Clicks210

SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 09-40

acer
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. 9. Právo na svobodné …More
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

9. Právo na svobodné využití volného času

Sv.Jan Pavel zdůrazňuje, že každý člověk má přirozené právo svobodně plnit své náboženské úkony. Přitom dodává, že význam tohoto práva v poslední době ještě vzrostl.(Centesimus annus,I,9)

Je třeba připomínat, jak byla u nás za komunistické totality omezována náboženská svoboda? Jak hrubým způsobem jsme byli donucováni k tzv. vyrovnání se s náboženskou otázkou. Nakonec se splnila slova žalmisty:

Nestaví-li dům Hospodin,


nadarmo se namáhají stavitelé.

Nestřeží-li město Hospodin,

nadarmo bdí strážný.“
(Z 127,1)

S právem na svobodné plnění náboženských povinností těsně souvisí „právo na nedělní odpočinek, aby člověk mohl uvažovat o nebeských statcích a aby vzdal Bohu spravedlivou a povinnou poctu.“ (Centesimus annus,I,9)

S úlevou jsme sledovali, jak byl v roce 1989 učiněn konec hrubému zasahování do náboženského života lidí. Zahrnovalo to také ono necitlivé a docela zbytečné překládání nedělního klidu na jiné dny. V současnosti je však neděle jako svátek a volný čas utlačována jinak: předně ze strany těch, kdo ve své dravé podnikavosti nerozlišují mezi pracovní dobou, volným časem a svátkem.

Samotný přirozený zákon vyžaduje, aby byla vyhrazena nějaká doba jen ke službě duchovním hodnotám. Když člověk věnuje celý týden vlastním či společenským zájmům, ale veskrze užitkovým, je spravedlivé, aby se nějakou dobu věnoval také vznešenějším hodnotám. Přirozený zákon ovšem nestanoví, který den a jak se má těmto hodnotám slavně zaslibovat. Určení sedmého dne v týdnu jako svátečního přísluší církevnímu zákonu. Tato doba, slavně zaslíbená Bohu je podle sv.Tomáše nejvhodnější k tomu, aby člověk jako soukromá osoba a jedinec, ale i jako člen společnosti vzdával Bohu povinnou daň úcty. (Summa theol., II,2,122,4k1)

Nedělní klid není neplodný. Člověk obnovuje své síly tělesně a psychicky, a to odpočinkem, kdežto obnoveným důvěrným vztahem k Bohu v nedělní bohoslužbě se člověk kultivuje nejen tělesně a psychicky, ale také duchovně. Tak neděle jako volný čas a svátek všestranně vybavuje člověka vším, co potřebuje během pracovního týdne k plnění povinností vůči sobě a společnosti.

Příznakem porušování neděle jako svátku je nedělní práce. Jde o porušování Božích práv vůči člověku, ale promarňováních lidských práv svobodně plnit náboženské úkony. Sv. Tomáš uvádí: „protože více je člověk odváděn od božských věcí úkonem hříchu, než úkonem dovoleným, třebaže je tělesný, proto kdo hřeší ve sváteční den, jedná více proti přikázání, než kdo koná jiný skutek tělesný dovolený. Nejedná proti tomuto přikázání, kdo hřeší (v neděli) všedně, protože všední hřích nevylučuje svatost.“ (SUMMA THEOL.,II,II,122, 4k3)

Častou příčinou porušování neděle jako svátku je také neuspokojenost pracujícího člověka z jeho „rozdrobené“ všední práci, z níž nemůže rozeznat její smysl, takže se jí cítí být oklamán a uvězněn, a touží pak po svobodné hře nebo i zahálce. Tento sklon v něm posiluje trh spotřební společnosti, pružně vyhovující jeho rozličným přáním, aby z něho vytvořila spotřebitele snadno ovládaného reklamou k vyhledávání a užívání věcí zbytečných, luxusních nebo úplně škodlivých (drogy, zvrácený sexy, atd.).

Zprůmyslnění společnosti umožňuje zkracování pracovního týdne. Ovšem tyto změny jsou pro člověka, neschopného naplňovat takto získaný volný čas svobodnou tvořivostí, a ovládaného nabídkou spotřebního zboží, stejně tak škodlivé, jako služební práce v nedělním volném čase. Náhlý přechod od vyčerpávající týdenní práce k úplné nečinnosti na konci týdne bývá právě tak škodlivý a také nezdravý pro člověka jako přehnané setrvávání, ba ubíjení se v práci.

Třebaže volná sobota poněkud uvolňuje rytmus práce a povinností celého pracovního týdne, přesto se nemůže stát takovým svátkem jako neděle. Nemůže splynout s nedělí ani jako s volným časem v jeden blok volného času. Sobota tvoří mezeru pro časově náročné činnosti, které se dříve nevykonávaly v takovém rozsahu anebo se musely stihnout ve všední dny (stavba obydlí, údržba vozidla, atd.). Mezi víkendovými činnostmi převažuje krátkodobý odpočinek, sledování televize a rukodělná práce.

Za těchto spotřebních poměrů upadá mnoho lidí, i Božích dětí do sebeklamu o vlastní dokonalé informovanosti z masmédií. Často si stěžují: Když ale nám to v kostele nic nedává. - To je tím, že směšují život milosti v sobě s jeho reflexí. Bez ohledu na hloubku vnitřního psychologického uvědomění, Bůh v člověku přebývá. Když Bůh vstoupil do světa a přijal naši lidskou přirozenost za svou, tedy do nás stále vstupuje a uchází se spojení s námi. Duch, kterého do nás Syn Boží vydechuje, nás uchvacuje v hlubinách, které přirozeně nelze proniknout a obsáhnout. Do značné míry je to správné. Vždyť kolik by jinak bylo opravdových věřících? Víme přece, že Duch svatý působí i v těch, kdo ho nikdy osobně nevzývali a vědí pramálo o jeho působnosti. Víme také, že vyznání živé víry velmi horlivého, a přitom docela prostého člověka opravdově dosahuje svého předmětu, aniž je tato prostá osoba schopná vydat svědectví své víry v tradičních skladbách zbožnosti. Výstavba milosti je v nevědomých hlubinách lidské bytosti tak skryta, že nelze získat jakoukoli evidentní jistotu o její přítomnosti.

Existuje základní náboženská zkušenost, a třebaže je naše poznání víry nedokonalé, přesto může přinášet dobré ovoce - ovoce poznání, týkajícího se Božího tajemství, lidského údělu, smyslu lidské společnosti, a ovoce, týkající se osobní proměny. (Ga 5,22)

Tuto skutečnost dlužno prožívat jako něco zřetelně odlišného ve srovnání s jinými zážitky. Ve spotřební společnosti se ocitáme pod agresivním a dlouhodobým tlakem všeho toho, co nám nabízí naše panovačné a lákavé společenské prostředí. Mnohotvárná zkušenost z našeho okolí, která se nám neustále nabízí třeba v masmédiích a internetu, se nám často vnucuje za takových podmínek, že prakticky vylučuje jakoukoli duchovní skutečnost.

Právě proto musí být náboženská zkušenost prožívána jako něco výrazně odlišného. Musí být přijímána ve své zvláštnosti. To vyžaduje značnou míru společenského i kulturního odstupu - ticha, modlitby, meditace. Vhodný čas k tomuto odstupu od všednosti poskytuje především neděle. Zde se přerušuje rytmus všedních činností a zkušeností. Vhodný prostor k tomuto odstupu od všednosti poskytuje Boží dům.

Třebaže se toto sváteční prožívání náboženské zkušenosti liší od prožívání každé jiné zkušenosti všední, a tato odlišnost si v každé době vyžaduje přiměřené kulturní zařízení, přesto tvoří v duchovní podstatě základ pro prožívání každé životní zkušenosti. Pokud v současnosti víc, než kdy dříve vyvstává potřeba povzbuzení a povznesení člověka k opravdovému prožívání volného času, nabývá tím na významu samotná rodina.

Rodina učí děti a mladé lidi správně členit a rozvrstvovat čas. Zpravidla tak, že po odečtení času na spánek a jiné fyziologické potřeby, školské vzdělávání, zaměstnání, a času k nezbytnému zaopatřování (nákupy, služby, úřední aj. záležitosti), zbývá čas k odpočinku, hře, sportu, modlitbě, k návštěvě kostela a k jiným kulturním činnostem. Děti si intuitivním vnímáním celého rodinného prostředí a života osvojují čas právě z uvedených hledisek. To se týká, nejen všedního volna, ale také volna svátečního. Sám fakt, že se člověk má na co těšit, že v této době má možnost svobodné volby, že vymýšlí způsoby, jak s volným časem naložit, činí náš život zajímavým a radostným.

Člověk se přirozeně vrací do rodiny ke společnému radostnému prožívání svátečního času a volna. Když tuto radost nenajde doma, kde je kultura domácích zábav a her někdy zanedbávána, pak ji hledá v pasivním sledování masmédií a internetu, a tam dá se snadno zlákat k zábavám, které narušují jeho osobní růst, vkus, i zdraví, nebo je dokonce zvrátí a utlumí..

Prosme tedy na našeho Pána, Ježíše Krista aby na přímluvu Blahoslavené Panny Marie a paní Zdislavy, Matky našich rodin, se naše rodiny staly prostředím, utvářejícím mládež a všechny rodinné příslušníky ke správnému, tvořivému prožívání času, nejen všedního, ale i svátečního.

Vedle dvou činitelů změn, zahájených v Evropě v roce 1989, totiž porušování pracovních práv a nevhodnost hospodářské soustavy, připomíná Sv.Jan Pavel ještě další činitel: duchovní prázdnotu vyvolanou ateismem. To je ostatně duchovní příčina celé této krize. „Marxismus sliboval, že vypudí touhu po Bohu z lidského srdce. Výsledky ale dokázaly, že se to nemůže podařit, ledaže by přitom bylo zničeno i samo srdce.“ (Centesimus annus,III,24)

Tyto problémy zůstávají otevřené i dnes. Namísto diktatury nastoupila spotřební demokracie, avšak ta se nám zatím představila jako demokracie bezbožná. V tomto směru je dnešní spotřební demokracie pouhým pokračováním toho, co zde bylo - bezbožnou diktaturou ve jménu lidství. Pouze místo donucovacího režimu vycházejícího z mocenského jednoho středu jde nyní o rozptýlený donucovací režim peněz, trhu a spotřeby.

Demokracie jako každý jiný stát má pečovat o všestranný rozvoj občanů. O jejich rozvoj po stránce tělesné může a má pečovat přímo, kdežto o jejich rozvoj duchovní může pečovat jenom nepřímo: podporou působení hodnot náboženství, mravnosti, umění. Proto bezbožná demokracie je pouhou karikaturou nebo přinejmenším pouhým torzem demokracie. Staří řečtí filozofové nazývali zvrácenou demokracii prostě demagogií, čímž se rozumí ne jen zvrácená forma argumentování, nýbrž samo zvrácené zřízení. V dnešní době tomuto označení zvrácené demokracie odpovídá lépe slovo mediokracie, čili samoúčelně rozbujelá vláda masmédií.

Jenže pozor! Svoboda masmédií je jedna z nejpečlivěji ochraňovanou iluzí ve spotřební demokracii.

Tak jako ve všem, i v tomto je velká část pravdy. Ano, je to skutečně pravda, můžete si zřídit médium a v něm si v zásadě můžete psát nebo hovořit, co chcete. Rubem toho je, že k tomu potřebujete hodně peněz. Ve skutečnosti …