V roce 2011 se Washingtonu „vybombardovat Libyi a Sýrii současně nepovedlo“. Teď „organizuje souběžnou změnu režimu ve třech zemích v různých regionech světa“ – v Sýrii (v okruhu působnosti svého CentCom), na Ukrajině (EuCom) a Venezuele (SouthCom). „Prezident Obama za tím účelem mobilizoval skoro celý tým Rady národní bezpečnosti“:

„Předně poradkyni Susan Riceovou a velvyslankyni v OSN Samanthu Powerovou. Tyto dvě ženy jsou šampiónkami ´demokratického´ řečnění. Na alibi pro vměšování do vnitřních věcí jiných zemí pod záminkou, že třeba ´předejít genocidě´, se specializují už řadu let.“

„Ta šlechetná rétorika ovšem zastírá mizivou starost i neamerické životy, již Mrs. Power předvedla za krize kolem chemických zbraní v damašském předměstí Gúta. Třebaže velvyslankyně věděla, že viníkem není syrská vláda, vyrazila s manželem do Evropy na filmový festival, věnovaný Charlie Chaplinovi, zrovna když její vláda vinila ze zločinu proti lidskosti prezidenta Asáda.“

Hned v dalším sledu figurují hlavně „tři regionální koordinátoři“:

„Phil Gordon (osobní přítel a překladatel Nicolase Sarkozyho), který proto, že se palestinská otázka neřeší podle gusta Spojených států, organizoval sabotáž mírové konference Ženeva 2. Když v jejím druhém kole řečnil John Kerry o míru, Gordon se k přípravě nového útoku sešel ve Washingtonu se šéfy špionážních služeb Jordánska, Kataru, Saúdské Arábie a Turecka. Aktéři konspirace dali dohromady armádu o 13.000 mužů, z nichž se krátkého vojenského výcviku dostalo jen tisícovce, aby sedli do tanků a vzali útokem Damašek. Problém je v tom, že syrská armáda ten konvoj může zničit dřív, než se k Damašku dostane.“ Také však to, že se jeho řídící důstojníci neráčili „dohodnout, jak ho ochránit, aniž mu rozdají protiletadlové zbraně, které se později mohou obrátit proti Izraeli“.

„Karen Donfriedová je někdejším papalášem státní bezpečnosti pro Evropu. Dlouho šéfovala německé filiálce Marshallovy nadaci (Marshall Fund). Teď v zájmu kamufláže washingtonského intervencionismu na Ukrajině manipuluje Evropskou unií. Nehledě na to, co odhalily telefonáty Viktorie Nulandové, se jí podařilo Evropu přesvědčit, že opozice v Kyjevě prahne právě po členství v ní a bojuje za demokracii. Víc než půlka vzbouřenců na Majdanu je však z nacistické strany a šermuje portréty kolaboranta Stěpana Bandery.“

„A konečně Ricardo Zuňiga je vnukem předsedy Národní strany Hondurasu, který v letech 1963 a 1972 organizoval puče generála Lópeze Arellana. Řídil rezidenturu CIA v Havaně, kde rekrutoval a financoval agenty do opozice proti Fidelu Castrovi.“ Ve Venezuele k „pokusu o státní převrat mobilizuje trockistickou extrémní levici“. Má „svrhnout prezidenta Nicolase Madura, ocejchovaného za stalinistu.“

„Celý proces diriguje jeden a tentýž Dan Rhodes, expert na propagandu, který psal už i oficiální verzi 11. září 2001“ (coby autor „zprávy prezidentské vyšetřovací komise“). Tehdy měl za úkol hlavně „zamést všechny stopy po vojenské převratu (George W. Bush byl zbaven moci už kolem desáté ráno a přišel k ní znovu až večer; všechny členy kabinetu drželi ´v zájmu zajištění bezpečnosti´ v bunkru).“

Dnešní „legenda Spojených států staví ve všech třech případech na jednom a tom samém: viní vlády z vraždění vlastních občanů, jejich odpůrce vydává za ´demokraty´; na ´vrahy´ uvaluje sankce a hned nato inscenuje státní převraty.“

Pokaždé to „začíná demonstrací, kde jsou vražděni pokojní odpůrci moci a pak se z toho navzájem obviňují obě strany konfliktu. V reálu jsou však tím, kdo střílí na dav i na policisty, speciální síly USA a NATO rozmístěné po střechách. Byl to jak případ Dará (Sýrie) v roce 2011, tak Kyjeva i Caracasu minulý týden.“

Doličný předmět, který je k mání nově, je víc než pikantní: „pitva ve Venezuele ukázala, že tu byl jednou a toutéž zbraní zabit jak jeden odpůrce, tak stoupenec vlády“.

„Líčení opozice coby demokratických aktivistů je čistě věcí řečnických cvičení. V Sýrii to jsou takfíristé, podporovaní nejhorší diktaturou světa, Saúdskou Arábií. Na Ukrajině je pár těch, koho to bezelstně táhne do Evropy, obklopeno spoustou nacistů. Ve Venezuele táhnou mladí trockisté z ´dobrých rodin´ za jeden provaz se zabijáckými eskadrami.“

To vše před sebou hrne „´Národní nadace pro demokracii´ (National Endowment for Democracy, NED)“, „vládní agentura Spojených států, lživě se prezentující jako nevládní organizace“. Zakládal ji už Ronald Reagan spolu s vládními kruhy Kanady, Velké Británie a Austrálie. „Vede ji neokonzervativec Carl Gershman a dcera generála Alexandera Haiga (někdejšího vrchního velitele NATO a později ministra) Barbara.“

K „této operační skupině třeba připočíst Institut Alberta Einsteina (Albert Einstein Institute), ´nevládní organizaci´ financovanou NATO. Tu založil Gene Sharp a své profesionální agitátory cvičí na dvou základnách: Canvas v Srbsku a Academy of Currency v Kataru.“

Dělat kolem všeho náležitý kravál je zadáním Susan Riceové a Samanthy Powerové. Musí obhájit „uvalení trestů obratem“. K těm se pak „rychle přidá i Evropská unie“ – ač jsou to právě USA a EU, „kdo násilí sponzoruje“.

Zda tomu tandemu vyjde i aranžmá, mající vést hned ke třem krvavým „změnám režimu“, se teprve ukáže. Jedno je mimo pochybnost už teď: „Washington zkouší světu ukázat, že je i nadále pánem světa.“ A „aby si dodal sebejistoty, spustil operace na Ukrajině a ve Venezuele během olympijských her v Soči“. V opojení zbabělou kalkulací, že Rusko po dobu jejich trvání nic razantního nepodnikne – už proto, aby islamistickou odvetou neohrozilo i zahraniční sportovce a hosty.

„Soči však tento víkend skončila. Teď je řada na Moskvě.“

Thierry Meyssan
Zdroj
Al-Watan(Sýrie)