61. Poučení Rafaelovo o ubytování se ve vlastním srdci.

1) RAFAEL: „Hle, uvnitř nějakého domu je vše již odedávna v největším nepořádku; jeho místnosti jsou plné špíny a všelikého neřádu. Ale domácí pán má stále co dělat venku a nikdy si tudíž nedá náležitý čas na to, aby vyčistil nitro svého domu; jelikož však za noci musí v něm nicméně odpočívat a vdechuje nečistý vzduch, onemocní a zeslábne a budoucně mu bude těžko svůj dům čistit a ve špatném vzduchu se uzdravit.

2) A hle, také tvé srdce je domem duše a zejména ducha! Jsi-li však stále činný navenek, kdy budeš moci očistit svůj životní dům, aby tvůj duch prospíval V dobrém vzduchu tvé duše?

3) Je tedy pro zdar duše a ducha v ní, především co činíš, nutný vnější klid!“

4) Praví SUETAL: „Ale Mathael řekl, že život je boj a že života nelze v pohodlném klidu těla dosáhnout; Mathael mluví tedy jinak nežli ty a ty opět jinak nežli on! Kdo z vás obou má nyní pravdu?!“

5) Praví RAFAEL: „Já i Mathael! Život je ovšem boj, ale nikoli výhradně vnější, nýbrž zcela mocný boj vnitřní proti vnějšímu! Vnější člověk musí být nakonec úplně přemožen člověkem vnitřním, jinak zemře vnitřní člověk i s vnějším! Dej proto nyní vnitřním člověkem přiložit uzdu tělesnému jazyku, aby odpočíval a stal se činný vnitřní myšlenkový jazyk duše a poznal, jak to v jeho životním domě vypadá ,ještě zaneřáděné a nečisté!

6) Nestarej se o všechny ty vnější nicotné zjevy; nebol málo záleží na tom, známe-li jejich pravý důvod či ne! Poznávej v pravém sobotním svátku pravý základ vnitřního života duše a ducha; na tom má tobě a každému člověku vše záležet!

7) Co ti prospěje, víš-li a pociťuješ-li sice, že jsi a že žiješ, ale přitom nevíš, zda budeš také v nejbližším okamžiku a zda pocítíš, že jsi? Co ti prospějí všechny znalosti a sebevyšší vědy, neznáš-li svůj život a necítíš-li v sobě vědomosti o jeho základu?!

8) Chceš-li však poznat své nitro, musíš své smysly obracet především do nitra, tak jako musíš obrátit oči tam, kde chceš něco spatřit; jak chceš však vidět východ, jsou-li tvé oči obráceny k západu?! Nepoznáváš, že jsi pokud se týče tvé nejvýš vlastní životní sféry ještě tak slepý' jako embryo (zárodek) v těle mateřském?!“

9) Praví SUETAL: „Ano, ano, ano, to nyní velmi dobře poznávám a nyní budeme všichni mlčet jako kamenná socha!“