Clicks182

SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 16-40

acer
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. 16. Sv.Jan Pavel říkal …More
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

16.

Sv.Jan Pavel říkal v 18.článku enc.Centesimus annus, že „od roku 1945 mlčí zbraně na evropském kontinentu“, a přesto opravdového míru není stále dosaženo. „Skutečný mír není výsledkem vydobytého vojenského vítězství, nýbrž spočívá v překonání příčin války a ve skutečném usmíření mezi národy.“ (CA, II,18)

Osudná vada v takovém pojetí míru jako pouhého příměří spočívá v tom, že selhává, když má někomu poskytnout podnět k rozvíjení mírového soužití. Z takového pojetí míru, které staví na výsledcích války, na stavu vojenské výzbroje, na několika podepsaných smlouvách, se vytratil samotný lidský subjekt. Mír není budován na osobní lidské účasti, ba dokonce s ní nepočítá. Místo toho se snaží zajistit mír neosobními prostředky. Jenže to není žádný opravdový mír, a rozhodně ne spravedlivý mír. Spravedlivý mír se neobejde bez ctnosti spravedlnosti určitého člověka, rodin, národů, zkrátka bez platného mravního řádu. Pojetí míru jako stavu neválčení znamená zploštění mírového soužití na stav napjaté rovnováhy vojenských sil nebo na stav vyčerpanosti sil válkou, tedy na přestávku mezi válkami.

Svatý Augustin správně vymezil „mír jako spočinutí v řádu a jako důsledek řádu.“ (DE CIV.DEI, XIX, 13) A sv.Tomáš upřesnil, že mír je „výsledek spravedlnosti, mírněné láskou k bližnímu.“ (SUMMA CONTRA GENT.,III,130)

Na konci druhé světové války se nedospělo k takovému míru. Místo sblížení mezi národy došlo k ještě většímu rozkolu. Válka skončila tím, že kasárenský stát komunismu, překročil hranice jedné země a zavlekl do sféry svého vlivu další země. Polovina Evropy byla stržena do nové koloniální soustavy.

Železná opona, do níž se východní blok uzavřel, aby pokračoval v militarizaci své moci, vyprovokovala západní demokracie ke studené válce. Studená válka znamenala, že takový mír je ozbrojeným mírem, stavem neútočení horkými prostředky - zbraněmi.

Mnohé národy, uzavřené v tísnivých hranicích mocenského bloku, ztratily možnost o sobě rozhodovat. přitom byly snahy zničit historické povědomí těchto národů a kořeny jejich staleté kultury.“ (CA,II,18) Český národ byl vyrván ze svých duchovně-mravních kořenů, které tu původně zasadili svatí Cyril a Metoděj. Byl spoutáván lží o husitské revoluční tradici. Současně byl v národě jitřen zraňující komplex méněcennosti, když mu byly stále připomínány takové okamžiky národního selhání, jako byla doba Husova, doba Žižkova, doba pobělohorská, doba německého protektorátu.


„Zbrojení pohlcovalo prostředky nezbytné k zajištění vlastního rozvoje... Vědecko-technický pokrok se stal nástrojem války.“

Po pádu komunismu a zbourání železné opony nabyla na závažnosti otázka, zda bude uskutečněna jednota světa mírovou cestou, anebo se lidská skupina vydá další trnitou oklikou kasárenských států, dennodenně hrozících stržením celého lidstva do války.

Nastala doba jakéhosi ideologického vakua. Politici slibovali lidem lepší budoucnost, svět, v němž se všem bude žít lépe. Ve střetu očekávání s politickou praxí však jejich sliby postupně ztrácely hrany, drolily se a rozpadaly se. Konec 20. století prožila Evropa v atmosféře krize ideologií, která se táhne od nového marxismu po nostalgický konzervatismus.

Sv.Jan Pavel vyzýval všechny lidi dobré vůle, ale křesťany zejména, hlavně Boží děti. obecné Církve v bývalých komunistických státech, aby rychle využili mravního kreditu – mučednické Církve, a vtiskli do nově se utvářejícího světa ducha evangelia. Proto také vyzdvihl svaté Cyrila a Metoděje za duchovní přímluvce nové Evropy.

Výzvy sv.Jana Pavla zůstaly bez patřičného ohlasu. Tak se v Evropě od začátku 21°.století rozšířila místo integrace národů nová mnohonárodní totalita. Velkou odpovědnost za to nese zrada inteligence, zejména křesťanské inteligence. Její přední celebrity si to však ve své pýše nepřipouštějí.

Díky duchovní bastardizaci národů přineslo třetí tisíciletí změnu. Politici našli novou cestu, jak uchvátit masy a postavit se jim do čela. Naslibovali jim větší bezpečí. Zapřísahali se, že ochrání všechny před porušování lidských práv a všemi možnými nočními můrami, před veškerými hrozbami, o jakých nemáme ani potuchy.

Ve spotřební demokracii bylo zahájeno nové velké tažení za vynalézání a rozšíření nových hrozeb – zkázonosný výbuch dobře pojištěných objektů a pak hledání zlého viníka – do nekonečna stíhaného Fantomase podle hollywoodského scénáře – terorista, arabské jaro, islámský stát

Jako největší hrozba společnosti byl tedy zřízen nový terč - mezinárodní terorismus. Mocná a skrytá síť teroristů, která obsahuje tisíce spících buněk po celém světě a proti níž se civilizace smrti snaží bojovat pouze vyhlášením války proti teroru.

Tato hrozba byla z velké části vymyšlená. Byla to temná iluze, kterou přiživovali přehánějící politici a tajné služby a nekritická masmédia je šíří do světa.

Obraz kasárenského státu, jak ho nastínil politolog Lasswell, se od začátku 21.století stal drsnou realitou pro každého, kdo se neobrátí s prosbou o pomoc k blahoslavené Matce Boží, aby se přimluvila u svého božského Syna. Taková modlitba měla vždy odvratný účinek při hrozbě takového ohrožení.

Současný rozvoj zbraní hromadného ničení a elektromag.zbraní jako je HAARP, jimiž spotřební demokracie stále víc a víc ohrožuje lidstvo, má smysl jedině v tom, aby se každému dalo důrazně najevo, že jsme na rozcestí, odkud spoléháním se na ryze lidské síly a přirozené prostředky vede cesta ke světové válce a zničení.

Základem naděje na dosažení věku míru je pouze politika všeobecného, dokonalého uplatnění Boží moudrosti v řízení lidské přirozenosti. Tato všeobecná politika je vládou svatých.(Dan 7, 18,22,27)

Je to podle Komenského Všenápravy „politika katolická neboli univerzální, naplňující se ve znovushromáždění všech národů světa ve svornosti: s urovnáním a odstraněním všech válek v lidském pokolení a se zamezením i samých příčin k válkám.“ (VSENAPRAVA, XII,1-4)

Tak vůdcové spotřební demokracie ve smyslu své civilizace smrti udržují ve světě stav celkového neválčení. Za ten se však draze platí. Platí se obtížným budováním rovnováhy sil a zbraní, a čas od času se přináší oběť v podobě připuštění plánovitě rozpoutávané lokální války (arabské jaro, islámský stát). Tak zoufalými prostředky se státníci snaží vyhnout okamžiku překvapení ze vzniku nekontrolované války, že na zvoleném odlehlém místě v jistý čas sami vyprovokují záměrně řízený ozbrojený boj.

Skutečný mír není jen výsledek poměru sil, nýbrž především mravní čin. Proto k budování mírového soužití příznivě nepomáhá ani zbrojení, ani samo odzbrojování, nýbrž kultivace tohoto soužití hlavně náboženstvím a mravností, uměním. Příznivá stránka rozvoje mírového soužití spočívá ve zduchovnění a umravnění, které předstihne úroveň rozvoje vojenské techniky a organizace, aniž je ruší. Chtít se vzdát všech lidských prostředků a sil by bylo nesmyslné. Nemají být docela odsunuty, ani opuštěny, nýbrž jen otevřeny mohutnému sestupování nestvořené Lásky mezi lidi a národy, což je přímým důsledkem Vtělení.

Učme se rozlišovat prostředky trpělivosti a odvahy k utrpení od prostředků útočnosti čili odvahy k útoku, abychom pohotově dávali přednost těm prvým, aniž bychom odmítli užití síly - síly tělesně donucovací. Třebaže se prostředky spravedlivého násilí shodují s naší tělesnou a porušenou přirozeností, jsou PROTI-přirozené.

Pokud zodpovědní lidé, na kterých závisí rozhodování o použití násilí, jsou křesťané, a sledují polidštění světa a jeho oslovení radostnou zvěstí evangelia, pak musí ze všech sil vtisknout otěže spravedlnosti prostředkům, pocházejícím ze spotřební společnosti a civilizace smrti a naprosto odmítnout užití síly jako prostředku přesvědčení. Musíme se naučit znásilnit i samotnou sílu, abychom vyvážili ono násilí, kterého se síla snaží dopouštět na duchu. Prostě musíme podřídit sílu lásce tak, aby se opravdu stala prostředkem účinné lásky.

Kultivovat politické ústrojí společnosti vyžaduje prosadit priority rozhodování tak, aby dřív než síla a útočné donucovací prostředky, byl uznán a použit celý výběr těch prostředků, které lze nazvat prostředky duchovního boje - především trpělivost a dobrovolné utrpení. Takto může být vyvážena a obrácena k vítězství ona „méněcennost“ křesťana v řádu bojových prostředků, plynoucí z toho, že křesťan je vázán záměrem usměrňovat je spravedlností a milosrdenstvím.

Třebaže tedy vyrovnaný rozvoj vojenských sil, udržovaný obtížnou akrobacií politiků a státníků, uchovává dnešní svět v poměrném klidu, sám o sobě k míru nevede. Skutečný mír naopak někdy vzchází národům od vojensky slabých a snahy silných velmocí zůstávají přitom zastíněny: „Snadno je Bohu dát sevřít mnohé rukou nemnohých; a není rozdílu u Boha nebes vysvobodit mnohem nebo málem. Vítězství totiž není ve množství vojska, ale s nebe je síla. Proto volejme nyní k nebi a smiluje se nad námi Hospodin.“ (I Mak 2,18-19; 3,10)

Na první dojem to vypadá, jako by tu uprostřed zmatku světa mělo povstávat něco nemyslitelného a naprosto nereálného. Jenže ono je to nejen myslitelné, ale má to i značně zakořeněnou skutečnou působnost ve všech kulturních národech. Nikde se nedá natrvalo vykořenit ani do země zadupat neustále pokračující mírotvorné působení Ježíše Krista a jeho tajemného těla – obecné církve.

Sv.Jan Pavel uvádí v 21.článku encykliky Centesimus annus, že „se po druhé světové válce jako odezva na její hrůzy rozšířilo jasnější vědomí lidských práv. Nalezlo výraz v různých mezinárodních dokumentech, rovněž ve vypracování nového mezinárodního práva, k němuž podstatně přispěla Svatá stolice. Vzrostlo nejen povědomí práva jednotlivce, nýbrž i práv národů.“ (CA,II, 21(

Otázka přirozených práv jednotlivce i národů je vážná, avšak také choulostivá. I když se ozývají hlasy, které připomínají práva všech národů na to, aby dosáhly nějakého stupně rozvoje, a tedy i samostatnosti, tak zase na …