Clicks249

SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 23-40

acer
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. 23. Svatý Jan Pavel II. …More
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

23.

Svatý Jan Pavel II. se v encyklice Centesimus annus zabýval nejen příčinami, které vedly ke společenským změnám v roce 1989, a také následky. Připomenul jeden závažný důsledek událostí v roce 1989, ale i toho, co tomuto roku předcházelo, což má obzvláštní význam pro Boží lid v našich poměrech: „Události roku 1989 se odehrávaly převážně v zemích východní a střední Evropy; mají však celosvětový význam, protože z nich vycházejí příznivé i nepříznivé důsledky, které se dotýkají celé lidské rodiny.

Prvním důsledkem bylo v některých zemích sblížení Církve a dělnického hnutí... Toto hnutí se zhruba na sto let dostalo pod nadvládu marxismu... Dělnické hnutí dnes vyúsťuje v obecnější hnutí pracujících a lidí dobré vůle za osvobození člověka a potvrzení jeho práv... V současnosti pohlíží na katolickou Církev se zájmem.“

V českých a moravských poměrech se ovšem nedá jednoznačně tvrdit, že by obecná Církev v 19. století docela zanedbávala otázku pracujících. Máme dost dějinných dokladů toho, že se duchovenstvo i křesťanští laikové právě zde soustavně zabývali dělnickou otázkou. Vždyť dělnická otázka byla z celé rakousko-uherské monarchie nejvíce ožehavá právě v českých zemích a na Moravě. Přesto však i u nás padl na Církev nepříznivý stín, když po vzniku První republiky byl veden boj za společenské a kulturní odvrácení se ode všeho, co souviselo s nenáviděnou habsburskou monarchií.

Protikatolická zaujatost a krátkozrakost nepřátel Církve přinesla na svět Proklamaci z 28.října 1918. ´Ta vyloučila před veřejností politické zástupce katolíků z vnější účasti na první aktu samostatného Československa. Veškeré mocenské prostředky v mladém státě se dostaly do rukou socialistů.

Nápor vedený po roce 1918 proti československým katolíkům pod hesly odrakouštění byl tak prudký, že se zdálo, jakoby byl zde vliv Církve podlomen. A přesto právě za První republiky došlo k nebývalému rozmachu působení církve. Církev, zbavená zátěže svého domnělého ochránce - habsburského státu, znovu rozpínala křídla. Nastoupila zde nová vlna nových katolíků rozdílného věku, aby strhli většinu obyvatelstva.

Sbližování katolické Církve s dělnickým hnutím bylo od První republiky až do roku 1989 znesnadňováno tím, že ve školství a sdělovacích prostředcích byl národu vštěpován soubor proticírkevního obviňování kvůli některým historickým událostem, jako bylo upálení Mistra Jana Husa, doba pobělohorská, apod.

Přesto názorný příklad vyhraněného postoje duchovních pastýřů během čtyřicetileté komunistické nadvlády přesvědčil dělnictvo, že Církev smýšlí o dělnických problémech a o dělnickém hnutí upřímněji a lépe, než jejich samozvaný marxistický ´předvoj´. Došlo k velkému sblížení mezi církví, jejíž příslušníci se statečně a rozhodně postavili za lidská práva a to i těch, kdo třeba ani nejsou věřící. Ježíš totiž umřel za všechny.

Sblížení mezi dělnickým hnutím a církví bylo velmi povzbuzující. Díky tomu bylo možno v Praze i na Velehradě uvítat Svatého Otce a celý národ se z toho upřímně radoval. Představitelé Církve byli zváni k různým veřejným rozpravám v televizi jako úctyhodný partner. Církev měla své zkušenosti z boje za lidská práva. Díky tomu a díky své soustavně rozvíjené sociální nauce má co říci k závažným problémům naší doby: k otázce pracujících, k životního prostředí, atd.

To mělo podle sv.Jana Pavla velký význam nejen pro národy střední a východní Evropy, ale také pro zaostalé národy např. v Americe, které hledají cestu svého rozvoje. Tam byla rozšířena tzv. teologie osvobození, a mnozí si mysleli, že některé zásady marxismu mohou napomoci ke zlepšení poměrů. Smutné výsledky, ke kterým došly tyto revoluční teorie ve východní a střední Evropě, zůstávaly pro Latinskou Ameriku, ale i pro Afriku velkým varováním. Vedlo je to k poznání, že takové pokusy o sblížení marxismu s katolickou církví jsou scestné, a působí zmatek. Vedly by národy do stejně slepé uličky a k podobnému ponížení člověka, jak se tomu stalo v národech střední a východní Evropy, a jinde, zasažených ve 20.století komunismem.

Pokud nesla Církev v bývalých komunistických národech po pádu komunismu jistý rys hrdinství, mučednictví a sblížení s pracujícími, tedy tento rys během 25 let ztratila. Sv.Jan Pavel vyzýval duchovní veličiny i prostý Boží lid v církvi, aby ho spěšně využili k ideaci spotřební demokracie, postrádající jakékoli smysluplné ideové zaměření. Sv.Jan Pavel vyzýval, že je třeba spěchat, aby mučednický Východ nepozbyl svou věrohodnost hledáním výlučně hmotné, hospodářské pomoci Západu, aniž by mu sám pomáhal duchovně. Marně.

Důvěryhodnost a mučednický rys, prostě velký morální kredit, který církev nabyla v komunistické totalitě, se během 25 let bezbožné spotřební demokracie vytratil.

Církev byla vlákána do slepé uličky zápasu o vrácení majetku, který komunisté ukradli církvi. Tím se obnovená církev velmi vyčerpávala místo toho, aby napnula všechny síly na ideaci nové Evropy, trpící bezideovostí. Bez původního majetku působila komunisty okradená a zdeptaná církev, totiž církev chudá a sloužící velmi strhujícím dojmem svou mučednickou tváří.

Období 25 let po rozpadu komunismu se pro církev v někdejších komunistických zemích stalo dobou masmediálních zápasů ohledně navrácení majetku, který byl církvi nezákonně ukraden komunistickou soldateskou. Hádky a spory byly zbytečné proto, že majetek byl církvi posléze vrácen nikoli na základě těchto hádek, nýbrž na základě zákona, který způsoboval, že obce nemohly s tímto majetkem nijak zacházet, dokud by se nevyřešila jeho restituce. Prodlužování tohoto vracení majetku nepřáteli církve mělo za následek pouze znevážení autority církve a duchovních osob. Církev byla zbavena vysokého morálního kreditu, který získala v komunismu. Majetkové spory zbavily církev hrdinského, obětavého a mučednického rázu. Tato zaneprázdněnost církve způsobila její masmediální zprofanování a nárust její byrokratizace podle vzoru světských korporací, ale také umožnila bezbožné spotřební demokracii prosadit ideologii homosexualismu v manželské rodině, ve školství, v masmédiích, ve veřejném mínění, ba i v církvi samé jako rozbujení církevní homomafie.

Víme, co říkal sv.Jan Pavel v roce 1991 v encyklice Centesimus annus, a v roce 2015, tedy skoro po 25 létech jsou tyto poměry stejně neutěšené a zanedbané, jak následkem chamtivosti a dravosti kapitalismu, který se po pádu železné opony zahnízdil v bývalých komunistických státech, tak následkem lenosti, zaviněné ignoranci a neposlušnosti Božích dětí, které soustavně zanedbávaly výzvy sv.Jana Pavla. Sociální učení Církve bylo duchovními veličinami a následně i většinou křesťanských laiků hrubě zanedbáváno. Vážné problémy byly zametány pod koberec, a zůstávaly neřešeny.

Shnilé ovoce máme před sebou - bastardizace rodiny, rozvrat manželství muže a ženy, rozmach homosex.a jiných zvrhlých spolků, vláda bohatých plutokratů, terorismus zoufalců.-

Ačkoli žijeme pod duchovní ochranou sv.CM, nacházíme se v srdci Evropy v misijní oblasti světa, kde je Církev vytlačována mediokracií na periférii společnosti. Odkud se vynořují podivní duchovní manažeři, kteří představují silně byrokratizovanou Církev za instituci, kde si počínají jako aparátčíci?? Navalují na duchovní pastýře kromě desátků k udržení rozbujelé korporace v církvi ještě záplavu složitých administrativních úkonů. Někteří novokněží se po rozhlédnutí po svěřeném Božímu políčku obracejí na patě a prchají z Církve. Čím to? Nebyli snad dostatečně připraveni v seminářích? Zanedbali snad svůj duchovní život, takže ve styku s úděsnou realitou ihned vyhořeli? Víme o řadě takových případů, kteří jsou po návratu z církevního úřadu podlomeni na duchu i na těle a jen s vypětím sil se je daří zadržet a povzbudit, aby se nedopouštěli zoufalých nepředložeností a vytrvali na ztracené vartě. Výsledkem takových byrokratických až vojensko-policejních pořádků je zmatek.


Jak se k tomu zachovat? Co bude dál? Odchod do ústraní, modlitba, půst, pokání.

Na prahu 21.století stojíme před úkolem lépe uplatnit pravdu o člověku.

Sociální učení Církve souvisí s mnoha jinými vědními a filozofickými obory. Má-li si soc.učení Církve udržet jistý nadhled nad společenskými a kulturními otázkami Božího lidu a vždy pohotově a pronikavě odhalovat znamení doby, proto musí brát v úvahu výsledky ověřených výzkumů, dějin společenských a kulturních, a sociální filozofie. Vycházet z toho, že zásady přirozeného práva a pravdy Zjevení mají společný základ v Bohu. Přitom se zabývat přirozeným společenským řádem ve vztahu k nadpřirozenému řádu spásy. Tak se sociální učení Církve setká také se sociální teologií. Současně však nutno víc vzít ohled na skutečnost, že všechno, co je přirozeně řádné, uspořádané, pravidelné a tedy normální, je vázáno na Krista. Vždyť celé stvoření je soustředěno v Kristu. (KOL 1,16; 2,10) Přesto ale sociální učení Církve musí více doceňovat poměrnou svébytnost různých společensko-kulturních útvarů a procesů (např. hospodářství, politika, stát, umění). Tento přístup se opírá o evangelium.(MT22,21) Někdejší směšování náboženské oblasti života člověka s ostatními oblastmi jeho společenského života odporovalo duchu evangelia. (GAUDIUM ET SPES,36)

Sociální učení Církve tedy vyžaduje důležitý přístup interdisciplinární tak, aby vyniklo to, že stojí na rozmezí či hranici několika vědních a filozofických oborů. Sv.Jan Pavel říkal v 59. článku Centesimus annus „S cílem lépe uplatnit pravdu o člověku v různých a stále se měnících společenských oblastech, vstupuje toto učení do styku s různými obory, které se člověkem zabývají.“ (Centesimus annus, VI,59)

Sociální učení Církve musí lépe zahrnout také praktickou stránku, aby se dalo v jistém smyslu mluvit o experimentálním rázu tohoto učení, pokud se ve skutečném společenském životě ověřuje správnost či nesprávnost některých hledisek a přístupů, které tato …