Jazyk
Zobrazení
420
Victory 4

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek svatého Mikuláše

Svatý Mikuláš se narodil kolem roku 270 v pobřežním městě Patara v dnešním jižním Turecku zbožným rodičům. Byl jedináčkem. Přestože rodina měla velký majetek, který by mu zabezpečil lehký a spokojený život, chlapec již od dětství projevoval touhu kráčet po cestě křesťanské dokonalosti.
V jinošském věku se vyhýbal prostopášnostem ostatních chlapců. Místo toho raději chodil do chrámu, mnoho se modlil, naslouchal čtení Písma svatého a snažil se zapamatovat si vše, čemu byl schopen porozumět.
Mladičkého Mikuláše přijal do svého domu jeho strýc, který se také jmenoval Mikuláš, a byl biskupem Lýkie. Ten jej pečlivou výchovou a duchovním vedením připravil na kněžskou službu a pak i vysvětil. Když oba rodiče zemřeli, Mikuláš rozdal zděděný majetek chudým.
Jedním z nich byl kdysi bohatý šlechtic, který zchudobněl. Měl tři dcery. Protože je nemohl vdát, rozhodl se zavést je do domu hříchu, aby tak získal peníze na obživu i na jejich věno. Když se to dozvěděl svatý Mikuláš, po tři noci přicházel k jeho domu a pokaždé potají vhodil do okna měšec plný zlata, aby tak byly dívky zachráněny před morální zkázou.
Mikuláš toužil navštívit svatá místa, kde trpěl a zemřel Ježíš Kristus, proto se vydal lodí do Egypta. Po cestě měl vidění a předpověděl námořníkům silnou bouřku. A ta náhle i propukla. Hrozilo, že loď se potopí i se všemi, kteří na ní pluli. Světec však pozdvihl své ruce k nebi a s velikou vírou vzýval Ježíšovo jméno. A stal se zázrak – moře se utišilo. Poté se jeden z námořníků vyšplhal na stěžeň, aby tam něco opravil, ale přitom uklouzl. Spadl z výšky na palubu a byl mrtev. Když se za něho svatý Mikuláš pomodlil, muž ožil.
Ve městě Myra zesnul v Pánu arcibiskup Jan. Biskupové a ostatní duchovní se sešli, aby vybrali vhodného nástupce. Z Božího vnuknutí zvěděli, že muž, který přijde do chrámu první, je k této službě povolán Bohem. Modlili se tedy a čekali. Ještě před svítáním vedený Duchem svatým vstoupil do chrámu svatý Mikuláš, a tak ho zvolili nejvyšším pastýřem v Myře.
Když se stal biskupem, horlivě bránil svatou víru před herezemi, které ničily církev podobně, jako je tomu dnes. Tehdy vystoupil v Alexandrii odpadlý kněz jménem Arius, který popíral božství Pána Ježíše. Do této hereze stáhl mnohé křesťany, a proto byl do města Nicea svolán první církevní koncil, který odmítl jeho nauku, a také zformuloval nicejské vyznání víry. I svatý Mikuláš se zúčastnil tohoto koncilu. Rozhodně se postavil proti rouhání Aria. Když ten vyslovil bohorouhavá slova, Mikuláš přistoupil a udeřil jej do tváře. Protože otce koncilu zpočátku světcovo jednání pobouřilo, odňali mu biskupskou hodnost. Když si pak ale uvědomili, jakou škodu způsobil Arius celé církvi, a navíc někteří z nich spatřili Ježíše Krista se svatým evangeliem a blahoslavenou Pannu Marii s omoforem, jak Mikuláši to, co mu bylo odebráno, vracejí s pochvalou, zastyděli se. Mikulášovi se omluvili a jeho biskupskou hodnost mu navrátili.
Svatý Mikuláš požehnaně působil v církvi až do svého stáří. V nemoci, která ho zastihla krátce před smrtí, vzdával Bohu díky, zpíval žalmy, duchovní písně a s radostnou touhou očekával brzké setkání s Pánem. Pak zesnul v pokoji kolem roku 350. Jeho tělo bylo 6. prosince slavnostně přeneseno do chrámu v Myře a od toho času začalo vylučovat myrhu – vonící tekutinu, která působila uzdravení tělesných i duševních nemocí. Proto svatého Mikuláše nazýváme myrotočivým. Na jeho přímluvu se stalo mnoho zázraků nejenom za jeho života, ale také po jeho smrti. Je uctíván jak ve východní, tak v západní církvi. Na jeho počest bylo postaveno nemálo chrámů.
Tento svatý je v celém křesťanském světě známý svými skutky milosrdenství, především tím, který prokázal třem dívkám. Protože miloval Boha nadevše, nezůstával netečný ani k lidské bídě a utrpení. Jeho vztah k Bohu se projevil i v boji za čistotu víry.
V evangeliu, které se čte na dnešní svátek, Pán Ježíš mluví o blahoslavenstvích. Ty jsou životním programem těch, kteří Ho touží následovat. Své ovoce přinesli i v životě sv. Mikuláše.
Jedno z nich zní: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Mt 5,11-12) Toto blahoslavenství mluví o pronásledování všech, kdo svědčí o Ježíši. Svatý Mikuláš byl také pro víru pronásledován i vězněn. Nebál se veřejně zastat Krista, postavit proti herezím Aria a udeřit ho do tváře. Nebylo to však ze zášti, ale v rozhořčení nad jeho rouháním, jak je psáno i ve Svatém Písmu: „Stravuje mě horlivost pro Boží dům.“ (Jn 2,17)
V evangeliu podle Lukáše je napsáno: „Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi.“ (Lk 6,22)
Kdo řekl tato slova? Samotný Ježíš. To tedy znamená, že pravá církev je ta, která trpí pro Ježíšovo jméno.
Každý člověk přirozeně chce, aby si ho druzí vážili. Ale Ježíš nás vyzývá, abychom více dbali na to, co si o nás myslí Bůh, a ne lidé. Ti ať si mluví, co chtějí. V takových situacích je potřeba postavit se v pravdě do Boží přítomnosti tak, jako bychom stáli před Božím soudem. Můžeme Bohu říci: „I kdyby na mně plival třeba i celý svět a odvrhl mě, Pane, Ty vidíš, že jsem Ti dal celé své srdce. Chci žít Tvé evangelium celé – tak, jak jsi ho učil. Chci mít téhož Ducha jako všichni Tví apoštolé, mučedníci a proroci, kteří dali za Tebe i svůj život. Nyní jsou již ve Tvé slávě.“
Apoštol Pavel v listu Římanům píše: „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není Jeho.“ (Ř 8,9) I kdyby člověk činil zázraky a vznášel se třeba metr nad zemí…, když nemá Ducha Kristova, nepatří Ježíši. Nejde o to pěkně a duchovně mluvit, ale o to, jakého má člověk ducha. Např. svědkové Jehovovi umí květnatě mluvit, ale Ducha Kristova, Ducha pravdy nemají, protože popírají Ježíšovo Božství.
V současné době ideologové Nového světového řádu prosazují různé amorálnosti, které jsou mnohem horší než ta, kterou chtěl učinit otec oněch tří dívek v době sv. Mikuláše. Celý tento destruktivní proces probíhá v jakési zvláštní lživé euforii. V mnohých zemích zabíjejí lidi, ale nazývají to eutanazií – „dobrou smrtí“, odebírají děti z normálních rodin a dávají k adopci homosexuálům pod falešným líbivým heslem „stop domácímu násilí“, děti už v mateřských školkách demoralizují sexuální výchovou… Tito démoni působí především skrze masmédia a postupně mění lidské myšlení.
Bůh nám dal po tolika letech totality svobodu, a my ji teď tak rychle ztrácíme. A nejenom svobodu, ale i morální hodnoty, zdravou křesťanskou víru a věčnou spásu. Prosme proto svatého Mikuláše, aby zachránil náš národ nejenom před ekonomickým a morálním zničením, ale také aby nám vyprosil ten největší dar – živou spasitelnou víru, bez které nikdo nebude spasen. To je to nejdůležitější. Prosme dnes Boha o tento zázrak.

Byzantský katolický patriarchát