Mise

Oslavy 500. výročí objevení Ameriky pochopili Indiáni také ne neprávem jako výročí svého zotročení a zubožení. A také etnocidy. Složitosti a klikatosti tohoto vývoje ovšem nebyly ani černé, ani bílé. Příběh, zachycený filmem, se mohl i nemusel stát. Co je jisté, je skutečnost silného námětu, brilantní režie, přesného zachycení, ale i přesvědčivá rekonstrukce prostředí takřka čtvrt tisíciletí starého. A neskutečně dobré zvládnutí indiánského prostředí, toho, které uvěřilo, a pokusilo se, jako později Čerokíové, o smír s bílým mužem. Neúprosná kamera usvědčuje. A ti, kteří chtějí přemýšlet, mohou. Zda to, co křesťanská civilizace nabízí, je skutečně přínosem. Jak už jsem předeslal, Indiáni před šestnácti lety neměli pocit, že Kolumbus a to, co s sebou přinesl, bylo opravdu to nejlepší, co mohli potkat. Poznání, že určitá představa dobra - to je ten lepší závěr - nemusí být všeobecně sdílena, může i obohatit. Především ty, které tento slib dokázal oslovit už tím, že byli ochotni ho shlédnout. Určitě jich nebylo a nebude málo. Nepřišli a nepřijdou zkrátka. (28.08.2007)

Na první podívání kdysi před lety pětihvězdičkový dojem: silný, dojemný příběh s velkorysou výpravou, krásnou hudbou a skvělými hereckými výkony. Zánik přirozeného, svobodného života jihoamerických indiánů vlivem nenažraných bílých kolonizátorů (cholera je měla poskákat!). Podruhé - nedávno - už to nebyla taková síla, ale značnou roli v tom mohl sehrát můj nudící se spoludivák, balvan jeden, který přes veškeré vzdělání a serióznost asi nezvládne sledovat nic inteligentního v pomalejším tempu. K dovršení celého neštěstí je natolik zarytý ateista, že se mu náboženské (především tedy křesťanské) motivy naprosto hnusí, ikdyž mu nejsou podsouvány a jen dokumentují nějakou dobu a místo. Taky nejsem věřící, ale averzí netrpím (aspoň ne tak často), "Mission" považuji za krásný, kvalitní film, byť jej v nejbližších letech znovu vidět nehodlám (a s balvanem never more). 88% (30.06.2010)

Hodně emotivní snímek o tom, jak si pár Jezuitů užívá dočasnou idylku s domorodými indiány a snaží se je "domestikovat". Nejvíc na mě zapůsobila scéna, jak se De Niro vydal na tu jejich misii formou poutní cesty, aby dosáhl pokání a katarze. Určitě v tom sehrála roli i hudba, ale to jak se očistil a naprosto sesypal, přišlo mi to jako nejsilnější scéna celýho filmu. A taky se mi líbil ten nenápadně vylíčenej vztah toho mladýho domorodýho kluka, co si De Nira oblíbil a všude ho pak doprovázel. A Morriconeho soundtrack je boží. (20.03.2017)

Emociálně hrocený snímek, který má svou největší sílu při pohledu na De Nirovu ztýranou tvář za doprovodu Morriconeho sborových skladeb nebo i v jednoduchých scénách jako zlomení flétny od vrchního Indiána. „Slavné“ vlečení zbroje je jen malým viditelným střípkem souboje, který se v člověku odehrává; je to cesta za odpuštěním a hledáním duševní rovnováhy, kterou Mendeza záhy nalézá v jezuitství. Jak by asi ale jednal na místě církevního představitele, kdyby jej Indiáni nevzali za svého a on s nimi i nadále obchodoval? Přikázal by zničit veškeré misie a jejich obyvatele vyhnal, nebo by se slitoval nad těmi, které celé roky lovil? Snímek nabízí mnoho mezi-kulturních i náboženských otázek a nedává jednoznačné řešení, zda-li je lepší bojovat proti zlu vírou nebo násilím... (03.06.2006)

Další nezapomenutelná role Roberta De Nira, který ztvárnil obchodníka s otroky, který v souboji o ženu zabije svého bratra, přesouvá se do kláštera, kde zdrcenému muži nabídne kněz Gabriel (Jeremy Irons) , aby se s ním vydal na nebezpečnou misijní cestu. Roland Joffé není moc známý režisér, ale tímto snímkem si ho budu pamatovat navždy. Za zmínku určitě stojí Oscarem ověnčená kamera, která je překrásná a božská hudba Ennia Morriconeho. Díky tomu, že snímek není moc známý je zároveň hodně nedoceněný, bohužel, protože i když nevyznávám žádné náboženství, tak tenhle snímek osloví každého........ (25.01.2008)