Víra v době koronaviru. Jak na krizi reagují světová náboženství?

Například římskokatolická církev podle Kalendy jak v Itálii, tak globálně institucionálně zareagovala velmi dobře. Publicista to přičítá vedení papeže Františka, který začal své vlastní bohoslužby vysílat po internetu a vyzýval, aby se v kostelech věřící neshromažďovali ve velkém. Stejně tak zareagovaly sunnitské muslimské autority, které prohlásily, ať lidé zůstávají doma a modlí se tam.

Nicméně římskokatolická církev, stejně jako islám, je do jisté míry decentralizovaná, a tak o otázkách typu omezení náboženských obřadů rozhodují místní biskupské konference. Situace se tedy v tomto ohledu liší zem od země. V Itálii byly kostely uzavřeny a bohoslužby a další náboženské úkony pozastaveny. Ne všichni však s tímto rozhodnutím souhlasí. Nejvýraznějším odpůrcem uzavírání kostelů je kardinál Burke, řazený k nejkonzervativnějšímu křídlu této církve.

Kněz v kostele San Giuseppe v italském Seriate v provincii Bergamo žehná rakve|foto: Antonio Calanni,ČTK/AP

Některé náboženské skupiny ovšem k šíření nového typu koronaviru spíše přispívají. Týká se to zejména ortodoxních a ultrakonzervativních skupin v rámci jednotlivých náboženství. Příkladem takových okrajových skupin je například ke křesťanství se hlásící církev Sinčchondži. Ta je v Jižní Koreji údajně zodpovědná až za šedesát procent všech případů onemocnění koronavirem.

Podobným případem, tentokrát z islámského prostředí, je Tablihi Džamád, která coby jedna z největších misionářských organizací působí hlavně v Indii, Pákistánu a Malajsii. „Ta velmi dlouho odmítala zastavit setkávání svých příznivců. Jedna velká sešlost probíhala v Pákistánu, kde se shromáždilo 250 tisíc lidí, a to ještě v polovině března. Ta stejná skupina pak pokračovala velkým shromážděním v Malajsii,“ říká Kalenda.