Michal Semín
Jsem čtenáři těchto stránek průběžně vyzýván, abych se vyjádřil k tomu či onomu výroku či činu papeže Františka. Jak jsem již dříve napsal, kdykoli se v tomto smyslu vyjadřuji, nečiní mi to sebemenší potěšení. O co raději zde dávám prostor pro pozitivní prezentaci katolické nauky a „návody“, jak si v současné církevní krizi, jež se nepřestává prohlubovat, katolickou víru nejen uchovat, ale dokonce posílit. Za tím účelem vychází již devátým rokem i časopis Te Deum, který, dle svědectví řady jeho čtenářů, pomáhá se v dnešní nelehké situaci lépe orientovat a přimknout se k těm církevním subjektům, jež katolickou víru v její plnosti a integritě zachovávají.
Přesto jsou chvíle, kdy k některým výrokům nejvyšší církevní autority a jeho nejbližších spolupracovníků nelze dost dobře mlčet. Nikoli proto, abychom se utvrzovali v kritickém postoji k současnému papeži a podobně smýšlejícím biskupům, ale proto, že výklad víry a křesťanské morálky je účinnější, je-li současně poukázáno na zla, jež je aktuálně ohrožují. Také nelze přehlížet skutečnost, že mezi čtenáři těchto článků je mnoho věřících, kteří cestu ke katolické tradici teprve hledají a dosud si plně neuvědomují, že progresivistický a neomodernistický směr, zvolený pokoncilní církevní hierarchií, je do té míry škodlivý, že je třeba hledat všechny oprávněné a situaci přiměřené prostředky, jak se z jeho vlivu vymanit. Takový krok se obtížněji koná, neexistuje-li dostatečné poznání závažnosti současné situace. Pokud se tedy odvažuji kritizovat některé výroky či postoje papeže či biskupů, není to nikdy samoúčelné. Pochopíme-li však, že jejich smýšlení a jednání nepřispívají k předávání svěřeného pokladu víry, ale spíše k jeho demontáži, je i příklon k plnosti pravdy pevnější a rozhodnější.
Tolik na úvod a nyní k vlastnímu tématu této úvahy. Mnozí konzervativněji smýšlející věřící o předchozích pontifikátech soudili, že navzdory omylům ekumenismu a vstřícného postoje k moderním ideologiím, byl hynoucí křesťanský řád ve společnosti oživován alespoň věrným zastáváním katolické nauky o manželství a řádu předávání života. Považuji tento názor za přinejmenším sporný – viz můj starší článek – nelze však popřít, že jak Jan Pavel II., tak Benedikt XVI., zastávali neměnné učení Církve o nerozlučitelnosti manželství, nedovolenosti užívání antikoncepce či zlu umělého oplodnění. Aktivisté, probouzející svědomí lidí v otázce provádění potratů, se mohli na tyto papeže odvolávat a spoléhat se na jejich podporu. S nástupem papeže Františka se však dosavadní situace mění. Jakkoli nemám důvod pochybovat o tom, že František potraty neschvaluje, z jeho vlastních slov víme, že za větší mravní zlo, než jsou vraždy nenarozených dětí, považuje opuštěnost starých lidí či nezaměstnanost lidí mladých. Největší obavy aktivistů pro-life, a jsou to obavy každého skutečného katolíka, však míří jiným směrem – ke zpochybnění nerozlučitelnosti manželského svazku, o něž již delší dobu usilují mnozí vlivní hybatelé církevního dění. Plánovaný říjnový synod o rodině jim k tomu dává mimořádnou příležitost. V souvislosti s ním se hovoří o potřebě řešit situaci, kdy velký počet katolíků žije po rozvodu v novém civilním „manželství“, čímž je jim znemožněno účastnit se svátostného života Církve. Podle dosavadních náznaků se zdá, že tím, od koho se čekají změny, nejsou cizoložné páry, ale Církev. Podkladem k nastolení agendy změn byl celocírkevní dotazník, jehož adresáty nebyli, jak tomu dosud bývalo zvykem, biskupové či kněží, ale laici, v morálních otázkách dnes velmi často nepoučení a dezorientovaní. Ze šetření v německy mluvících zemích vyplynulo, že zde žijící praktikující katolíci o předmanželském soužití, antikoncepci či homosexualitě smýšlí v naprosté většině stejně, jako jejich liberální bezvěrečtí spoluobčané.
Dnešnímu světu se František zalíbil…
Pokud bychom hledali jedno téma, jež papež František rozvíjí s velkou oblibou a proto i relativně často, je jím nejspíš Boží milosrdenství. Je jistě správné o něm kázat, problém však nastává tehdy, vládne-li v něm mlčení o Boží spravedlnosti. Nelze nevidět, že papež v mnoha svých homiliích a rozhovorech pro média vykresluje kontrast mezi požadavkem, vznášeným Božím či církevním přikázáním na člověka a situací konkrétní lidské osoby, jež se má jimi řídit. Toto napětí přitom prezentuje způsobem, z něhož by se dalo usoudit, že mravní normy považuje za pouhé ideály, jež v mnoha konkrétních životních situacích nelze reálně uskutečnit.
Jedním z důvodů, proč se domnívám, že se v této interpretaci nemýlím, plyne z faktu jeho nepopiratelného myšlenkového souznění s kardinálem Walterem Kasperem, o němž krátce po svém zvolení papežem prohlásil, že patří mezi jeho nejoblíbenější teology. V jedné ze svých prvních papežských homilií zvláště vyzdvihl Kasperovu knihu „Milosrdenství – podstata evangelia a klíč ke křesťanskému životu“, když o ní prohlásil, že mu „přinesla mnoho dobrého“. A je to právě Kasper, kdo se odvolával na Boží milosrdenství ve své řeči, vyžádané papežem Františkem na úvod únorové konzistoře, v níž argumentoval ve prospěch umožnění přístupu ke svatému přijímání osobám, jež žijí v cizoložném svazku. Kardinál Kasper navštívil v minulých dnech USA, aby zde propagoval anglické vydání této své poslední knihy. V rozhovorech, jež poskytl, jakož i během své přednášky na Fordhamské univerzitě, pronesl výroky, jež jsou pro něj typické, tentokrát se však tvářil, že tak činí s plným vědomím a podporou Františka. Kasper v rozhovoru pro WNYC Radio mj. konstatoval, že „některé rozvody jsou nutné. A pak je důležité zdůraznit, že milosrdný Bůh dává každému novou příležitost, nový začátek. Církev by tedy měla jednat stejně… Církev není proti kontrole porodnosti, jde jen o volbu metod. Nechci však zabíhat do podrobností… jde v zásadě o věc svědomí a osobní odpovědnosti.“ V témže rozhovoru mj. poznamenal, že papež František považuje každé druhé svátostné manželství za neplatné!
V rozhovoru pro liberální jezuitský časopis Commonweal pak tvrdil, že vysoké nároky Církve v oblasti nauky o manželství je třeba chápat na způsob „ideálu“ a že je Církev nemá vyžadovat bez ohledu na dané životní okolnosti. „Že osoby, žijící v novém svazku, mají spolu žít jako bratr se sestrou? Pokud tak žijí, zasluhuje si to úctu. Jde však o heroický akt a heroičnost není určena pro běžného věřícího“.
Během své univerzitní přednášky otevřeně kritizoval kardinála Müllera za jeho údajně rigidní naukové postoje (což vzhledem k poněkud heterodoxním názorům současného prefekta Kongregace pro nauku víry např. v otázce transubstanciace, trvalého panenství Panny Marie či teologie osvobození a vyhraněně nepřátelskému postoji k FSSPX, jen vypovídá o hloubce krize, v níž se nacházíme), zatímco na adresu papeže Františka poznamenal, že když se u někoho setká s obviněním z hereze, nijak jej to netrápí. „Jde to jedním uchem tam, a druhým zase ven“, citoval Walter Kasper papeže. Kardinál Müller pokáral 30. dubna společnost, zastřešující ženské řeholní řády v USA (LCWR), za to, že zastává panteistické názory a že propaguje učení, neslučitelná se základními pravdami víry o stvoření, dědičném hříchu, Božím vtělení a díle vykoupení. Jednou laureátek teologické ceny, udělované LCWR, je i feministická teoložka Elisabeth Johnsonová, jíž vzdal kardinál Kasper v diskusi po přednášce hold. Že její názory, jakož i názory jejích stoupenkyň, považuje kardinál Müller za nekatolické? Co na tom, pravil Kasper, „o mně se také tak smýšlí, takže jsou kritizované teoložky v dobré společnosti…“
Kardinál Walter Kasper
Zdá se, že W. Kasperovi narostl s novým pontifikátem hřebínek. Soudím tak i ze závěrečných slov rozhovoru pro časopis Commonweal: „Mám takový dojem, že papež František je rozhodnut provést určité změny. Ostatně již některé učinil. Myslím, že zde není možnost návratu… Papeži Janu XXIII. bylo dáno jen pět let, a změnil mnohé. S papežem Pavlem VI. přišly další nezvratné změny. Papež František nemůže plánované změny uskutečnit sám; uvažuje v kategorii procesu. Chce zahájit proces, který půjde za hranice jeho pontifikátu. Bude mít příležitost, domnívám se, jmenovat 40 procent kardinálů, a ti budou volit nového papeže. V tomto smyslu může předznamenat výsledek příští konkláve.“
Pokud má prelát s podobnými názory papežovu plnou důvěru (František o jeho teologii, relativizující manželskou nerozlučitelnost prohlásil, že vznikla „na kolenou“), pak opravdu nelze vyloučit, že přes veškerou opozici z řad konzervativnějších členů biskupského sboru a kardinálů bude z „pastoračních důvodů“ lidem žijícím v nelegitimním svazku umožněno přijímat Tělo Páně. To naznačuje i generální sekretář synodu biskupů a další vycházející hvězda Františkova pontifikátu, kardinál Lorenzo Baldisseri, jenž v rozhovoru pro křesťanský týdeník Tertio prohlásil, že je třeba učení o manželství přizpůsobit dnešní době. „Církev nežije mimo čas, evangelium musí být poznáno a zakoušeno dnešními lidmi a jeho poselství musí přitom respektovat integritu příjemce“. Naznačuje, že Církev hodlá naslouchat výsledkům dotazníkové akce a účinně reagovat na očekávání respondentů. Baldisseri patří mezi kardinály (byl jmenován současným papežem), kteří otevřeně podpořili Kasperův postoj k rozvedeným a „znovu sezdaným“.
Nejde tu přitom jen o útok na nerozlučitelnost a integritu manželského svazku, v sázce je mnohem víc. Bude-li umožněn přístup ke svatému přijímání osobám, žijícím objektivně ve stavu těžkého hříchu, půjde o výraz naprosté absence eucharistické úcty a tedy i bázně Boží, bez níž není možné dojít spásy.
Takové jsou důsledky falešně chápaného milosrdenství, jež papeži Františkovi a jeho ideovým stoupencům slouží jako nástroj k ničivé transformaci Církve. Jak se takové „milosrdenství“ snadno promění v až nepochopitelnou nelidskost, lze doložit na Františkem pronásledovaných Františkánech Neposkvrněné. Papežem jmenovaný komisař Volpi, jednající s plným vědomím a souhlasem papeže, zakázal 81 letému P. Stefanovi Manellimu, zakladateli FN, navštívit 1. května hrob svých rodičů, jmenovaných v letech 2008 a 2009 „služebníky Božími“, a sloužit zde mši svatou.
Jako by postoj milosrdenství byl určen jen těm, kdo se protiví učení Církve, zatímco pro ty, kteří pravdy víry, vhod či nevhod, hájí a upozorňují na duchovní nebezpečí, plynoucí z novátorské horečky, jež zachvátila koncilovou Církev, jsou po ruce jen slova pohrdání a církevní tresty.
Jak dlouho ještě, ó Pane?
Aktuálně >
„Bude-li umožněn přístup ke svatému přijímání osobám, žijícím objektivně ve stavu těžkého hříchu…“, půjde dle současného trendu o vpuštění na hostinu, neboť každý má přece právo se radovat a veselit se… Kde není pojetí oběti, tj. Oběti, nemůžeme chtít, aby oběť podstupoval účastník hostiny v nevhodném oděvu a ani se za tento oděv nestyděl a naopak ho stavěl na odiv.
K tématu http://www.lumendelumine.cz/in.....ni-rozruch .
Boží milosrdenství a spravedlnost mají svůj kořen v Boží svatosti. Ta zahrnuje nepřítomnost hříchu spojenou s čistotou mravů. Svatost znamená milovat dobro nenávidět zlo.
Michale díky. Je to dobře napsáno… + J
Díky za pěkný článek. Revoluce plodí zmatek nad zmatek a pokračuje dále. Už ani pokoncilní církev není tak jednotná, jak se zdála být dříve, otevřeně tam stojí biskupové proti biskupům a kněží proti kněžím. Pamatuji si zděšení, jaké zavládlo po jmenování biskupa Mullera prefektem kongregace pro nauku víry. Obávám se, že v té době nějvětší progresivista bude nakonec největším konservativcem, ostatně jako ten, kdo jej jmenoval. Kdo ví, co přinesou další měsíce. Máme teprve květen.
Aby toho nebylo málo, tak se v této době všeobecného zmatení štěpí i zastánci tradice, máme tu Bratrstvo, nově vzniklý Odpor a další skupinu, která tvrdí, že ani jedni, ani druzí neslouží právoplatně…
Proto volám společně s autorem: „Jak dlouho ještě, ó Pane?“
Ohledně procenta neplatně uzavřených manželství je třeba jednak znát, s jakou intencí snoubenci manželství uzavírají, jednak jaké intence nestačí k uzavření manželství. V tomto druhém ohledu by to chtělo prozkoumat platnost takových intencí jako je „zkusíme to spolu a když to nevyjde, půjdeme od sebe“ či záměru používat umělou antikoncepci. Já k tomu nemám znalosti, ale obávám se, že těch neplatných manželství z takového důvodu (ne tedy pro „psychickou nezralost“ a podobné blbosti)je dost.
Jestliže kardinál Kasper chce připustit „znovusezdané“ k přijímání eucharistie, třeba se ptát, zda jejich první manželství trvá. Je-li, jak asi řekne, nerozlučitelné, pak co je druhé. Připustí-li přijímání v druhém cizoložném svazku, pak proč nepřipustit k eucharistii ty, kdo žijí ve smilstvu před uzavřením manželství či po ovdovění?
Myslím, že i modernictičtí kněží vykládají o nerozlučitelnosti manželství správně, nesetkal jsem se s případem, že by kněz vykládal o tom, že je možné církevně uzavřené manželství zneplatnit. Vím však, že pro Římskou rotu to problém není, ještě se takový případ nestal, aby si s tím nedokázali poradit.
Daleko horší to je v případě antikoncepce. Když přijdou snoubenci a ptají se, mnoho kněží radši odpoví otázkou: „Proč to chcete vědět?“, v lepším případě jim něco dají přečíst, či je pošlou za pastorační asistentkou a ta to s nimi „probere.“ A co se týče zpovědí na toto téma, to je kapitola sama pro sebe. Pokud kněz se proti tomu postaví, jdou k jinému, který s tím nemá „problém,“ nebo v tom nevidí problém oni a jednoduše to nevyznají.
Otázka těch, co žijí ve stavu smilstva před manželstvím? Bohužel je jich stále více. Špatně formovaní kněží o tom nekáží, i kdyby chtěli začít, už to nejde. Za pár let působení ve farnostech naváží různé kamarádšofty a zkuste něco říci těm, co takřka zdarmo pracují na kostele, faře, zahradě, pomáhají s účetnictvím, že jejich dítě by opravdu nemělo žít se svým partnerem v jednom bytě před svatbou a chodit ke sv. přijímání. A čím menší ves, tím je to horší, nejhorší situace je na Jižní Moravě, vím o čem mluvím.
Duchu Svatý, nedopusť, aby Církev, založená z vůle Otce jeho Synem Ježíšem Kristem a Tebou posvěcená, nikdy, tak jako díky Tvému dosavadnímu neomylnému vedení, nesešla z cesty ozářené Evangeliem. Prosíme, veď Ježíšem Kristem stanovenou viditelnou hlavu jeho mystického těla, jakož i všechny nám určené pastýře při všech závažných rozhodnutích a ochraň je před nebezpečím bludu. Ať se tak stane !
Moc děkuji za výborný článek.
…
Když se Židé ptali Ježíše na rozluku manželství s odkazem na „Mojžíšův“ rozlukový list, odpověděl jim : „Pro tvrdost Vašich srdcí tak učinil. Ale na počátku tomu tak nebylo.“
Tento verš evangelia pochopitelně nezmiňují ti, kteří chtějí zpochybnit to, co na počátku ustanovil sám Bůh.
1)Nejprve chtějí zpochybnit církevní manželství svou konstrukcí o „velkém množství neplatných svazků.“ Ano, to je berlička, po které se často sáhne (bohužel místo modlitby a oběti), když manželství neklape. Aby bylo alibi pro další svazek, opět církví požehnaný..? Kdo tady vlastně koho podvádí? A pokud se např. „vylžeme“ u cíkevního soudu, co nás asi čeká u soudu Božího?.. Budeme si třeba 10 let hrát na vzornou katolickou rodinu a poté vysvětlovat svým dětem, že naše manželství vlastně neexistovalo, že jsou produktem nezávazného vztahu?
Samozřejmě že výjímky existují, snad jen u případů, kdy je opravdu někdo proti své vůli k církevnímu manželství donucen, nesvéprávný apod.
2)Druhým krokem je rozbití morálního učení církve o nerozlučitelnosti manželství. Zde už je vlastně otázka platnosti mimo zájem, jde se ještě dál… „Mojžíšův rozlukový list“ se akorát nahradí alibistickými řečmi o potřebě „aktualizovat církevní pastorační praxi“.
Ach jo, zlatá slova Ježíšova ANO – ANO, NE – NE. Ale kdo se jimi řídí?…
David,
ono je to neuveritelné, na co sa obracajú na pápeza:
http://www.cas.sk/clanok/28174.....irkvi.html
Dve desiatky žien z celého Talianska, ktoré mali alebo majú intímny vzťah s katolíckym duchovným, sa obrátili priamo na pápeža Františka so žiadosťou.
Talianky v liste napísali, že si želajú „prelomiť múr mlčania a ľahostajnosti“, ktorú okolo nich spoločnosť kvôli vzťahu s kňazom postavila.
Celkom 26 žien sa pod list podpísalo len iniciálami, pretože podľa nich ide o delikátnu záležitosť. Tajný milostný život s duchovným, ktorý každá z nich viedla, vedie alebo by chcela viesť, je podľa nich utrpením, a preto pápeža prosia o zrušenie povinného celibátu. Podľa nich by to nebolo riešenie len pre nich, ale pre dobro celej Cirkvi. „Z celého srdca dúfame, že našej láske požehnáš,“ píšu ženy, ktoré si želajú, aby ich partneri mohli ďalej vykonávať kňazské povolanie, a pritom s nimi založiť rodinu.
Pápež František, ktorý katolícku cirkev vedie od vlaňajška, je známy skôr ako obhajca celibátu. „Som pre dodržiavanie celibátu so všetkými jeho kladmi a nevýhodami, pretože po desať storočí histórie v tom bolo viac pozitívnych ako negatívnych skúseností,“ povedal už skôr v jednom z rozhovorov, vtedy ešte ako kardinál v Buenos Aires.
Dalej, „odozva“ na pápezové výroky:
Taliansko: chudobní zaberať cirkevné budovy, s odvolaním sa na pápeža Francis
http://wiadomosci.onet.pl/reli.....szka/s7v79
Znesvatenie katedrály:
http://www.katholisches.info/2.....-entweiht/
Kathedrale von Santiago de Compostela durch budhistische und schintoistische Riten entweiht
O tom, že situace začíná být vážná pojednává tato výzva španělského kněze: https://www.youtube.com/watch?v=3ylgjvGxiAc&feature=youtu.be
Ad Markus – Taky jsem to četl, hrůza. To je důsledek a ten má nějakou příčinu. Tou je pokoncilní revoluce, špatná formace, otevírání se světu – nezapomínejme, kdo je jeho pánem. A zároveň si vzpomeňme, kdo tak vehemnetně volal po otevření oken. A teď se vraťme k tomu, co jsem uváděl výše. Jak takovýto kněz může mluvit o pohlavní zdrženlivosti před manželstvím, o čistotě, jak může připravovat snoubence…
A ty nebohé kuběny, co píší papeži, kdyby radši činily pokání! Vždyť nevědí ani dne ani hodiny a mohou se ocitnout tváří v tvář Kristu a co mu budou říkat? Že svou lehkovážností, svým výstředním oblečením svedli kněze Kristovy? Nebo že se nechaly svést?
A ti nehodní kněží, co hodlají činit?
Podobný případ se stal nedávno u Dominikánů, kde kněz, který dokonce sloužil Mši sv. všech časů odpadl také kvůli ženě.
Co se týče zabírání budov – nerozvážná slova Římského biskupa, jsem jen zvědav, co bude dělat, až na Svatopetrské náměstí demonstrativně přijdou pro požehnání rozvedené a znovu sezdané páry, či homosexuální dvojice. Nebo co budou říkat ti, co se nad papežem rozplývají blahem, až na synodu o manželství (nedej Bože) dojde na možnost rozluky, či podávání sv. přijímání znovu sezdaným…
Znesvěcování katedrál má oficiální tradici od r. 1986, kdy bylo první mezináboženské setkání v Assisi – tam došlo ke znesvěcování z míst nejvyšších a nelze se proto divit, že se v tom stále pokračuje.
Přiložím také několik odkazů:
http://www.youtube.com/watch?v.....e=youtu.be
http://www.youtube.com/watch?v=b48OBhkwH9g
Myslím, že nebude lépe, dokud nebude formulován nový sylabus současných bludů a nějaké vyznání víry, které by je odmítalo (positivními či negativními formulacemi), které by bylo předepsáno nejen bohoslovcům a kněžím, ale i veřejně činným laikům.
Co se týče snoubenců, počet neplatně uzavíraných manželství by mohl klesnout, kdyby před přijetím této svátosti museli učinit vyznání víry, které by zahrnovalo učení církve i v oblasti manželství (jako, že je nerozlučitelné; že antikoncepce, potraty, umělé oplodnění aj. jsou hříchy) a formulace souhlasu, kterým si snoubenci u děkují svátost manželství výslovně zahrnovala vzájemnou věrnost, trvalost a nerozlučitelnost manželství a závazek, aby manželský akt nebyl nepřirozeně připravován o potenci zplodit potomka. Takto by se pak těžko prokazovalo, že dotyční neměli v úmyslu uzavřít manželství tak, jak je chápe církev.
Ad Markus – mně se to zdá divné, to se jako seskupilo 26 žen, co měly mít poměr s knězem? Jak se daly dohromady? Tvoří nějaký klub? Jistě že se tyto věci dějí, ale toto konkrétně mi přijde postavené na hlavu.
Docela dobře je to vysvětleno na videu https://www.youtube.com/watch?v=3ylgjvGxiAc&feature=youtu.be .
Co se týče platnosti sňatků, jsou to stupidní výmluvy, protože tam kde se užívají otázky: Zavazujete se ne celý život a přijmete děti, je splněna minimální vědomost dle can. 1096 – dle něhož stačí, aby strany věděly že to je
a) trvalé společenství
b) mezi mužem a ženou
c) zaměřené k potomstvu
Ostatní jsou kecy. Nepochybně je dnes daleko těžší než v minulosti čelit dáblovým usilovným snahám rodiny z ničit, ale tyhle stupidní výmluvy o neplatnosti nejsou udržitelné. Oni si samozřejmě vymysleli různé gumové psychologické výmluvy psychické neschopnosti, ale to jen ukazuje, jací to jsou podvodníci.
Pokud jde o ty kněží s milenkami, tak je to z jejich strany samozřejmě křivá přísaha, nicméně do budoucna zároveň další podnět k tomu, aby se celibát zdobrovolnil (pro diecézní kněze, protože řeholní bez celibátu, to by už nebyla řehole). Evidentně ten požadavek způsobuje problémy – kněžství přitahuje lidi s problematickou sexualitou (homosexualita se dá lépe ututlat, protože tam nehrozí zplození dítěte) a doba farských kuchařek je dávno pryč, takže ty viditelné problémy rostou.
I východní ženatý kněz, slouží-li denně, musí žít v celibátu, tedy ve zdrženlivosti a ženatých pitomců je taky na světě dost a navíc, kněžství přitahuje taky psychopaty toužící po moci (a penězích), co s těmi?
Ad 16? To je ironie? Zmírňovat přikázání, protože jsou pro někoho příliš těžká?
ad 16 „kněžství přitahuje lidi s problematickou sexualitou“: papouškujete ničím nepodložené pomluvy moderních protikatolických médií
ad „homosexualita se dá lépe ututlat, protože tam nehrozí zplození dítěte“: copak při „neututlané“ homosexualitě zplození dítěte hrozí?
Jak se stát nepřítelem č.1? Mluvit v duchu tohoto článku a rozeslat video s P. Santiago Martímem.
Funguje to dokonale
Davide, už se stalo :) negativní reakce od „zarytých“ katolíků se valí, po přeposlání videa s o. Martinem a napsáním komentáře v duchu tohoto článku… prý jsme to právě my, co vnášíme do církve rozkol, jsme neposlušní a chybí nám milosrdenství. Naštěstí u nás existují kněží, kteří chápou jakou hrozbou je říjnový synod o rodině a naopak vyzývají k modlitbě k Duchu Sv. a přeposlání videa s P.Martinem co nejvíce věřícím. Také jsem si uvědomila, že jde o kněze, kteří chovají hlubokou úctu k P. Marii.
Magdaleno děkuji, lidí jako jste Vy je málo. Jediný kladný ohlas ze všech byl tento, cituji: „Díky, je to silné. Žijeme v době, kdy je víc a víc zřetelné kdo je kdo.“
ad 17) OK, v tom případě žije v permanentní zdrženlivosti, ale není vystaven (také bezdětné) samotě. Kromě toho, z čeho vlastně pramení požadavek zdrženlivosti, ať již ve dny sloužení Mše svaté nebo všeobecně? Jistě jsou na to doporučení v Novém zákoně, ale mají charakter příkazů?
ad 18) To jsem nevěděl, že existuje přikázání: ,,Jsi-li knězem, celibát dodržovati budeš.´´
ad 19) Kdyby např. nejmenovaný dominikán sloužící tradiční liturgii udržoval poměr s mužem, tak by asi nebyl nucen opouštět kněžskou službu kvůli vyživovací povinnosti a nikdo by jeho kauzu neřešil.
„Kněžství přitahuje lidi s problematickou sexualitou“ – možná to je poněkud přemrštěné tvrzení. Nicméně mezi sexuálním skandály církve ty homosexuální drtivě převažují. I když i mezi světskými násilníky pravděpodobně mají homosexuálové relativně zvýšené zastoupení.
Já se obávám, že teď už kvůli nedostatku kandidátů berou na kněze fakulty každého, čímž připouštím, že jádro problému je jinde, ale stejně pochybuji, co je na tom požadavku tak famózního.
Ad 23 Nechápu narážku. Jak se vztahuje k tomu mému?
honzah
jeden príklad knaza:
http://www.vaticancrimes.us/20.....l-sex.html