Světci k nám hovoří...


sv. Kvido

Guido, peregrinus

12. září, připomínka
Postavení:poutník
Úmrtí:asi 1012
Patron:kostelníků, poutníků, zvoníků, zemědělců; vzýván při infekčních onemocněních hospodářských zvířat
Atributy:poutník, zemědělec (s domácími zvířaty)

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé rodiny na belgickém území. Pro svou velkou zbožnost se stal kostelníkem a vynikal skutky milosrdné lásky k chudým. Vykonal pouť do Říma a do Svaté země. Zemřel jako anderlechtský kostelník.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POVOLÁN KE SLUŽBĚ V CHRÁMU

Narodil se kolem roku 950 v Brabantsku, na území dnešní Belgie, do chudé rolnické rodiny, v níž se žilo Písmo svaté. Bývá připomínáno, že otec při jeho výchově častěji používal citace z odkazu Tóbita synovi Tóbijášovi ze 4. kapitoly a vychovával ho k milosrdné lásce a k radostné službě Bohu za všech okolností. Důraz také kladl na završující poslední verš: "Neboj se synu, že jsme zchudli. Máš mnoho dobrého, jestliže se bojíš Boha, utíkáš od všeho hříchu a činíš dobře před Hospodinem, svým Bohem." (Tób 4,21)

Ta naučení si Kvido vzal k srdci a rozdával je i dál, lidem kolem sebe, když viděl, že nejednají jak by měli. Naučení "neboj se prokazovat milosrdenství z mála" a "ze svého chleba dávej hladovému" (Tób 4,8 a 16) - bral velmi důsledně a nejednou celý den trávil o hladu, aby nasytil některého dalšího chudého.

Rád navštěvoval chrám k pokorné adoraci před Pánem. Ve 14 letech při delším setrvání v chrámu v Laekenu (pozdějším předměstí Bruselu) ho před oltářem Panny Marie pozoroval místní farář a nabídl mu pak službu kostelníka.

Kvido měl překvapivé duchovní znalosti, zbožnost a velkou lásku k nové službě. S horlivou pečlivostí a úctou vykonával všechnu služebnou činnost pro větší čest Boží. Obzvlášť rád ministroval a zdobil oltář Panny Marie. Kostel pro něj nebyl pracovním místem, ale místem bohoslužby a sdílení se s Bohem. Stávalo se, že na stupních oltáře strávil část noci spánkem, přemožen únavou.

Ze mzdy za kostelnickou službu si pro životní potřeby nechával jen velmi malou část a podstatně větší díl využil na dary pro chudé. Pokušitel využil jeho ctnosti, aby ho svedl z cesty. Použil k tomu jednoho kupce, který pozoroval Kvidovu skromnost. Viděl v něm výhodnou pracovní sílu a odlákal ho ze služby chrámu, aby sloužil jemu. Sliboval velké zisky z výnosných obchodů, které mu budou umožňovat daleko větší štědrost k chudým. Kvida jeho slova upoutala a pro mylnou představu o správném jednání odešel na jeho loď. Při plavbě na řece Senna poblíž Bruselu uvázli na mělčině a do proudu ji po velké námaze dostali poškozenou. Všimli si toho až se se zbožím začala potápět. Kvido se při záchranných pracích zranil a s nateklým ramenem, bez sebemenšího zisku, se vrátil kajícně tam, kde ho Bůh chtěl mít. Odprosil faráře a se zvýšenou horlivostí se snažil nahradit, co zanedbal.

Po čase v něm vzrostla touha konat pouť do Říma a do Jeruzaléma. Od pana faráře dostal na cestu požehnání a rozloučil se s farníky. Po velkém putování uctil všechna svatá místa, po jejichž návštěvě toužil a vracel se zpět přes Řím. Zde se setkal s o. děkanem Vondolfem z Anderlechtu, který ho se svým doprovodem přemluvil, aby s nimi ještě jednou putoval do Svaté země jako jejich průvodce. Kvido vyhověl a plavil se k pobřeží Svaté země podruhé. Při zpátečním putování zastihlo vážné onemocnění se zimnicí nejprve o. děkana a po něm i jeho druhy. Všichni kromě Kvida na cestě zemřeli a ten se po sedmi letech vrátil domů. Do Anderlechtu poblíž Bruselu přišel se smutným oznámením a děkanovým prstenem, který odevzdal místním kanovníkům. V Anderlechtu byl pak opět povolán ke kostelnické službě, kterou věrně vykonával až do smrti. Jeho hrob byl navštěvován s úctou i s prosbami, protože zemřel v pověsti svatosti a zázračná uzdravení v těchto místech vedla k vybudování mariánské kaple. Asi po sto letech byly Kvidovy ostatky do ní přeneseny.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes chci dělat radost tím, že projevím štědrost vůči potřebným.

Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatý Kvido ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

nomen sanctissimum Mariæ; Autonomus (asi s. III); Cronides, Leontius et Serapion (s. III); Guido, peregrinus (asi 1012); Petrus Sulpitius Christophorus Faverge (1794); Franciscus Maqueda Lopez (1936); ; Albeus (ca. 528); Apollinaris Franco, Thomas Zumarraga et IV socii* (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.