Senátor ČSSD a lékař Jan Žaloudík říká, že debatě o příchodu tzv. druhé vlny koronaviru příliš nerozumí, jelikož medicína ani nic takového nezná. Jde podle něj spíše o marketingový tah. „Už to myslím nemá s medicínou příliš společného. Posunuli jsme se do nové doby, kterou musíme pozorovat a vyhodnocovat, ale ta pravá medicína se v tom trochu potápí,“ vysvětluje
v pořadu Kapitola
Žaloudík, který dlouhodobě varuje před šířením strachu ze strany politiků a médií.
Na koronavirus můžeme podle místopředsedy senátního výboru pro zdravotnictví a jednoho z předních českých onkologů Jana Žaloudíka nahlížet z řady úhlů. Ten medicínský a biologický ovšem považuje za nejméně zajímavý. „Co je ale zajímavé, je ta informační exploze kolem toho všeho a razance všech opatření, která jsou zcela neúměrná závažnosti problému,“ tvrdí a dodává, že koronaviru se podařilo získat neuvěřitelné PR a marketing, kterým naprosto zastiňuje ostatní nemoci. „Během chřipkové epidemie máme každoročně 1700 až 1800 nemocných na 100 tisíc obyvatel, a nikdo z toho není nějak překvapen. Tady se teď bavíme o 20 až 30 případech na 100 tisíc obyvatel. A to pozor, nebavíme se o nemocných, ale z velké části o lidech, kteří se cítí zdraví, jenom byli na cosi pozitivně otestování. To je paradox a jsou z toho všichni vyděšeni,“ vysvětluje svoje úvahy.
Sám sebe Žaloudík neváhá označit za rouškofoba, přičemž upozorňuje na to, že i když sám při operacích roušku přes čtyřicet let z pochopitelných důvodů nosí, pravidla pro její nošení na veřejnosti jsou často zcela absurdní. „Kdyby příroda někoho chtěla namísto imunity chránit rouškou, tak už mu ta rouška dávno narostla u čumáčku. Příroda to za tisíce let umí. S rouškou je to jako s přilbou. Na motocyklu je nutná, na kole v nějaké formě také, jako horolezec si ji asi taky ještě vezmete, ale jít v ní třeba do obchodu nebo na ples, protože by vám možná mohl spadnout lustr na hlavu, tak to už je psychosociální problém. Je to až absurdní a nedůstojná hra,“ glosuje situaci Žaloudík s tím, že věří v lidský rozum a schopnost lidí se poučit. „Chytřejší část populace si musí říct, že touto cestou asi raději ne, protože to pak nemusíme vést nějaké řeči o svobodě. Jestli to lidé včas neprohlédnou, pak tu hru můžeme hrát spoustu let,“ uzavírá Žaloudík.
