BKP: Ortodoxie a ortopraxe – prostředky k obnově církve

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://ortodoxie.wistia.com/medias/8wdlfmjfom   
https://cos.tv/videos/play/37380018541465600   
https://rumble.com/v1bbj1t-ortodoxie-a-ortopraxe.html   
https://www.bitchute.com/video/VP57otPYMP9g/   
https://gloria.tv/post/u4upu3nrYkyW6ze8BaqR2Sej6   

Stáhnout video: 445,6 MB, 1280×720 / 134,7 MB, 768×432

V současné době se začíná rozvíjet diskuze kolem abdikace pseudopapeže Františka. Zároveň se ozývají hlasy, že platným papežem je Benedikt XVI. Realitou však je, že v současné době je stav sede vacante. Arcikacíř Bergoglio popírá základní učení, které je podmínkou naší spásy, a prosazováním modlářství a sodomie boří morální zákony. Proto nemůže být pokládán za platnou hlavu církve! Biskup Schneider i jiní církevní preláti ho ale mylně vyhlašují za legitimního papeže.

Je otázka, zda by kardinálové, kteří s Bergogliem tvoří jednotu ducha, mohli zvolit pravověrného papeže. Evidentním je, že v tomto apostatickém systému přijde po Bergogliovi č. 1 Bergoglio č. 2 a č. 3. A pokud by zednáři i schválili zvolení morální osobnosti, nedovolili by, aby se tento nový papež radikálně postavil proti systému zla a zahájil obrodnou reformu. Proces sebezničení by pokračoval dál!

Východiskem dnes proto není podporovat apostatickou strukturu, neboť je už zřejmé, že táhne duše do jedné anticírkve New Age.

Viditelným modelem toho je Bergogliův synodální proces, a především německá synodální cesta, která schvaluje sňatky sodomitů a popírá všechny podstatné pravdy vedoucí ke spáse. Zcela vyřadila základ spásy – pravdivé pokání. To spočívá ve dvou věcech: v ortodoxii a v ortopraxi. Bez pravdivého učení není pravdivá víra a bez pravdivé víry není spása. Víra musí být potvrzena následováním Krista, a to je ortopraxe. Jde o zachovávání Božích a Kristových přikázání, o život z víry. Spravedlivý žije z víry.

Jestli se v církvi neprosadí obrodný proud, křesťan bude snadněji spasen v některé protestantské denominaci, která popírá papežství, ale uchovala si základy víry a morálky. To je realita, to není návod. Návod, který podáváme, je konat pravdivé pokání. Bez něho neexistuje duchovní obroda ani spása. Kněžské generace, které byly formovány po II. vatikánském koncilu, přijaly v souladu s aggiornamentem ducha antipokání. Nerozlišují už ducha světa od Ducha Kristova a vzali za vlastní hereze historicko-kritické metody, které narušily základy pravověrnosti i morálky. Neustálým mantrováním „Nostra aetate“ přijali jako samozřejmost synkretismus s pohanstvím. Jen málo jedinců si uchovalo Kristova Ducha a pravdivé rozlišování herezí od pravověrnosti.

Dnes je východiskem oddělit se od apostatické struktury. Ta vede duše do záhuby, ale paradoxně straší schizmatem. Katolík, který se oddělí od neplatného papeže a přijme platného a pravověrného, není ve schizmatu.

Církev Kristova tady bude až do druhého Kristova příchodu, i když třeba jako malé stádce v katakombách.

V roce 1054 nastalo schizma, tedy oddělení východní církve od Říma. Chtěl by snad někdo tvrdit, že katolická církev s duchem bergoglianismu je na tom lépe než pravoslavná církev bez papežství? Díky schizmatu je na tom pravoslavná církev dnes lépe než katolická církev po II. Vatikánu a pod vládou arcikacíře Bergoglia.

Západní schizma nastalo začátkem 16. století vystoupením Martina Luthera. Zde už byla zasazena hlubší rána, byla totiž zrušena svatá liturgie i některé svátosti. Klademe otázku: Kdo měl vinu na tomto rozkolu? Kořeny sahají až na Kostnický koncil (1415). Tehdy byli tři papežové. V té době hlásali v Praze pokání kazatelé Konrád Waldhauser, Jan Milíč a Jan Hus. Mistr Jan Hus byl prorockým hlasem proti zhýralým prelátům a proti nemorálním kněžím i řeholníkům. Neštítili se mu za to pomstít křivopřísežnictvím, aby se nepohodlného kazatele pokání zbavili. Byl absurdně prohlášen za kacíře a upálen. Jeho prorocký hlas byl umlčen, a tím bylo udušeno i duchovní probuzení církve skrze pravdivé pokání.

Všechny dokumenty, týkající se zločinného procesu v Kostnici se takzvaně ztratily. Na koncilu ale byla i česká delegace. Očitý svědek, Petr z Mladoňovic, podal přímo reportáž probíhajícího monstrprocesu, až do posledních chvil života mučedníka Jana. Ještě před upálením pronesl poslední vyznání: „Bůh mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil, ani nekázal… V té pak pravdě evangelia, kterou jsem učil a kázal z výkladů svatých učitelů církve, dnes radostně chci umřít.“ Zachovaly se i Husovy listy z vězení, i ty které napsal nedlouho před smrtí a ve kterých vyjadřuje čistotu katolické víry, úctu k Bohorodičce i potřebu obrácení a svatosti kněžstva.

Bůh po sto letech dopustil v Německu vystoupení jiného kazatele, Martina Luthera, který už ale zrušil kněžství, mši svatou i zpověď a radikálně se oddělil od papežství. Dnes můžeme s jistotou tvrdit: pokud by nebylo zabráněno pravdivé reformě kněžstva, ke které vybízel Jan Hus slovem i příkladem, církev by zůstala nerozdělená. Za 100 let by mohlo přijít i 100 Lutherů a nikdo by za nimi nešel. Vina za rozkol není na Lutherovi, ale na zhýralých prelátech, notoricky odmítajících pokání.

Historia est magistra vitae. Stojíme dnes před dvěma variantami. Buď zůstane falešná jednota s apostazí Vatikánu i arcikacířem Bergogliem zachována, anebo dojde k záchrannému oddělení od tohoto systému apostaze. Část biskupů, která by se oddělila, by pak už mohla přijmout v mimořádných podmínkách mimořádnou volbu pravověrného papeže. Ten už nebude vázán fyzickou přítomností ve Vatikánu. To bude pravá katolická církev s právoplatným papežem a s pravověrným učením, které zabezpečuje spásu. Naproti tomu bergogliánská sekta potáhne duše do globalizační anticírkve New Age neboli synagogy satanovy.

Heretici a zatvrzelí nekajícníci zůstanou v oficiální jednotě s nekajícím pseudopapežem a jeho homosexuální sítí. Mnozí lidé ale, kteří byli oklamáni, budou mít po procitnutí možnost připojit se k pravověrné katolické církvi pod vedením skutečného Kristova zástupce. Tato pravověrná církev bude pronásledována duchem tohoto světa a globalizační vládou. Dříve či později bude nucena přejít do katakomb.

Bergogliánská anticírkev New Age bude tvořit jednotu s pohanskými kulty uctívajícími démony a bude privilegována. Tedy pravověrné katolíky čeká doba katakomb. Každý upřímný křesťan musí počítat s pronásledováním, a dokonce i s mučednickou smrtí. Na tuto dobu je třeba se připravit. Jak? Pravdivým obrácením a přijetím takových podmínek k duchovnímu životu, aby člověk vytrval v tomto nejtěžším období zkoušek a spasil svou duši.

Především je třeba činit pokání. Jak? Přijmout cestu ortodoxie a ortopraxe. Ortodoxie představuje pravověrné učení a oddělení se na prvním místě od herezí modernismu, synkretismu a bergoglianismu.

 

Program ortopraxe – 6 prostředků k obrodě jedince i církve (viz https://vkpatriarhat.org/cz/?cat=179)

1) Modlitba v rodinách – do svého denního programu zařaďte pevnou hodinu modlitby denně. Nejlépe tzv. svatou hodinu od 20 do 21:00. Tato společná hodina bude utvrzovat katolické rodiny, manžely mezi sebou i rodiče s dětmi. Mimořádný tlak ducha světa skrze internet, a obzvlášť skrze smartphony, mnohým pohlcuje téměř všechen volný čas. Marnost a duch světa tak odvádí od základních pravd vedoucích ke spáse i od komunikace s Bohem v modlitbě. Proto dnes potřebujeme pevný modlitební řád.

2) Modlitba hodin – je potřebné se přes den krátce po třech hodinách zastavovat: poprvé při vstávání kolem 6:00, pak v 9:00, 12:00, 15:00, 18:00, 21:00 a před spánkem. Zvláště v 9:00, 12:00, 15:00, kdy většina lidí je ve škole a v práci, často nelze tento čas dodržovat přesně na minutu. Při zastavení krátce vzbudíme dokonalou lítost vzýváním Božího jména do pěti ran Kristových a třikrát opakujeme jeden verš z Písma svatého; ten se vždy po dvou týdnech mění.

3) Modlitební stráže – je třeba je založit! Každý čtvrtý týden má každý modlitebník navíc ke každodenní hodinové modlitbě i svou hodinovou modlitební stráž.

4) Den Páně. Přijměte na tento den program, který měli první křesťané v Jeruzalémě: 1) modlitba, 2) apoštolské učení, tedy Boží slovo, tradované v duchu apoštolů, 3) bratrské společenství – koinonia a 4) účast na liturgii. Pokud nastane velký útlak a pronásledování pravověrných a nebude možnost, aby pravověrný kněz sloužil liturgie, je možno prožít svatou liturgii pouze duchovně. Rovněž tento způsob mohou už dnes využít tam, kde kněz prosazuje bergoglianismus. Věřící je tím omluven od účasti na takové liturgii, za kterou není Duch Kristův, ale duch antikrista.

Osvědčený způsob svěcení sedmého dne: (viz https://vkpatriarhat.org/cz/?cat=47)

Začínáme od 21:00 v sobotu hodinovou rozjímavou modlitbou se zpěvy, která se vztahuje ke Kristovu i našemu vzkříšení.

V neděli od 5:00 do 7:00 hodin ráno modlitebně prožíváme konkrétní události spojené s Kristovým vzkříšením.

Hodinu pak prožíváme pravdy spojené s přijetím Ducha svatého.

Následuje liturgie, kde je dispens od účasti, je možno prožít liturgii pouze duchovně podle návodu (viz příloha).

Následuje bratrské společenství. Čas na setkání se domluví dle možností. Kde je velké společenství, je třeba se rozdělit po 4 až 7 mužích. Vzájemně se zde povzbuzují ve víře, poučují a svědčí o praktických zkušenostech s výchovou dětí i z života víry, které týden přinesl. Rovněž ženy by měly vytvořit podobné skupiny.

5) Den novoluní, tzv. fatimská sobota. Kromě svěcení sedmého dne je v Bibli uveden i rytmus jednoho dne v měsíci zasvěceného Bohu, tzv. novoluní. Tento den by měl mít charakter kající první soboty v měsíci, tzv. fatimské soboty. Muži po skupinách 4 až 7 by se modlili společně. Co se mají modlit? První hodinu může každý hlasitě vyznávat své hříchy a pak se modlit vlastními slovy děkování a prosby. V dalším čase se mohou modlit růženec či křížovou cestu. Je prospěšné prožít i sedm posledních slov z kříže; tato modlitba trvá 2 hodiny 20 minut.

Mohou zvolit i jinou variantu, a to půl hodiny se modlit zvedání hory dle Mk 11,23, a 1,5 hodiny prorockou modlitbu dle Ezechiela 37 a to pak doplnit ještě dalšími dvěma hodinami modlitby. Není vhodné nahrazovat osobní a vnitřní modlitbu recitací breviáře či časoslovu. Důležité je, aby účastníci fatimské soboty přinesli pro Boha i pro svou duši oběť čtyř hodin modlitby.

Kdo tráví čtyři hodiny na internetu nebo na sociálních sítích, zdá se mu to jako jedna minuta. V modlitbě se ale zpočátku zdá jedna minuta jako celá hodina. I to je forma oběti – probojovat se na modlitbě z ducha světa do Boží přítomnosti a udělat artézský vrt na duchovní hlubinu. V atmosféře modlitby se duše otvírá Duchu Božímu a má pak i ochotu k vytváření bratrského společenství. Bez čtyř hodin modlitby by setkání bylo jen povrchní. Toto tvrzení vychází ze zkušenosti.

Kající sobota má velký význam pro celý nastávající měsíc až do dalšího novoluní, protože je nenahraditelným zdrojem Boží milosti, ochrany i požehnání.

V čase mimo modlitbu a svědectví je vhodné, aby někdo pronesl připravenou krátkou úvahu z Božího slova na téma pokání. Na ni pak může navazovat diskuze, která se ale nemůže rozvíjet na úkor dodržení modlitebního řádu. Prioritou kající soboty jsou čtyři hodiny modlitby.

To je biblické novoluní neboli fatimská sobota, aktuální pro muže v dnešní době.

6) Sabatický rok – program pro kněze. Ideální by bylo, kdyby se diecézní kněží rozdělili do sedmi skupin a každá skupina by odešla na duchovní poušť v jiném roce. Sabatický rok by prožili rovněž po skupinách čtyř až sedmi kněží v některém poloprázdném monastýru či jiném vyhovujícím církevním objektu. Zde by se věnovali dle svého programu především modlitbě a Božímu slovu, jak to zdůraznili apoštolé (Sk 6).

Rovněž by usilovali o pravdivé bratrské společenství, a tím i o hlubokou očistu od vlastního ega a síly zla a lži, která je spojena s dědičným hříchem v člověku. Šlo by o cestu očistnou, osvětnou a spojnou, jak ji nazývají mnozí světci.

Pro začátek by mohla začít v každé diecézi aspoň jedna skupinka 4-7 kněží, i za cenu ústupku, že by museli na neděli přerušit duchovní poušť a sloužit pro věřící nedělní liturgii.

Tento sabatický rok je Boží nabídkou k duchovní obrodě kněžstva i církve. Kdo může pochopit, pochop.

 

Závěr:

Někdo možná namítne, že tyto požadavky ortopraxe jsou pro dnešního člověka neúnosné. Ptám se ale: A není neúnosné denně věnovat dlouhé hodiny internetu, smartfonu a médiím? Kniha Přísloví říká: „Milovali marnost a marností se stali.“ Zde je však v sázce spása nesmrtelné duše! Kéž by se probrali z marnosti a iluzí do reality, kterou je smrt, Boží soud a věčnost, aspoň osoby Bohu zasvěcené. Biskupové, kněží a řeholníci, začněte duchovní obrodu vy, a to nejprve od sebe! Ovocem vašeho kroku víry bude vnitřní obroda církve. Zasloužená odměna vás čeká v nebi!

 

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

 

4. 7. 2022

 

Stáhnout: BKP: Ortodoxie a ortopraxe – prostředky k obnově církve (4. 7. 2022)