Clicks208

SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 14-40

acer
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. 14. Dějinný proces, běhe…More
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

14.

Dějinný proces, během něhož půda a kapitál jako činitelé společenské výroby ustupují do pozadí před významem člověka a jeho rozumu, není plynulý ani rovnoměrný. Naopak, je někdy narušován, ba dokonce ohrožován. Proto sv.Jan Pavel poukazuje na různá nebezpečí, která brzdí tento proces, a někdy dokonce hrozí, že tento proces polidšťování hospodářství bude nahrazen procesem odlidšťování. Když sv.Jan Pavel odhaluje tato nebezpečí, všímá si toho průběžně tak, že srovnává, jak je tomu ve vyspělých zemích (Sever), a jak v zemích zaostalých (Jih).

Napřed mluví o vyspělých zemích: „Mnoho lidí dnes nezachází s prostředky, které by jim umožňovaly důstojně se zapojit do podnikového systému, v němž práce zaujímá skutečně ústřední postavení. Nemají možnost získat základní poznatky, které by jim umožňovaly projevit své tvůrčí schopnosti. Krátce řečeno: i když nejsou přímo vykořisťováni, žijí nadále na okraji společnosti.“ (Centesimus annus, IV,33)

Když sv.Jan Pavel pojednává dál o této věci, jasně ukazuje, že mu nejde jen o rizika a nebezpečí, které vnitřně ohrožují vyspělé země (Sever), nýbrž je to širší problém. Týká se to také zaostalých zemí (Jihu). V odstavci 34 se vlastně zdůrazňuje, že chudí lidé ze zaostalých zemí Jihu se upínají k lákavému modernímu zboží, vyrobenému ve vyspělých zemích Severu pro obyvatele těchto vyspělých zemí. Přitom toto skvělé zboží, které se chudým lidem předvádí neobvyklým způsobem, je jim nedostupné.

O jaké chudé lidi jde Svatému Otci? O všechny chudé, ale především o ty, kteří „se tísní ve městech zaostalých zemí, kde jsou často vytrženi ze svých domácích kulturních kořenů. Ve skutečnosti je jim upírána lidská důstojnost a mnohdy se ukazují snahy vyloučit je z dějin násilnou, člověka nedůstojnou kontrolou porodnosti.“ (CA,33)

Rozhodující činitelé vyspělých zemí na Severu poskytují sporadickou pomoc chudým lidem zaostalých zemí, prováděnou za halasného vytrubování řečí o lidských právech a důstojnosti člověka, pouze za předpokladu, že přijmou také jedovaté plody americké civilizace smrti – zbraně, antikoncepční a potratovou pilulku, rozvrat manželství a rodiny uznáním a zavedením homosexuálního partnerství, atd.

Encyklika Centesimus annus doslova křičí do celého světa otřesnou pravdu, že ve světě, v jehož vyspělé části dochází ke zvědečtění společenského života, jsou ještě jiné části, kde tomu tak nejenže není, ale postavení chudých se tam ještě zhoršuje: „Pro chudé přibyl k nedostatku hmotných statků ještě nedostatek vědění a vzdělání, a to jim znemožňuje vymanit se ze své ponižující poroby.“

Co mají vlády vyspělých zemí podniknout pro zaostalé země? Sv.Jan Pavel podrobuje přísné kritice dosavadní názor a postoj vyspělých zemí k této otázce: „Ještě před několika lety se tvrdilo, že příznivý vývoj závisí na oddělení nejchudších zemí od světového trhu, a na tom, že budou spoléhat jen na své síly. Nejnovější zkušenosti však prokázaly, že země, které byly oddělovány, trpěly zaostáváním a úpadkem; naproti tomu se rozvíjely země, kterým se podařilo zapojit do mezinárodních hospodářských vztahů. Zdá se tedy, že největším problémem je získat přiměřený přístup na mezinárodní trhy, takový, který se nezakládá na jednostranné zásadě využívání přírodních zdrojů, ale na zhodnocování zdrojů lidských.“

Sv.Jan Pavel říká, že tento problém, ohrožující příznivý růst polidšťování výroby a celého hospodářství, který je tak ožehavý u zaostalých zemí, se zdaleka neomezuje na zaostalé země. Hrozí rovněž takovým zemím východní Evropy, jako jsou země po-komunistické, tedy také Čechům a Slovákům. Jenže tento problém může navíc ohrožovat i vyspělé země: „neustálá změna výrobních způsobů a spotřebního chování tam znehodnocuje již získané poznatky a zkušenosti a vyžaduje neustálé úsilí o doplňování vzdělání a pře-vzdělávání. Ti, kdo neudrží krok s dobou, snadno jsou vytlačeni na okraj. S nimi jsou vytlačováni na okraj také staří lidé, dále mladí, kterým se nedaří zapojit do společnosti, nemocní, postižení a někdy také ženy.“ (CA 33)

Sv.Jan Pavel si jasně uvědomuje, že vstup lidstva do třetího tisíciletí není žádné vplutí z rozbouřeného oceánu do nějaké klidné laguny. Na jedné straně se zaostalé země propadají do stále propastnější bídy, na druhé straně jsou potíže, které má vyspělá společnost s tím, aby ze sebe odhodila ty prvky kapitalismu, které ji tíží, a aby neupadla do komunismu.

Ačkoli jsou Češi a Slováci ještě v zajetí snu o skvělosti průmyslové společnosti, která by přinesla hojnost statků a služeb pro spotřebitele, vyspělé země světa přesycené blahobytem už poznávají marnost této cesty. Zatím však směřují někam bez určitého zaměření, či spíše přešlapují v po-průmyslové společnosti.

Po-průmyslová společnost se vyznačuje těmito rysy:

- od hospodářství vyrábějícího statky se přechází k hospodářství služeb,

- převládá vrstva odborníků a techniků,

- vědecké poznatky začínají hrát hlavní roli ve společnosti,

- vytváří se zvědečtělá technika.

Po-průmyslová společnost se vzdaluje od společnosti, založené na soukromo-podnikatelské tržní soustavě. V po-průmyslové společnosti pozbývá na významu otázka námezdně pracujících. Jestliže však byl neblahým jevem kapitalistické společnosti boj mezi kapitalistou a dělníkem, v po-průmyslové společnosti se projevuje rozpor mezi vedoucím odborníkem a podřízenými jednotlivci v korporacích.

Tyhle korporace se tváří jakoby byly povolané a způsobilé plně uspokojit potřebu lidí po změně „kvality života“. Tyto korporace mohou pomoci uvést do souladu zájmy různých skupin, a mohou být i prostorem k projevení osobní podnětnosti. Pokud by však tyto korporace chtěly vytvářet pro lidi uspokojivý způsob života v té míře, v jaké to činily tradiční opory člověka (církev, rodina, venkovské sousedství), pak tyto korporace musejí zklamat.

Zatímco po-průmyslová společnost, jejíž hlavní nosník zkostnatěle přetrvává ve vyprahlém skeletu USA a rozpíná do světa svou moc pomocí chapadel NATO, objevil se v Evropě pokus o něco nového v EU. Naneštěstí je EU od základu budováno ve velké návaznosti na USA, a tak zůstává v jejím zajetí – jak ekonomicky, pomocí peněz, tak vojensky pomocí NATO. Americký brontosaurus se snaží ochromit další růst EU. Znamenitým prostředkem pro tento způsob znásilňování Evropy je dávná německá touha komandovat Evropu a odpor mnohých proti někdejšímu komunismu v Rusku.

Dalším prostředkem pro americké znásilňování Evropy a zabrzdění nějakého jiného, neamerického rozvoje v Evropě, je stupňování rozporu mezi blahobytnějším Severem EU v čele s Německem, které nikdy řádně nesplatilo ostatním zemím reparace z 2.sv.v., a chudým Jihem EU.

Jenže když v tom USA uspějí a amerikanizují Evropu, tak co si kdo v Evropě vezme z USA? Jakou vyšší kvalitu života? Jen kostru z brontosaura. USA už nemůže zahltit své kolonie svým skvělým zbožím, protože už ztratili prvenství ve výrobě. Američan dnes dovede jenom vést válku proti předem uměle nastaveným terčům (teroristé, arabské jaro, islámský stát). Poslední dozvuky velkoamerikanismu doznívají v internetu, který už končí, a bude brzy nahrazen rusko-čínskou teleportací virtuální reality.

Pokud nebude lidem dána milost přijímat svátostného Krista a živit se tímto duchovním chlebem, pak nenajdou cestu k většímu naplnění života.

Jako zaznívá na konci všech denních modliteb volání Božího lidu k Panně Marii, tak ať se ozývá ze všech stran:

Slavná Matko Spasitele,

bráno nebes, hvězdo mořská,

na pomoc přijď svému lidu,

který touží povstat z hříchu...

Porodilas svého Tvůrce...

celý vesmír nad tím žasne.


Sv. Jan Pavel zdůraznil, že smyslem všeho rozvoje je lidskost

Ve 3. kapitole encykliky Centesimus annus korunoval sv. Jan Pavel své myšlenky o potřebě pomoci zaostalým zemím důrazem na smysl rozvoje. Sociální rozvoj má smysl v pokroku lidskosti. Uvádí, že „rozvoj nelze chápat výhradně hospodářsky, nýbrž ve všelidském smyslu. Nejde o to, prostě pozvednout všechny národy na úroveň, jaké se dnes těší nejbohatší země. Jde spíše o to, vzájemnou spoluprací budovat důstojnější život, účinně zvyšovat důstojnost a tvůrčí schopnosti každého jednotlivce.“ (Centesimus annus,III,29)

A co je vrcholem rozvoje? „Uplatňovat právo a povinnost na hledání Boha, poznávat ho a žít podle těchto poznatků.“

Co ohrožuje tento rozvoj?

Nadále trvá nebezpečí porušování práva lidského svědomí. Práva lidského svědomí jsou ohrožována ze tří důvodů:

1) Třebaže se nám zdá, že demokratický vývoj naší společnosti je už nezvratný, ukazuje se, že staré formy totalitarismu nejsou zcela poraženy a hrozí nebezpečí jejich opětného oživení.

2) V průmyslově vyspělých zemích vládne přílišný důraz na spotřební statky a požitkářský způsob života.

3) V některých zemích jsou občané omezováni ve využívání občanských a náboženských práv.

Ti, kdo se domnívají, že s rostoucím odstupem od roku 1989, kdy se ve východní Evropě zhroutila komunistická diktatura, nastalo jakési upevnění lidských a náboženských práv, a že společnost snad byla více zabezpečena proti návratu starých nelidských poměrů, jsou idealisté, snílci a romantikové. Jejich přání u nich docela zastiňuje smysl pro realitu. Nejenže lidská společnost není posilováním hospodářských a politických svobod zajištěna proti zvrácení vývoje, ale spíše se vykazuje opak. Vyrovnaný a příznivý rozvoj společnosti je stále více ohrožen. Ke zvrácení zdárného rozvoje, tedy jeho postupu ve všelidském smyslu stačí stále menší a slabší činitele.

Podle čeho tedy poznáme, že se naše společnost vyvíjí příznivě, a že jejích vývoj je skutečný pokrok? Důkazy o tom, že nějaký společenský vývoj je opravdu pokrokový, nám nemůže poskytnout žádná lidská filozofie, žádný politický program, ani sebevýmluvnější projevy politiků, ani masmédia, vytrvale masírující naše mozky, nýbrž jedině „ohled na přirozené základní právo člověka poznat pravdu. Z tohoto práva vyplývá jeho ……