07:11
acer
211
SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 25-40 SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. …Více
SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 25-40

SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

25. Když Sv.Jan Pavel upozornil na nebezpečná napětí v Evropě po pádu komunistického zřízení, vyzval v 27. článku encykliky Centesimus annus k organizování sjednocené Evropy. Řekl: „Je nutno podniknout konkrétní kroky k vytvoření či posílení mezinárodních struktur, které by mohly odpovídajícím smírčím výrokem zasáhnout v případě mezinárodního konfliktu. Tak budou každému národu zaručena jeho práva na základě spravedlivé dohody a mírového urovnání. To vše je zvláště nutné pro evropské národy, které jsou spolu těsně spojeny poutem společné kultury a tisícileté historie.“ (CENTESIMUS ANNUS, III, 27)

Současně položil důraz na hospodářskou stránku sjednocování Evropy a světa. Pád komunismu „jasněji poukázal na skutečnost vzájemné závislosti národů a rovněž na skutečnost, že lidská práce je přirozeně určena k tomu, aby národy spojovala.“ (CA,27)

Potom se v masmédiích začalo hodně mluvit o „evropské integraci“ čili sjednocování. Co je to? Proces sjednocování v hospodářství znamenal vytváření co nejlepších podmínek mezinárodní hospodářské spolupráce. Dělo se to odstraněním všech umělých překážek, dosažením co nejlepšího průběhu volného obchodu a zavedením všech žádoucích způsobů sjednocení. Hospodářské sjednocení bylo tedy pouze součástí širšího problému nejlepší hospodářské politiky, sledující blahobyt všech národů.

K tomu bylo ovšem zapotřebí mezistátní a mezinárodní organizace, vybavené částí pravomoci zúčastněných států. Jeho základním úkolem měly být kontrola a odstraňování obchodních přehrad, řízení trhu surovin a paliv, kontrola rovnováhy měn a politika zaměstnanosti, sledování sněnitelnosti měn, dozor nad kapitálovými vklady a usměrňování pohybu obyvatelstva, hledajícího výhodnější práci, a to vše za účelem navozování vyrovnaného hospodářského rozvoje.

Hospodářské sjednocování zahrnovalo opatření ke zrušení zvýhodňování mezi hospodářskými jednotkami - národy či státy. Jestliže se spolupráce budovala na základě úkonů sledujících oslabení a zrušení zvýhodňování jedněch na úkor druhých, pak proces hospodářského sjednocování sestával z opatření, která znamenala odstraňování některých způsobů takového zvýhodňování.

Hospodářské sjednocování mohlo dosahovat různých podob či stupňů. Byly to: oblast volného obchodu, celní unie neboli spolek, společný trh, hospodářská unie a úplné hospodářské sjednocení.

V oblasti volného obchodu byla mezi členskými zeměmi zrušena cla, ale každá země si ponechala vůči nečlenům svou vlastní celní normu - tarif.

Vytvoření celní unie čili spolek zahrnoval vedle odstranění zvýhodnění v pohybu zboží v rámci spolku také vyrovnání úrovně cel v obchodu s nečlenskými zeměmi.

Vyššího stupně hospodářského sjednocování bylo dosahováno ve společném trhu, kde byly zrušeny nejen zvýhodňující obchodní sazby, ale také různá omezení pohybu činitelů výroby.

V hospodářské unii (na rozdíl od společného trhu) se zrušení všech omezení pohybu zboží a činitelů výroby spojuje s jistým stupněm souladu, do něhož jsou uváděny hospodářské politiky zúčastněných států. Tím se sleduje odstranění zvýhodňování, vznikající v důsledku rozdílnosti této politiky v různých zemích.

Konečně úplné hospodářské sjednocení zahrnuje sjednocení politiky měnové, daňové, společenské, zabraňující hospodářským výkyvům. To vyžaduje zřízení mezistátní organizace, jehož rozhodnutí jsou pro účastníky závazná.

Vývoj sjednocování Evropy byl široce založený proces, který se skládal z řady článků (Např. Benelux, Evropský platební spolek, Evropské společenství uhlí a oceli). Směřoval k větším celkům, jakými bylo Evropské hospodářské sdružení, Evropské sdružení volného obchodu, atd.

Na žádný jednotlivý stát ani na spolek států však nelze pohlížet jako společenství s dokonale sjednoceným hospodářstvím, pokud mezi zdejší úrovní rozvoje a životní úrovní v jiných částech Božího lidu trvají křiklavé rozdíly. Vzhledem k přítomnosti mnoha hospodářsky zaostalých národů, jsou hospodářsky blahobytné státy vlastně jen „ostrůvky přepychu“, dosažené na úkor chudých, a tato skutečnost nahrává důvody socialistům.

Pokud měla nová Evropa žít způsobem důstojným člověka, měla řešit prvořadý úkol dneška: upustit od jednostranného hospodářského růstu, totiž takového, jaký přináší blahobyt pouze nějakému národu či státu nebo spolku několika států, a nebere ohled na zaostávající národy.

Právě tak je třeba překonat předsudek, že hospodářský život je dokonale řízen výhradně a pouze nabídkou a poptávkou. Nikoli samotná soutěž, nýbrž především spravedlnost a láska jsou základy hospodářského života společnosti.