Clicks242

SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 02-40

acer
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. 2. Ve dvacátém století …More
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

2.

Ve dvacátém století se běžně říkalo: „K čemu potřebujeme nějakého boha? Na co papeže? K čemu má být dobrá nějaká církev? Tím se všechno jenom komplikuje! Jednáme podle svého rozumu! Pro nás jsou nejdůležitější ukazatele výroby a zisku. Až jsme dospěli k hospodářskému krachu. Zemi máme navíc tak zpustošenou a životní prostředí tak narušené, že je to skoro katastrofa.

Opět se potvrdila ta velká pravda, kterou v roce 1967 zdůraznil Pavel VI., že všechno to, co je bez Boha, se dříve nebo později stane něčím, co je proti člověku.

Když sv.Jan Pavel začínal encykliku Centesimus annus, vzpomínkou na sociální odkaz Lva XIII., tak v článku 3. připomenul dva své předešlé dokumenty, věnované těmto otázkám. Během svého pontifikátu vydal sv.Jan Pavel jenom několik encyklik. Avšak tři z nich jsou sociální. Žádné téma není v Církvi tak zdůrazňováno. Snad jedině bychom to, co do rozsahu pozornosti učitelského úřadu Církve, mohli srovnat s tématem Nejsvětější Trojice. Byly totiž vydány encykliky věnované Bohu Otci (Vives in misericordia, Bohu Synu (Redemptor Hominis) a Duchu svatému (Dominum et Vivificantem), ovšem to jsou tři témata. Sociální téma však má v díle sv.Jana Pavla mimořádné místo. V roce 1981 - brzy po spáchání atentátu na Svatého Otce - vydal encyklika Laborem exercens. Dokument byl připraven k 90. výročí vydání encykliky RERUM NOVARUM. Laborem exercens (totiž labor exerxens) znamená o pracujícím člověku. Tam totiž velmi jasně zdůraznil svůj názor na práci.

Práce je jeden ze způsobů nabývání soukromého vlastnictví. Zabírá-li práce v lidském životě přibližně takovou dobu jako všechny ostatní lidské činnosti, pak je tím potvrzen její zvláštní význam pro člověka. Práce ve vlastním smyslu předpokládá rozumem stanovený předmět a cíl, protože má vztah k dílu. Pracovat znamená dělat (SV.TOMAS, Summa theol.,II,II,134,2) Vyrábět hodnoty je člověku vlastní. Uznání významu produktivní činnosti v pojetí člověka jakožto mravního tvora se odvozuje od Aristotela.(Nikomachova etika, 1098 a) Člověk se dostává do vztahu ke světu, k ostatním lidem, k životnímu prostředí tvořivě, totiž tím, že jedná a osvojuje si stvoření.

Avšak práce je pro člověka, a ne naopak - člověk pro práci. Jeden z největších bludů nové doby spočívá v tom, že se práce nadřazuje člověku. Něco se přece nemůže nadřazovat někomu! Práce je pro člověka. Pokud práce nevede k zušlechtění člověka, k jeho kultivaci, tak je prokletá! Náš národ byl v minulosti nejednou a dlouhodobě donucován k práci. Kolik práce vynaložili naši předkové, i naši otcové v době předpřítomné, a přece celý náš národ tak hluboko klesl. Duchovně a mravně se nachází ve strašném stavu. Nemáme ani polovinu lidí věřících! Na každých sto sňatků připadlo v Československu v roce 1991 skoro 41 rozvedených, a ten stav se dodnes ještě zhoršil. Na každých sto narozených připadlo 71 těch, které byly usmrceny před narozením, celkem každoročně 126 055 případů (ČSR1990).

A v jakém otřesném stavu se ocitá životní prostředí!

Další závažný papežský dokument společenského zaměření Sollicitudo rei socialis se věnuje závažným problémům rozvoje lidí a národů. To bylo na památku 20. výročí vydání encykliky Populorum progressio, čili Rozvoj národů. Znamená to především zdůraznění faktu, že to všechno, co se týká člověka, má svůj základ v Bohu.

Sociální učení Církve, ve kterém je rozvíjeno evangelium s přihlédnutím ke znamení doby, je v současnosti mimořádně závažné a platné. Proto tyto myšlenky musí být pro nás povzbuzením. Máme o nich rozjímat a učinit si je součástí své nejhlubší zkušenosti. Základní vzorec lidské existence se odvozuje od toho, že se člověk zasvěcuje Někomu, osobně blízkému. To je výchozí bod veškeré smysluplné antropologie a odrazový můstek sociálního učení Církve . Měli bychom si tedy tohoto hlasu Božího lidu stále více vážit, a učinit ho jádrem své každodenní zkušenosti.


Ohlédněme se nyní trochu, abychom pak mohli pohlédnout dál

Ve třetím odstavci encykliky Centesimus annus, navrhuje Sv.Jan Pavel znovu číst první dělnickou encykliku Rerum novarum. Zároveň vyzývá k opětnému pohledu na samo její znění. To vše sleduje jeden cíl - znovu odhalit bohatství základních zásad, které byly vysloveny pro řešení dělnické otázky.

Dále nabádá k rozhlédnutí se kolem sebe, k bližšímu pohledu na to nové, co nás obklopuje. Nakonec vyzývá k pohledu do budoucnosti, kde už naplno rozevírá třetí křesťanské tisíciletí.

Jsou zde tedy připomenuty tři závažné myšlenky. Jsou vyjádřeny slovy:

1) Opětovný pohled na první dělnickou encykliku. To znamená připomenout si celý její text. To vyžaduje také vzít v úvahu okolnosti, za jakých byla vydána. To chce také uvážit její dopad ve společnosti.

2) Rozhlédněme se kolem sebe: sledujme, jak dnes vypadá situace, co je v současnosti důležité. Koncem 19, století vypadala situace poněkud jinak, než dnes. Dnes je totiž lidstvo obohaceno o mnoho zkušeností. Zejména je poznamenáno těmi dvěma strašnými světovými válkami, a potom také opakovaným rozpoutáváním dobyvačných válek, vedených NATO - válkou v perském zálivu, v Bosně, Afganistánu, Sýrii, Lybii, na Ukrajině, aj. Tato tvrdá realita nám otevírá oči. Musíme přiznat, že je zde skutečně něco v nepořádku. Když totiž došlo k takovým strašným střetnutím a k takovému krveprolévání, tak nepochybně to řešení, které národy zvolily, nemohlo být správné. Pokud přece někdo chce řešit nějakou situaci například v rodině, a vyvrcholí to rozvodem, tak u něho asi není dost dobré vůle k řešení, nebo nezná či nechce znát správný způsob řešení, anebo zde není dobrá vůle ani správné poznání.

3) Pohled do budoucnosti: do třetího křesťanského tisíciletí. Ukazuje se, že příchodem roku 2000 nejenže nebylo nic vyřešeno. To se domnívali jenom zasnění představitelé hnutí New Age. Domnívali se totiž, že skončila doba hvězdného uspořádání ve znamení souhvězdí ryby, a že by ji nahradila nová doba ve znamení souhvězdí vodnáře: kdy prý jakýmsi samovývojem světa mělo lidstvo dospět do věčného míru.

Omyl! Svět zůstává stejný, třebaže se tu mnoho změnilo. Po pádu železné opony se Rusko na přímluvu Panny Marie Fatimské obrácení od novopohanství ke Kristu a byl zrušen Varšavský pakt, Organizace NATO však trvá dál a rozvíjí své dobyvačné činnosti, zvětšuje své základny po světě, vede v zaostalých národech podvratnou činnost, provokuje různé skupiny muslimů navzájem proti sobě, podněcuje na mnoha místech občanskou válku, a to pod záminkou boje za lidská práva a za zavedení spotřební demokracie amerického typu. Tomu nahrává i mladá Evropská unie, kde se nebývale prosazuje vliv německého národa, odedávna toužícího po moci a nadvládě, a podléhajícího těmto válečným sklonům lživého vládce světa a jeho spiklenců. Takto v Evropě kolísá mezi integrací a totalizací, mezi demokracií a mediokracií..

Lidská společnost je nadále stejná - snad leda ještě více postižena další strašnou zkušeností, která by mohla vzejít právě z naplňování bláznivého snu o samovolném příchodu věčného míru, snu o tom, že evoluce přírody sama přinese nárust lidskosti. Ty zbraně ve světě nezačnou samy od sebe chrlit místo zkázy a pohromy máslo a med do Afriky a jiných zemí hladového a přelidněného Jihu. Naše životní prostředí je dále narušováno. Ochranná ozónová vrstva, která dříve prodlužovala pozemské putování vykoupeného Božího lidu, je dál ničena zdaleka nejen freóny, které vycházejí z průmyslu, chladících zařízení a ze spotřebního zboží v podobě spray-ů, nýbrž především soustavným prováděním strašných pokusů pomocí elekromagnetických zbraní, jako je americké vojenské HAARP. Vlivem Černobylu dále umírají dospělí a děti na různá nádorová onemocnění, a k tomu druží pohromy, vyvolávané elektromag.zbraněni, jako jsou uměle dálkově zakládané lesní požáry, záměrně vyvolávaná zemětřesení, uměle vyvolávané rozsáhlé záplavy, letecké zasypávání celých států a národů infikovaným hmyzem, umělé vlny tsunami, atd. Lživý vládce světa a jeho spiklenci totiž v honbě za blahobytem postupují úplně bezohledně, aby se zmocnily nerostných surovin a levné pracovní síly. Proto je sv.Jana Pavel označil při návštěvě USA za civilizaci smrti.

Sv.Jan Pavel v této souvislosti zdůrazňuje dvě místa v Písmě svatém. Jedno, kde Pán Ježíš praví: „Jen jeden je váš mistr“, (Mt23,8). Názvy mistr či učitel samy o sobě ovšem nejsou špatné. Ježíš proto neodmítá samotné tyto názvy, nýbrž ctižádostivou honbu za nimi. Mistr a učitel v plném slovy významu je pouze Bůh. Vždyť jedině Bůh je nám zdrojem veškeré pravdy a všeho poznání. Bůh je společným učitelem nás všech. A my, jakožto žáci stejného Učitele jsme všichni bratři a nemáme se jeden nad druhého vyvyšovat. Dále se zde připomíná známé místo, kde Tomáš říká: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát tam cestu?“ a Ježíš odpovídá: „Já jsem cesta, pravda a život.(J14,6)

Tyto myšlenky nás mají proniknout a k nim máme obrátit svou pozornost. Z nich získáme správnou orientaci, jak při ohlédnutí se zpět, při rozhlédnutí se po současnosti, i při výhledu do budoucnosti. Všechny závažné dobové otázky budou pak zodpovězeny. To je duchovní jádro poselství sociálního učení Církve. Nikoli sebedůmyslnější lidské programy, jako je projekt EU, nýbrž Boží Pravda, Slovo radostné novozákonní zvěsti a naše odpověď: snaha žít podle evangelia - snaha sdílet tuto evangelijní radost s ostatními - a tak umocňovat tuto radost v sobě a posilovat vládu Boží v podmínkách lidské skupiny.


Maria Matko Boží, oroduj za nás a za celý svět, abychom na tyto sociální věci více pamatovali!