Clicks196

SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 15-40

acer
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP. 15. Když Sv.Jan Pavel …More
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015. Přednesl P.PhDr Tomáš J.Bahounek OP.

15.

Když Sv.Jan Pavel připomínal přínos Lva XIII. pro rozvoj sociálního učení Církve, tedy ukázal, že si nestačí jen přečíst encykliku Rerum novarum. Je totiž třeba ji číst „ve spojitosti s celým bohatstvím učitelského úřadu Církve.“ (CA, II,17)

Co to znamená? Především to, abychom si všimli ještě jiných dokumentů tohoto velkého papeže. Mezi jinými je to encyklika o svobodě z roku 1888. Co je tam důležitého pro současnost? Pojednává se tam o svobodě. Lev XIII. nám ukazuje, že sociální problémy spjaté s rozvojem kapitalismu, nejsou způsobovány jen samotnou hospodářskou soustavou, která sama o sobě je něčím neosobním, ale že tyto problémy mají příčinu v člověku. Jde o falešné „chápání lidské svobody, která se vymaňuje z poslušnosti vůči pravdě, a tím i povinnosti respektovat lidská práva. Obsahem svobody se pak stává sebeláska, která vede až k přezírání Boha a života věčného a života věčného, která nezná mezí při sledování vlastních cílů a nebere ohled na požadavky spravedlnosti.“(CA,17)

Tuto skutečnost musíme mít na paměti. Jinak přehlédneme, že za sociálními problémy pracujících stojí především člověk, zneužívající své svobody. Potom už člověk s iluzí svobody snadno upadal do socialistické léčky, ať už to byl hitlerovský nacismus nebo stalinův internacismus. Socialismus se představoval jako dějinná nutnost, prosazující se zcela neosobně, a jakoby osudově nastupující po kapitalismu jako celkově nespravedlivém zřízení. Nespravedlnost kapitalismu se stavěla jako všeobecná a úplná. Zapomínalo se, že žádná věc sama o sobě není ani zlá, ani nespravedlivá, nýbrž za sociálními nespravedlnostmi nějakého zřízení stojí výchozí osobní nespravedlnosti nějakých, určitých lidí.

Podobně se osobní nespravedlnosti určitých lidí jako důsledek mylného chápání svobody projevily v tragických válkách, které v letech 1914 až 1945 otřásaly Evropou a celým světem. (CA, 17) Přitom šlo nejen o ty, kdo stáli v popředí společnosti a vedli ji, ale také o ty zástupy, které tak pohotově přijímaly za své všechny ty lži o třídním boji, o různé hodnotě ras či národů a tříd, a pohodlně se svěřovali vedení diktátorů.

Dvacáté století se stalo svědkem nebývale prudkého rozmachu všech druhů násilí. 20. století překonalo předcházející staletí počtem válek, množstvím válečných obětí, rozsahem ničení a účinností použitých prostředků ničení. Během 1. svět. války padlo na 6 milionů lidí. Dvacetiletí po této válce bylo jen příměřím, kdy se státy připravovaly k další válce. V 2.svět. válce přišlo o život na 46 milionů lidí. A poválečný mír? Bylo to zase jen příměří, jež vyplynulo z dohod mezi vítěznými mocnostmi. Až dodnes se mír opírá o vojenskou sílu a hrozbu jejího použití.

Reparace za škody, způsobené německými agresory ve 2.světové válce, dodnes Německo neuhradilo.

Velké nebezpečí pro světový mír tvoří právě falešné pojetí lidské svobody. Mezi politiky dnes převládl názor, že dostatečnou zárukou míru je úsilí o sjednocení se na úrovni hospodářské spolupráce. Stačí prý dát lidem svobodu podnikání a z jejich úsilí už samovolně vyjde mírové soužití. Velké naděje byly mylně vloženy do spotřební demokracie, ačkoli dějiny západních demokracií dokládají jejich slabost udělat něco pro zajištění míru. Jako odezva na bezbřehou demokracii, dennodenně sklouzávající k demagogii a mediokracii, provázené korupčními skandály, a nárustem zločinnosti,vystoupilií hlasatelé silného státu.

Jako nemohou snahy nějakého donucovacího režimu natrvalo zajistit lidem mírové soužití, tak ani mír, který měl vzejít ze spotřební demokracie západního vzoru, nemá trvalý ráz. Navenek svůdný ideál samovolného přirozeného vzniku trvalého demokratického mírového soužití, je vystavěn na množství náhodných předpokladů. Je to pouze falešný pacifismus. Lidem se namlouvá, že zavedením nějaké zákonné úpravy, a třeba i té nejvyšší, zahrnující demokratickou ústavu, se vytvoří předpoklady míru, který z nich pak samovolně a organicky vyroste.

Takové iluze podporuje v mladých lidech naší doby hnutí New Age - Nová doba tvrdila, že prý končí působnost hvězdného znamení Ryby a nastupuje působnost Vodnáře, za jehož kosmické působnosti pak osudově zavládne věčný mír.

Vykřikovaná hesla sametové revoluce, že láska a pravda musí zvítězit nad nenávistí a lží, jsou líbivá, ale bezmocná. Lidstvo k míru nedojde nějakým historickým samo-pohybem, ani pouze tím, že se zavede nějaké demokratickí zařízení nebo jiné věci, ani pouhým působením uspořádáním hvězd ve znamení Vodnáře. Může k tomu dojít jedině osobním přispěním a obětí konkrétních lidí, správně vedených už od školy a pak masmédii k správnému chápání lidské svobody; k takovému pochopení svobody, jaká je pevně zakotvena v mravním a Božím řádu. Svobodu jsme nedostali k tomu, abychom jí bez omezení využívali, ale abychom svobodně velebili našeho Stvořitele i Vykupitele a s Jeho pomocí žili jako Boží děti. Sotva člověk opustí toto správné pojetí lidské svobody, ihned se uchyluje k pýše a nezřízené sebelásce. Vítězí nenávist, rozvíjí se nenávistná ideologie boje třídního, rasového, náboženského a národního. Jádrem všech těchto omylů je právě takovýto mylný názor na člověka, který ve smyslu upřednostňování jedince hodlá dělat všechno, co ho napadne. Takovéto upřednostňování lidského jedince tvrdí: Bůh je mrtev, všechno je dovoleno. Odtud pak vyplývá porušování přirozených lidských práv.

Od konce 20.století se člověk hlavně v bývalých komunistických zemích, který se úzkostlivě vyhýbal léčce socialismu, dal svést do nové léčky – do léčky falešné ideologie lidských práv a důstojnosti člověka, ale bez Boha. A výsledek – řetěz válek rozpoutávaných vůdci nejsilnější spotřební demokracie po celém světě – Bosna, Afganistán, Irák,. Irán, Lybie, Ukrajina. A už je v plném proudu masmediální produkce umělých nepřátel – světem letí strašidlo teroristy, šíří se arabské jaro, islámský stát, ruské nebezpečí, čínské nebezpečí, atd.

Celé to krvavé divadlo dneška je výsledek bezbožné diktatury humanity, prostě zneužívání lidských práv odtržených od Boha k falešné ideologii.

Při prosazování lidských práv a důstojnosti člověka totiž nestačí pouze o Bohu vědět, nýbrž člověk potřebuje dennodenní posilu, jakou Ježíš Kristus nabízí ve svátostech. Ve světě, ba i v naší vlasti přetrvávají zdroje obrovských napětí. Jedině s Boží pomocí, pokorně vyprošovanou, lze unést to „strašlivé břemeno nenávisti a pomstychtivosti, které se nakupilo na základě četných nespravedlností“ u nás i na mezinárodní úrovni.

Prosme Boha o pomoc, protože jedovaté plody zneužívání lidské svobody dozrávají kolem nás. Příznakem toho jsou uměle provokované strašné místní války a uměle zaváděný terorismus. A všechno chce řešit spotřební demokracie dodávkami zbraní všem zájemcům, a přednostně právě teroristům.

Je třeba opakovat se sv.Janem Pavlem, že „neexistuje žádné skutečné řešení ´sociální otázky´ kromě evangelia.“ (CA I,7)

Pane Ježíši, pro své rány, rány nenávisti a násilí, smiluj se nad námi. Dej, aby se náš národ, zasvěcený Tobě skrze Pannu Marii, nestal sobě samému zdrojem záhuby a jiným příčinou pohoršení. Ježíši, ať v každém z nás zvítězí Tvá láska. Ať zvítězí tak, jako Neposkvrněné srdce Mariino!

Sociální učení Církve se neomezuje na přehodnocení kapitalismu a socialismu, nýbrž vždy současně ukazuje a objevuje, co je třeba dělat k řešení společenského zla, jakým je rozvrat společnosti na bohaté a chudé. Svatý Jan Pavel II. se v encyklice Centesimus annus věnoval srovnání socialistického pokusu o řešení sociální otázky s řešením křesťanským.

Pokud přehodnocoval socialismus, tedy tak činil z hlediska duchovně-mravního. Říkal, že „základní omyl socialismu je antropologické povahy. Socialismus považuje jedince jen za nástroj společenského organismu, takže jeho blaho je úplně podřízeno fungování hospodářsko-společenského mechanismu; zároveň panuje názor, že tohoto blaha lze dosáhnout nezávisle na svobodném rozhodování jedince a zcela bez jeho osobní a přímé odpovědnosti za dobro a zlo.“ Tak se v socialismu „ztrácí pojem osoby jako samostatného subjektu morálního rozhodování, který právě tím vytváří společenský řád. Člověk, který nemá nic, co by mohl nazývat ´svým vlastním´, se stává naprosto závislým na společenských mechanismech. Spolu se subjektivitou jednotlivce byla ´reálným socialismem´ zničena subjektivita společnosti.“


Odkud pochází toto mylné pojetí člověka? Hlavní příčinou je ateismus. (CENTESIMUS ANNUS, II,13)

Zdůraznění tohoto duchovního zdroje socialismu je závažné. Vždyť kritiků socialismu se u nás po roce 1989 rázem vynořilo mnoho. Jenže co přinesli? Uznávají, že socialistický donucovací režim omezoval člověka v jeho přirozených právech, že v něm otupoval vědomí osobní důstojnosti a odpovědnosti. Nabídli však pouze druhou krajnost - neomezenou svobodu podnikání lidského jedince, při které stát zavírá oči před přehmaty, kterých se přitom leckdo dopouští. Mládež byla uchvácena Friedrichem Nietzschem, průkopníkem upřednostňování jedince. Ideálem se jim stal nadčlověk, sadistický zvrhlík.

Jinak byly pulty obchodů zaplaveny spoustou cizího zboží. Teoretický materialismus, který se v socialismu praktikoval jen u hrstky funkcionářů, začaly nyní praktikovat všichni. Kostely, na chvíli přeplněné sametovými revolucionáři, se zvolna vyprázdnily. Máme demokratičtější ústavu, vládu, která byla zvolena ve volbách okázale svobodných, máme také svobodu podnikání. Avšak po stránce duchovní a mravní jsme zůstali v onom komunisty zavedeném propadlišti.

Dostali jsme se do opačné výstřednosti - od ateistického kolektivismu do ateistického individualismu. Ocitli jsme se v závislosti na politicích a státnících, kteří bájí o lidskosti bez Boha, a slovo Bůh opakují s přemáháním jen v předvolebním boji, aby získali hlasy věřících.

Poznáváme tedy význam toho, že sv.Jan Pavel ukázal na nejhlubší kořen socialismu, a tím je ateism…