Pompejská novéna

Pompejská novéna je růžencová modlitba k Panně Marii z Pompejí, která vznikla v r. 1884. Je nazývaná také neodolatelnou novénou, protože Matka Boží slíbila, že kdo se ji pomodlí za konkrétní úmysl, tak ho obdrží.^[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátek Pompejské novény se pojí se zjevením Panny Marie těžce nemocné Fortunatině Agrelli, která jí sdělila, ať se 54 dní modlí celý(3 části) růženec. Po skončení novény se zázračně uzdravila. V roce 1890 papež Lev XIII. slavnostně uznal pravost zázračného uzdravení. Pompejská novéna byla rozšířená díky blahoslavenému Bartolu Longovi, který byl horlivým šiřitelem růžence a mariánské úcty v oblasti Pompejí poblíž Neapole. V r. 1872 se tam rozhodl začít stavět kostel Panny Marie Růžencové. Podařilo se ji dostavět v r. 1926. V r. 1875 byl v ní umístěn zázračný obraz Panny Marie Pompejské. Dalším zázračným uzdravením se událo v r.1902. Marís Lucía Calviño byla uzdravená po modlitbě novény a pouti do pompejské baziliky. Od r. 1885 bylo nahlášeno už okolo tisíce zázračných uzdravení.^[2]

Struktura novény[editovat | editovat zdroj]

Struktura pochází od Panny Marie, která dala instrukce mladé dívce Fortunatině Agrelli.^[3] Doba trvání je 54 dnů, skládá se totiž z 3 novén prosebných a 3 novén děkovných, z nichž každá trvá 9 dní. Jedná se tedy o 27 dní prosebné a 27 dní děkovné části. Celá novéna se má modlit pouze za jeden konkrétní úmysl a pouze jednou osobou, tzn. nejde rozložit růženec mezi více lidí. Samotným obsahem je modlitba 3 růženců denně (radostného, bolestného, slavného) společně s krátkou prosebnou/děkovnou modlitbou na konci každé části růžence.^[1] Přesná struktura společně s textem modliteb se nachází mezi odkazy dole. Děkovnou část je nutné pomodlit se i v případě, že prosba ještě nebyla vyslyšena, je to totiž integrální část novény, nelze ji rozbít na dva díly. Důležitou součástí je také důvěra a odevzdání se do rukou Božích prostřednictvím Panny Marie.