Evangelium podle Matouše 22:1–46
22 Ježíš k nim dál mluvil v podobenstvích a řekl:
2 „Nebeské království se dá přirovnat ke králi, který pro svého syna uspořádal svatební hostinu.+
3 Poslal své otroky, aby svolali na hostinu ty, které pozval, ale oni nechtěli přijít.+
4 A tak poslal další otroky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: „Připravil jsem oběd a dal jsem porazit býky a jiná vykrmená zvířata. Všechno je přichystané. Přijďte na svatební hostinu.“‘
5 Ale oni bez zájmu odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.+
6 Ostatní se chopili jeho otroků, týrali je a zabili.
7 Král se rozzlobil, poslal svá vojska a ty vrahy zabil a jejich město vypálil.+
8 Potom řekl svým otrokům: ‚Svatební hostina je připravená, ale ti, kdo byli pozvaní, si to nezasloužili.+
9 Proto jděte na cesty vedoucí z města a pozvěte na hostinu každého, koho najdete.‘+
10 Otroci tedy vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, špatné i dobré. A svatební síň se naplnila hosty.*
11 Když vešel král, aby se na hosty podíval, zahlédl člověka, který na sobě neměl svatební oděv.
12 Zeptal se ho tedy: ‚Příteli, jak ses sem dostal bez svatebního oděvu?‘ Neměl na to co říct.
13 Král potom řekl svým sluhům: ‚Svažte mu ruce a nohy a vyhoďte ho ven do tmy. Tam bude naříkat a skřípat zuby.‘
14 Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“
15 Tehdy se farizeové šli poradit, jak by ho mohli chytit za slovo.+
16 A tak k němu poslali své učedníky spolu s Herodovými stoupenci,+ aby řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a vyučuješ o Bohu podle pravdy a nesnažíš se druhým zalíbit, protože ti nezáleží na tom, jaké má kdo postavení.
17 Řekni nám tedy, co si myslíš: Je správné platit daň* císaři,* nebo ne?“
18 Ježíš ale znal jejich zlý úmysl, a tak řekl: „Proč mě zkoušíte, pokrytci?
19 Ukažte mi minci, kterou se platí daň.“ Podali mu denár.*
20 Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“
21 „Císařův,“ odpověděli. Řekl jim na to: „Dávejte* tedy císařovy věci císaři, ale Boží věci Bohu.“+
22 Když to slyšeli, ohromilo je to, nechali ho být a odešli.
23 Ten den za ním přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,+ a zeptali se ho:+
24 „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Pokud nějaký muž zemře bezdětný, má se s jeho manželkou oženit jeho bratr a zplodit mu potomka.‘+
25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou manželku svému bratrovi.
26 To samé se stalo i s druhým a třetím bratrem, až po sedmého.
27 Jako poslední zemřela ta žena.
28 Manželkou kterého z těch sedmi tedy bude při vzkříšení? Vždyť ji měli za manželku všichni.“
29 Ježíš jim odpověděl: „Mýlíte se, protože neznáte Písmo ani Boží moc.+
30 Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.+
31 Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, že Bůh řekl
32 ‚Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba‘?+ Není Bohem mrtvých, ale živých.“+
33 Když to zástupy lidí slyšely, žasly nad jeho učením.+
34 Potom co se farizeové doslechli, že umlčel saducee, sešli se
35 a jeden z nich, zběhlý v Zákoně, mu položil otázku, aby ho zkoušel:
36 „Učiteli, které přikázání v Zákoně je nejdůležitější?“+
37 Odpověděl mu: „‚Budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší* a celou svou myslí.‘+
38 To je nejdůležitější a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘+
40 Na těchto dvou přikázáních stojí celý Zákon a Proroci.“+
41 Zatímco byli farizeové pohromadě, Ježíš se jich zeptal:+
42 „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ „Davida,“+ odpověděli.
43 Nato se jich zeptal: „Jak to, že byl potom David inspirován,+ aby ho nazval Pánem? Říká totiž:
44 ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím pod nohy.“‘+
45 Pokud ho tedy David nazývá Pánem, jak může být jeho synem?“+
46 Nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo a nikdo se ho od toho dne neodvážil na nic vyptávat.
Poznámky
^ Nebo „těmi, kdo leželi u stolu“.
^ Nebo „daň z hlavy“, tj. daň za osobu.
^ Dosl. „Caesarovi“.
^ Viz příloha B14.
^ Dosl. „vracejte“.
^ Viz Slovníček pojmů.
^ Viz příloha A5.
^ Viz příloha A5.
