Rok 1926: Pravý katolík nemůže oslavovat mistra Jana Husa, tvrdí královéhradecký biskup

Jan Hus

Hus byl knězem bezúhonným, horlivým — ale »zapomínal, že také pokora i poslušnost jsou ctnosti křestanské«, a sebe větší horlivost nepřinese dobrého ovoce, není-li provázena milostí Boží.

Nedostatek kritického ducha, podporovaný touhou po popularitě, vzniklé ze sebelásky, z níž vyrůstalo nebezpečné sebevědomí, svedl Husa, že nejen se pohroužil v učení anglického bludaře Viklefa, ale i začal je hlásati, zprvu opatrně, později zřejmě.

Hus v učení katolickém pobloudil; o tom není sporu! Proto i všeliká revise Husova procesu jest vyloučena!

Co prohlásil sněm kostnický o článcích Husových, totiž, že »nejsou katolické, nýbrž některé z nich bludné, jiné pohoršlivě, jiné opovážlivé, k odboji podněcující« a mezi nimi že jsou i »bludy, které církevní sněmové a Sv. Otcové dávno před tím zavrhli a zakázali«, musilo by býti prohlášeno i dnes.

Co bylo bludem r. 1415, jest bludem i dnes, a bude bludem, dokud církev katolická bude existovati, t. j. až do skonání světa, dle zaslíbení Ježíše Krista, v jehož božství věřil i Hus.

A kdo by chtěl odvolávati se na proces svaté Panny Orleanské, ten dokazuje velikou nevědomost, neboť tato světice nebyla souzena ani sněmem všeobecným, nýbrž soudem anglickým, ani nebyla souzena pro poblouzení ve víře.

Neupíráme Husovi, že miloval svůj národ! Ale aspoň tak jej milovali a milují milionové - zásluhy pak jeho o národ nedají ani z dáli se přirovnati k zásluhám tisíců a tisíců, kteří mlčky jsou pomíjeni i od našich »nadvlastenců«. Ctitelé Husovi velebí jeho zásluhy o jazyk český, ale o sv. Cyrillu a Methoději slyšeti nechtějí! Velebí jeho vlastenectví, ale sv. Václava jakoby ani nebylo bývalo!

Vynášejí Husa pro jeho úsilí o získání tří hlasů na universitě pražské, ale umlčují Karla IV., který universitu onu založil a bohatě nadal! Doba Karla IV., zvaná od dějepisců »zlatou dobou« národa českého, jakoby vůbec nebyla bývala, (a jakoby dějiny Čech byly započaly Husem! Ač, nebýti university Karlovy, nebylo by snad jméno Husovo vůbec známo!

A poněvadž o všech těch vlastencích, kterým Hus ani z daleka se nevyrovnal, se mlčí, jen proto, že byli katolíky, je zřejmo, že dnešním ctitelům Husovým nejde ani o Husa, nýbrž o boj proti katolické církvi.

A že pravdu dím, dokazují všechny řeči, pronášené k jeho oslavě, kdy není nikdy slyšeti ani o pravopisu, ani o hlasech na universitě, tím méně o jeho mravokárných spisech, ani o jeho vůli nikdy se neodloučiti od katolické církve, nýbrž celá historie se zúmyslné překrucuje a falšuje, aby na konec vyznělo voláni: Pryč od Říma! — Jak dalek byl všeho toho Hus...

Z toho však i plyne, že jest nemožno katolíku účastniti se jakýchkoliv oslav Husových, ani kdyby se týkaly jeho činnosti literární.

Člověka rozdělovati nelze! Jednáť se o charakteristiku jedné a téže duše.

Sám Dr. Kybal prohlašuje: »Husovo učení jest nerozlučnou částí Husova života a jeho významu naukově mravního i historického.«.

V důsledku toho jest všeliké nuceni katolíků, zvláště pak katolické mládeže, k oslavám Husovým znásilňováním jejich svědomí, tím více, jsou-li nuceny školní děti slibovati veřejně, že budou kráčeti ve šlépějích Husa, jako se na jistém místě beztrestně stalo! I na ochranu katolíků zni § 121. ústavního zákona: »Svoboda svědomí a vyznáni jest zaručená.«

Husa neodsoudila k smrti katolická církev, ba naopak, nejen neusilovala o jeho smrt, nýbrž konala vše možné, by k ni nedošlo. K smrti byl odsouzen vrchnosti světskou, podle zákonů, vydaných zapřisáhlým nepřítelem katolické církve, císařem Bedřichem II.!

»Po ovoci jejich poznáte je! Každý stromě dobrý nese ovoce dobré, špatný strom ovoce špatné přináší. Nemůže strom dobrý nésti ovoce špatné!« Tak prohlásila věčná Pravda. Syn Boží Ježíš Kristus! (Mat. VII. 16—18). A ovoce, které přinesla Husova tvrdošíjnost, bylo pro národ český nanejvýše smutné!

Kdysi proslavená universita pražská klesala od té doby čím dál tím více, ta universita — která před neblahým vystoupením Husovým byla na výši své slávy! — Nelidských ukrutností pak, které páchali husité — Češi proti Čechům — již vzpomínati nebudu. Války husitské proměnily celé kraje drahé naši vlasti v poušť, a chudý lid ještě u větší nevolnictví. — Náboženské různice, které zapálil Hus, přivedly národ náš na Lipany, a konečně na Bílou Horu, kde pozbyl samostatnosti...

Kdyby byl Hus uzřel ovoce své činnosti — vypálená města a dědiny vlastní rodné české země, zničené tisíceré památky umělecké, stavitelské a literární z dob české slávy, rozvrácený život v rodinách, opuštěné školy i universitu pražskou, chloubu to kdysi a slávu českého národa, naprostý úpadek věd a umění — které prohlásili Táborité r. 1420 ve svých pověstných 14 bodech za »marnost a zpohanštilost, ano i za hřích«, zkrátka, kdyby se byl dočkal smutného ovoce své podvratné práce, jistě by byl býval zaplakal i nad sebou samým!

Části ovoce své »reformátorské činnosti« však se přece dočkal, jak vysvítá z listu, jejž zaslal z Kostnice Plzeňským, a v němž si stěžuje na »pokleslost mravů v dobách posledních«, kdy jed husitského viklefismu počal již se vstřebávati v organismus národa českého a ponenáhlu jej otravovati...

A marné jest všechno úsilí nynějších husitských terroristů vočkovati každému úctu a lásku k Husovi! Marně budou se namáhati na Slovensku, Podkarpatské Rusi i na Moravě, právě tak jako u ostatních národů republiky! Uvědomělý katolík Čech rovněž nikdy si nedá a nemůže dáti znásilniti své svědomí, takže těch, kteří zbývají, jest jen nepatrný zlomek, z nich pak ani jeden nežije dle Husova učení!

Za jménem »Hus« šel v Čechách vždy boj, zápas a rozvrat. Jeho jméno je z těch, která neslučují, nýbrž působí jako lučavka, rozdělují a popouzí proti sobě národ k bratrovražedném boji. Kdo velebí Husův odpor k autoritě a jeho vzdor, podemílá základy, na nichž spočívá každý stát...

Dějiny jsou učitelkou! Kéž pronásledovatelé katolické církve u nás jedenkráte již zmoudří a uznají, že dle svědectví dějin, národ náš děkuje jen a jedině církvi římsko-katolické za svou existenci, a dokud církvi té upřímné byl oddán, jako za dob Karla IV., že byl velikým a slavným a v úctě u všech národů! —

Kultura česká jest kulturou katolickou! Kdo by místo ní stavěti chtěl kulturu proměnlivého a pochybovačného protestantství, nebo nevěřícího bez vyznání, Volné myšlenky a církve národní — ten najisto zardousí českou duši!

Nechť pronásledovatelé katolíků u nás nechají Husa odpočívati v pokoji, nechť zanechají vysilujících sporů náboženských, a jako dopřávají ostatním náboženstvím svobody, nechť neutiskují ani svědomí katolíků, ba naopak, životem bohumilým svolávají Boží požehnání na naši drahou českou vlast!

Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím!

O. A. M. D. G. e. J.!