Clicks216

SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 01-40

acer
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. 1. Lidský hřích odedávna…More
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

1.

Lidský hřích odedávna způsobuje, že společenské působení radostné novozákonní zvěsti se dostavuje se značným zpožděním. Potom také sociální učení Církve vyhlíží jako nasazení záchranářů, kteří s velkým halasem spěchají s první pomocí, a každou chvíli přicházejí pozdě. Přitom pokaždé někoho ztrácejí – ve středověku podceňovanou ženu, a s ní polovinu lidu, v 19. století dělnickou třídu, a s ní většinu pracujících, ve 20. století rozvedené, a s nimi většinu otců a matek. Ovšem na druhé straně zde působí sám Ježíš a jeho svatí a světice, a přicházejí pokaždé včas a průkopnicky předstihují všechny těžkopádné a nemotorné organizační chobotnice v Církvi, aby získali všechny a celý svět.

Svatý Jan Pavel si osvíceně počínal v duchu osvědčeného životního hesla CONTEMPLATA ALIIS TRADERE, neboli prorozjímané předávej dál. Co si osvojil studiem a rozjímáním svatých pravd na Angeliku podle svatého Jana od Kříže, to uváděl do života během celého svého skvělého pontifikátu. Byl zaměřen k Bohu tak, že bedlivě vnímal znamení doby a soustavně na ně odpovídal ve svých listech a jiných projevech. Musíme pokračovat v jeho stopách, aby se z nás nestali falešní nebíčkáři, chodící s hlavou v oblacích, ale nohama se brodící bahnem světa.

Dají se nějak sloučit praktické požadavky každodenního života ve světě s tvým náboženstvím? Ano. Dají se spojit, a je to nanejvýše žádoucí. Nepovažuj své náboženství jen za ryze soukromou věc. Podléháš Bohu také ve své veřejné činnosti. Nesnaž se ji vylučovat z náboženské oblasti svého života. Jestli to myslíš se svým duchovním životem doopravdy a upřímně, tak se snaž prosazovat jeho zásady všude a ve všem. Tvoje náboženství je také veřejnou věcí. Když tedy jako Boží dítě a příslušník Církve zasahuješ do společenských záležitostí, dělej to cílevědomě a soustavně.

Už Aristoteles uváděl, že člověk je tvor politický, který se sdružuje. Máš-li se tedy jako Boží dítě projevovat ve svém životě lidsky, potom se musíš uplatňovat společensky, a tedy také politicky.

Když někdo staví proti sobě Církev a svět, Církev a stát, Církev a politiku, víru a rozum, nemá to být chápáno tak, jakoby Církev stála docela mimo svět, mimo společnost, mimo politické dění. Církev a svět se navzájem pronikají. Církev nejenže vede dialog se světem, nýbrž působí uprostřed světa jako kvas (Mt 13,33) a sůl země,(Mt 5,13) jako semeno (Mt 13,24) a světlo světa.(Mt 5,125) Církev ovšem není nějaké neosobní zařízení vedle tebe, nýbrž počítá s tebou, kdo jsi k ní přivtělen křtem svatým. Kdykoli uvažuješ o Církvi, uvažuj o tom osobně, předně tak, že je to živé Tělo Ježíše Krista, a dále, že k tomu patříš také ty, nový Kristus, Kristovo živé a osobní pokračování.

Společenské působení Církve je tedy tvým osobním působením v Kristově Těle v tomto světě. Právě tak přispíváš k zušlechtění lidstva jako velké rodiny a posvěcení celého světa. Proto máš v Církvi právo a povinnost vždy a všude šířit Kristovo sociální učení, jakož i po mravní stránce hodnotit politické, hospodářské a vůbec společenské a kulturní záležitosti, pokud to vyžadují přirozená lidská práva a spása duší.

Pamatuj, že v dnešní Církvi nepřicházíš s žádným novým sociálním učením. Toto učení našeho Pána Ježíše Krista se šíří už od prvních staletí putování vykoupeného Božího lidstva dějinami. V nové době se však rozvíjí podle zvláštních místních a dobových podmínek. Děje se tak prostřednictvím encyklik a jiných církevních dokumentů. Sociální učení Církve zahrnuje sice naukovou část, ale jejím nejhlubším základem je tvůj duchovní život. Vyrůstá z tvého duchovního života a vede k jeho dovršení ve společnosti a v celém životním prostředí. Bez tohoto duchovního základu, projevujícího se ve tvém mravním a náboženském životě by sociální nauka Církve byla jen vyprahlou stepí.

Tvoje sociální učení Církve vychází z toho, že zásady přirozeného práva a pravdy Zjevení mají společný základ v Bohu. Ačkoli jde o rozdílné oblasti, setkávají se v jedné tvé osobě, vykoupené Ježíšem Kristem. Dědičný hřích sice narušil tvou přirozenost, avšak nezničil její strukturu, nezničil tvoje vlohy a síly. Dokážeš ovšem žít tak, jak to žádá Bůh, jen s Boží milostí.

Všechno, co je u tebe přirozeně řádné, je vázáno na Pána Ježíše, protože všechno stvoření je soustředěno v Kristu.(Kol1,16;2,10; Ef1,22) Tím se ovšem netvrdí, že by Kristova Církev byla ve všem nadřazena lidské společnosti a kultuře. Jako křesťan uznávej poměrnou svébytnost společenských a kulturních útvarů, jako je třeba hospodářství, umění či stát. Tento tvůj světonázor a postoj se opírá o evangelium. (Mt 22,21) Naopak, nerozlišené směšování tvého náboženství s ostatními oblastmi společenského života by odporovalo duchu evangelia. (GAUDIUM ET SPES, 36)

Jako křesťan chápej společensky založeného člověka jako jedinečný a originální obraz Boha-Stvořitele, ale i jako tvora vykoupeného Ježíšem Kristem, jakož i jako bytost Duchem povznášenou k vyššímu pořádku, jako bytost povolanou k účasti na Boží vládě.

Nemůžeš však ani přehlížet antisociální účinek hříchu. Nesmíš zavírat oči ani před neblahými následky hříchu ve společnosti. Nepodceňuj dějinný význam učení o Antikristovi, o ďáblovi, který není jen strašidlem z pohádek, nýbrž skutečná světová velmoc, která neustále strojí úklady proti naší spáse. Přitom ale nepodléhej žádnému pesimismu. Buď přesvědčen o ovládnutí světových dějin stále se navracejícím Božím Synem.

Sociálnímu učení Církve přísluší vždy úkol odhalovat pochybnost jakéhokoli sociálního utopismu. (Sk 1,6) Stále znovu se objevují snílkové a utopisté, slibující pozemský ráj. Až do dneška si vysnívají společnost hojnosti, k níž se má dospět jenom ryze lidskými prostředky, bez pomoci milosti osobního Boha, vyprošované člověkem v pokorné modlitbě. Navzdory všem falešným prorokům z Východu i ze Západu, dobře víš, že před Posledním Soudem nebude žádný ráj. Ani s největší horlivostí ve svém působení ve světě nedokážeš vybudovat trvalý, dokonalý spravedlivý společenský řád. Celý svět je v moci zlého.(1 J 5,19) Na konci všech dob nedosáhne žádné lidské zařízení stavu naplnění, nýbrž všechno bude ovládnuto a řízeno navracejícím se Kristem.(Rim 3,6)

Od 19. století se snaží snílkové a utopisté zahalovat své přísliby do nejasné a mnohoznačné ideologie pokroku. U pokroku vždy záleží na tom, co opouštíme a čemu se blížíme. Učedníci zanechali za sebou své sítě a šli za Pánem. (Mt 4,20; 19,27) Jsi stvořen jako Boží obraz k podobě Boží, tedy jako svobodný. Můžeš tedy při kráčení kupředu opustit Pána a vydat se za cizími bůžky.(Dt 11, 16) Můžeš se uchýlit ze správné cesty(2 Pt 2,15) a stále se Bohu vzdalovat. (2 TIM 2,16)

Technický a hospodářský pokrok ti nepřipravuje nové nebe a novou zemi.(Zj 21,1) Opravdový pokrok se děje především řízením tvé víry, lásky a naděje. Kráčení kupředu a zachovávání tradice neber jako protiklady. Jsou to tvoje dva základní životní postoje - oba potřebuješ k životu. Zdaleka ne vše minulé je hodno uchování. V mnoha oblastech existuje odůvodněné opuštění dosavadního. A zde je na místě návrat ke kořenům, k duchovním kořenům.

Nemůžeš pouze přizpůsobivě plavat s proudem a nechat se ovládat masmédii a hlasem veřejného mínění. Snaž se také prorážet vlny. Buď průkopníkem! Víra v to, co přichází, tě neodvrací od světa. Víra tě činí vnitřně uvolněným. Jedině silou víry dokážeš přetvářet pozemskou skutečnost k lepšímu.

Ačkoli je hlavním posláním učení Církve poznávat a objasňovat základy společnosti a kultury ve světle radostné novozákonní Zvěsti, vždy se snaž pochopit znamení doby. Jinak se dostaneš do nebezpečí, že s hlavou v oblacích podlehneš falešnému nebíčkářství a odcizíš se nějaké současné skutečnosti.

Mnozí badatelé shledávají, že se společnosti různého zřízení sbíhají tak, že se jejich odlišnosti stírají. Jenže tento směr vývoje není zcela neměnný. Spíše se zdá, že přirozený vývoj kolísá bez trvalého zaměření. Přirozeně však společnost míří ke sjednocování, k integraci. Míří k dokonalejší, sjednocené společnosti, k nějakému hybridu, který by obsahoval všechny příznivé prvky předcházejících společností.

Jenže uskutečnění je dosažitelné jen s uznáním a uctíváním absolutních hodnot, nadpřirozených. Ve světě však takové hodnoty nejsou. Trvalý příznivý růst společnosti vyžaduje hodnoty nadpřirozeného původu, totiž pokorně vyprošovanou Boží pomoc. A tak je jasné, že společnost, která přirozeně kolísá bez trvalého zaměření, je bez Boha, zrovna tak jako samotný člověk, pouze třtina klátící se ve větru.(Mt 11,7)

Taková společnost se přirozeně může ubírat kupředu, ale s přibližujícím se cílem jejího přirozeného snažení se tempo jejího růstu zpomaluje a stává stále ohroženější zpomalením, zastavením nebo i zvrácením zaměření. Je tomu podobně jako s raketou přibližující se světelné rychlosti. Čím víc se raketa blíží k rychlosti světla, tím toto její zrychlování pokračuje stále menším a menším nárustem. Současně vzrůstá choulostivost dalšího postupu - zvětšuje se nebezpečí vzniku poruch a zvratů. Kromě toho postupně víc a víc pozbývá svou hmotnost.

Čím je vykřížený hybrid ušlechtilejší, tím je náchylnější k úpadku. A tak i společnost - čím je přirozeně dokonalejší, tím je náchylnější k násilným převratům, od pokračujícího sjednocování k náhlým záchvatům a křečím.

Tak se společnost víc a více ocitá na rozcestí. Další přirozený pokrok je stále závislejší na nadpřirozené pomoci Boží. Buď další šlechtění a zdokonalování na ryze přirozeném základě a bez Boha, směrem ke stále zhoubnějším společenským kotrmelcům, anebo budování společnosti v modlitbě zaměřované k Boží pomoci, a s Boží milostí vstříc naprostému sjednocení v Božím království, pouze nadpřirozeně zajištěnému proti jakémukoli úpadku. Odtud vyplývá rostoucí význam učení Církve, a to nejen jako nauky, ale především jako výsledku osobního duchovního života.

V prvém dvacetiletí XXI.století…