Rozhovor s P. Vojtěchem Kodetem O.Carm. pro Katolický týdeník 12/2015.
Jak odlišit léčitelství od daru uzdravování? Mnoho svědků víry mělo přece léčitelské schopnosti.
Častokrát se léčitelem nazýval člověk, který rozuměl bylinám a věděl, co na co používat a co nepoužívat - například. sv. Hildegarda, jejíž osobou se dnes rádi zaštiťují esoterici. Mnozí léčitelé však nejsou jen bylinkáři, ale šarlatáni, kteří současně s doporučením bylin diagnostikují postižení pacienta pomocí kyvadélka, pružiny nebo jasnovideckých schopností, působí na pacienty předáváním energie a následně tyto tzv. kladné energie vkládají do bylin a vlastně je tím očarovávají. To jsou ovšem metody okultní, jimiž může být spoután i ten, kdo od takového léčitele přijímá pomoc v dobré víře, že jde o dar Boží. Pomoc těchto léčitelů je pak draze zaplacena. Často dojde jejich působením pouze k odstranění symptomů nemoci, nikoliv k vyléčení, ale hlavně se lidé skrze tyto metody otevřou světu démonů, kteří si časem vyberou svou daň. Účel nesvětí prostředky a křesťan by měl dobře rozlišovat, z jakého zdroje léčivá síla pochází a kdo na něho vkládá ruce. Něco jiného je dar uzdravování, který je jedním z charismat Ducha svatého. Tím působí Bůh uzdravení skrze modlitbu.
Jak tyto „správné“ léčitele odlišit od těch, kteří využívají jiné síly?
Kdo má dar uzdravování od Boha, tak se nad nemocným modlí ve jménu Ježíše Krista za uzdravení, jak čteme v Písmu, a nečaruje nad ním, neposílá mu nějaké energie, ani se nedoptává nějakým kyvadélkem nebo jiným prostředkem na to, co pacientovi je a co má dělat. Takovému člověku ale neříkáme léčitel, nýbrž je to ten, kdo se modlí za uzdravení. A kdo je „jen“ bylinkář, také neléčí, ale doporučuje přírodní léčebné prostředky.
Kdy by měl tedy katolík zpozornět?
Křesťan by se měl mít na pozoru před každým léčitelem. Většina těch, kteří se dnes považují za léčitele, působí silami, o kterých nevědí, odkud jsou, a dotazují se - a neví koho. Jakmile chce léčitel jakýmkoli způsobem na pacienta působit nějakou silou nebo používat nějaký předmět k diagnostice doptáváním, jsme na poli okultismu a věštění. Léčitelství v této podobě je pro křesťana nepřijatelné.
Proč je tento druh léčitelství vůbec tak nebezpečný?
Otevírat se působení těchto léčitelů je modloslužba. Metody jejich léčení mají fatální dopad na náš duchovní život. K tomu často způsobují vážné poruchy zdraví, zvláště když vedou k vynechání klasické léčby. Pro křesťana je ale tím nejdůležitějším, aby měl na prvním místě Boha, jeho poslouchal a neotevíral se alternativním metodám, které pod rouškou použití zkušeností předešlých generací, nebo zkušeností z čínské, thajské či indické medicíny, používají esoterické metody léčení. Navíc dochází mezi léčitelem a léčeným k závislosti, ve které se léčený podřizuje nezdravě léčiteli.
Pokud k takovému léčiteli někdo z našeho okolí chodí, jak se k tomu postavit?
Před léčitelstvím v této podobě je třeba varovat. Kdo se stal závislým na léčitelovi nebo jeho praktikách, měl by činit pokání a prosit o rozvázání z těchto pout. Nedá-li si říci, ještě nám zbývá přímluvná modlitba za něj.
Jak se vy osobně díváte na působení P. Ferdy?
Poznal jsem P. Ferdu osobně jako mladý kněz a vždy jsem si vážil jeho osoby i nasazení, s nímž se věnoval nemocným. Jako znalec bylin a přírodních léčebných prostředků byl vynikající. Velký otazník mám stále i s odstupem let nad jeho schopností diagnostikovat nemoci formou jasnovidectví, kterou vidím z hlediska křesťanství jako nesprávnou.
