Mše

Mše

(z lat. missa - „propuštění", „rozpuštění")

Mše je ustavičná oběť Nového zákona, ve které se obětuje Ježíš Kristus nekrvavým způsobem pod způsobami chleba a vína svému nebeskému Otci prostřednictvím kněze. Kristus ustanovil oběť mše svaté při Poslední večeři, když apoštolům podal pod způsobami chleba a vína své Tělo a Krev k požívání a rozkázal jim, aby totéž konali na jeho památku (anamnésis). Proto je mše skutečnou obětí, nikoliv samostatnou, nýbrž jen zpřítomněním a obnovou Kristovy oběti na kříži; je v ní totiž týž obětní dar (Kristus), týž obětní kněz (Kristus) a týž obětní účel (oslava Otce, dík, usmíření, prosba). Kristus se obětuje nekrvavě při proměňování prostřednictvím posvěceného kněze, ale tak, že i věřící na základě svého začlenění v Krista skrze křest spoluobětují a nejsou tedy přítomni pouze pasivně.

Mše se rozděluje na dvě základní části:

1. bohoslužbu slova (čtení, homilie, přímluvy) a

2. bohoslužbu oběti  či eucharistickou bohoslužbu (předkládání darů chleba a vína, proměňování a příjímání).

Liturgická podoba mše je co do obřadů i jazyka různá (podle obřadu západního a několika obřadů východních).

Všichni věřící, jakmile dospěli k užívání rozumu, jsou podle prvního církevního přikázání povinni k osobní účasti na mši o všech nedělích a zasvěcených svátcích.

Nestačí se účastnit jen pasivně, ale je nutná aktivní přítomnost, jež spočívá v pozornosti alespoň na hlavní části mše (obětování, proměňování, svaté přijímání kněze) a spoluúčasti modlitbou či zpěvem.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)  

Související články:

Elias Vella: Mše uzdravuje a osvobozuje od Zlého  
Jan Evangelista Urban: Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii  
Mechtilda z Hackebornu: Cena jediné mše svaté