážkou a za toto ponížení.

Ve Svátosti pokání Bůh odpouští tuto urážku a smazává toto poskvrnění, může zde však zůstat nějaká část trestu. Věčný trest (to jest peklo) způsobený smrtelným hříchem je touto svátostí smazán, ale namísto tohoto věčného trestu, je jedině správné, že hříšník má vytrpět časný trest. Tento trest se nazývá časný, protože hříšník musí trpět v čase, ať na tomto světě, nebo v tom budoucím, ale nikoliv po celou věčnost. Existuje také časný trest za lehký hřích.

Čteme o časném trestu potom, co Adam a Eva zhřešili: „Bůh ženě pravil: Rozmnožím tvé útrapy zejména při těhotenství, s bolestí budeš roditi děti. Pod mocí muže budeš, on bude nad tebou panovati. K Adamovi pak pravil: Že jsi poslechl hlasu své ženy a jedl se stromu, s něhož jísti jsem ti byl zakázal – pro tento svůj čin zlořečena budiž země; s námahou budeš se z ní živiti po všecky dny svého života. Trní a hloží bude ti ploditi, ačkoli polní zeliny budou ti potravou. V potu tváře jísti budeš chléb, dokud se nevrátíš do země, ze které jsi vzat.“ (Genesis 3:16-18) – Bůh sňal hřích, ale ne celý trest.

Čteme také o časném trestu po Davidově cizoložství: „Nátan Davidovi pravil: Týž Hospodin tvůj hřích sňal. Nezemřeš. Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina znevažovali, syn, který se ti narodí, musí zemřít.“ (2 Samuel 12:13 a další)

Toto prominutí je učiněno vně Svátosti pokání. Svátost pokání by nepochybně mohla prominout všechnu časnou bolest způsobenou hříchem, pokud kajícník nesmírně lituje svých hříchů. Bohužel, jen málo křesťanů je schopno ve své duši zakoušet bolest a nenávist ke hříchu, která by byla dostatečná k získání takového výsledku. Proto kněz zadává několik kajících skutků (jako jsou modlitby nebo umrtvování), jež se mají vykonat po zpovědi. Vykonání tohoto pokání se nazývá „zadostiučinění“, protože „činí zadost“ požadavkům Boží spravedlnosti, která po nás žádá mít svůj podíl na náhradě za naše hříchy. Avšak většinou ani toto nedostačuje k splacení našich dluhů vůči Bohu. Odpustky poskytnuté vně Svátosti pokání tento problém řeší: skrze ně můžeme splatit zbytek toho, co dlužíme.

Co je myšleno „pokladem zadostiučinění Církve“?

Tímto „pokladem“ je celkové utrpení vytrpěné Naším Pánem a svatými, které ještě nebylo použito k náhradě za hříchy. Náš Pán a Naše Paní nemuseli činit náhradu za své vlastní hříchy, protože žádné neměli, a mnozí svatí vykonali více pokání, než bylo nezbytné za náhradu za jejich vlastní hříchy. Proto existuje nadbytek utrpení, který může být použit k utišení Božího hněvu. Aby se neztratila tato „zadostiučiňující“ hodnota všech těchto obětí, je shromážděna v pokladu Církve, aby mohla být využita jinými dušemi.

Zodpovím další krátké otázky:

Co však Církvi dává právo takovýmto způsobem shromažďovat ve svém pokladu všechna nadbytečná zadostiučinění Ježíše Krista a svatých?

Církev je „Mystickým Tělem“ Ježíše Krista s Ježíšem jako svou hlavou a všemi věřícími jako údy. Všechny údy téhož těla se podílejí na témže životě; dobro jednoho údu je prospěšné i pro všechny ostatní. Ve Vyznání víry, které se modlíme na začátku růžence, se toto důvěrné spojení mezi všemi věřícími nazývá „společenství svatých“.

Kdo v Církvi má právo rozdělovat tento poklad zadostiučinění?

Pouze papež a biskupové mohou stanovovat odpustky.

Když můžeme získávat odpustky, musíme dále činit pokání?

Ano, protože je zřídkavé, že zcela získáme plnomocné odpustky. Je proto prozíravé nadále praktikovat umrtvování. Kdybychom zanedbávali tuto ctnost, nebyli bychom učedníky Ježíše Krista. Navíc to nepomáhá jen napravovat spáchané zlo, ale je to také nutné pro naši ochranu, abychom nehřešili v budoucnu.

Je-li stále povinné činit pokání, k čemu je potom využívání odpustků?

Odpustky zůstávají velmi užitečné. Začněme tím, že nám pomáhají nahrazovat určitá pokání, která by byla dost přísná a děsila by proto naši slabou přirozenost. Dávají nám prostředek, jímž můžeme praktikovat křesťanskou lásku vůči duším v očistci, protože mnohé odpustky se na ně dají vztáhnout a přinést jim úlevu v jejich utrpeních a v některých případech je zcela osvobodit.

Jaký je význam odpustků za „sto dní“, za „deset let“ atd.?

To odkazuje na prominutí pokání, jež byla na hříšníky uvalována zákony Církve. V dřívějších dobách křesťanské společnosti měl každý hřích takříkajíc své „splátky“ v skutcích zadostiučinění. Na dorovnání za takový a takový hřích byl určen počet dní pokání; za jiný byla potřeba určitého počtu let. Tyto tresty však byly velmi přísné. Náhrada za jeden hřích byla někdy až sedm let, deset let, dvacet let nebo dokonce i doživotí! Proto, když se poznamenává, že nějaký odpustek poskytuje prominutí například tří let pokání, znamená to, že věřící získává totéž prominutí, jako by činil tři roky pokání dle starých pravidel Církve.

Dny a roky pokání odpuštěných Církví hříšníkům tedy nepředstavují dny a roky v očistci?

Ne, tyto odpustky se nevztahují k utrpením v budoucím světě, ale k těm v přítomném životě. Existuje však určitý poměr mezi bolestmi uloženými Církví zde na zemi a nápravnými bolestmi očistce. Například, jestliže někdo zemře hned poté, co získal odpustky na sedm let, jeho bolesti v očistci budou umenšeny natolik, jako by zde na zemi trpěl během sedmi let dle dřívější praxe Církve.

Mohou se církevní odpustky vztahovat na duše v očistci?

Ano, za podmínky, že je to povoleno osobou, která ustanovila zmíněný odpustek (papež nebo biskup). Pokud jde o růžencové odpustky, Církev toto uplatnění povolila. Například odpustky od 1. do 8. listopadu, které vyžadují návštěvu hřbitova, mohou být vztaženy pouze na duše v očistci.

Odpustky se mohou vztahovat pouze na člověka, který získává odpustek nebo na duše v očistci, nikoliv na živé lidi, protože nevíme, zda jsou ve stavu milosti.

Jaké jsou podmínky a předpoklady pro získání plnomocných odpustků?

Církve chce, abychom u každého odpustku konali dobré skutky! Písmo svaté zmiňuje zvláště tři druhy dobrých skutků: dávat almužnu, modlit se, postit se (Matouš 6:3, 5, 16). A samozřejmě chce Církev, abychom pracovali na své spáse: abychom šli ke Svaté zpovědi, ke Svatému přijímání, modlili se na úmysl Církve a vyhnuli se hříchu.

Musíme tedy jít ke zpovědi (8 dní před nebo po dni, kdy chceme získat odpustek); musíme jít ke Svatému přijímání každý den, kdy chceme získat odpustek; musíme se modlit na úmysl Svatého stolce. Tento úmysl je Církví pevně stanoven. (Modlíme se za vyvýšení Církve, vymýcení herezí, rozšiřování víry, obrácení hříšníků, pokoj mezi křesťanskými knížaty a za všeobecné potřeby křesťanstva – není to úmysl, že má být pokoj mezi všemi náboženstvími; a musíme být prostí vší náklonnosti ke hříchu, i všednímu.

Jaké jsou zvláštní podmínky pro získání plnomocných odpustků?

Abychom získali plnomocné odpustky, musíme vykonat zvláštní skutek pevně stanovený Církví:

Odříkat 5 desátků Svatého růžence, půl hodiny číst Písmo svaté, odříkat po Svatém přijímání zvláštní modlitbu, navštívit hřbitov a pomodlit se za duše v očistci atd.

Ceňme si více odpustků! Získejme mnoho odpustků, zvláště pro duše v očistci! Amen

Překlad: D. Grof

댓글 쓰기…
ľubica
tých príležitostí na získanie odpustkov / sebe / alebo dušiam v očistci je viac:

Výňatok z Katalógu odpustkov (Apoštolská administratúra v Tr- nave, č. 2695/1970) 1. Čiastočné odpustky môžeme získať, ak v pokornej dôvere pozdvihneme svoju myseľ k Bohu pri plnení svojich povin- ností a pri znášaní životných ťažkostí a pri tom prosíme Pána aspoň v duchu alebo nejakým povzdychom. 2. Čiastočné … 더보기