Jeseník byl vybrán jako jedno z pěti měst, kterým ministerstvo průmyslu dopomůže s testováním technologie 5G, neboli mobilních sítí páté generace. Ačkoliv o smysluplnosti některých z projektů, které uspěly, lze přinejmenším pochybovat, v případě periferního Jeseníku, který trápí nezaměstnanost, nízké mzdy a chybějící infrastruktura, to určitý smysl dávat může. V diskuzích na internetu se už ale občané Jeseníku začínají ozývat, že nechtějí být pokusnými králíky a bojí se zdravotních dopadů. O 5G se toho už napsalo hodně, ale jen velmi málo o tom, co že to 5G vlastně je.
Co je 5G a jaká hrozí rizika?
O 5G se často mluví jako o revoluci, která změní svět. Tyto vize jsou možná trošku přehnané. Celá revoluce spočívá spíše v tom, že připojit cokoliv na rychlý internet bude snazší, a tedy i levnější než dnes. Ne, že by to teď nešlo. Díky proklamacím o revoluci v komunikacích, jež promění svět, mají lidé tendenci představovat si 5G jako nějaké nové intenzivní vysílání s jakýmisi mocnější vlnami. Magie, do které vidí jen málokdo, tak může snadno vyděsit. Jenže je to celé trochu jinak.
5G není žádná nová forma přenosu a nepřináší nutně nový signál. Sjednocuje technologie, které už se dávno používají do jediné normy, která slučuje všechny jejich výhody. Není to žádná nová fyzika nebo černá magie, ale řekněme algoritmus či program, který dokáže po používaných frekvencích přenášet data efektivněji. Tedy nejen, že jich přenese více, ale mnohdy i s menším množstvím záření. Podívejme se na pár vychytávek, které 5G umí.
– Beam-forming – tvarování paprsku
Technologie beam-formingu umožňuje anténě vysílače při komunikaci s konkrétním zařízením, např. mobilním telefonem zákazníka, vysílat signál jen ve směru, kde se nachází. To znamená méně záření do okolí, a tedy méně potenciálních zdravotních dopadů. Nyní antény vysílají mnohem širším paprskem i tam, kde jejich signál není potřeba. Přesnější antény „lépe slyší“, a tak mají lepší signál při použití stejného vysílacího výkonu.
– Massive-mimo – přenos k více uživatelům zároveň
Tato technologie kombinuje několik dalších technik, mezi nimiž je i výše zmíněný beam-forming. Umí pracovat s tím, že signál vyslaný různými směry prochází více cestami v prostoru a dokáže tak přenášet více dat současně k připojenému zařízení. Dále umí využít více směrových antén ve vysílací anténě k tomu, aby přenášel různá data i k více zařízením současně. A konečně, dovede také vypočítat, jak se tyto signály budou vzájemně ovlivňovat a při vysílání je upravit tak, aby nakonec do každého připojeného zařízení, třeba mobilu, dorazily v takové podobě, v jaké mají.
– Rozdělení do podkanálů
Současné vysílače nejsou moc chytré v tom, jak naplánovat komunikaci se zařízením zákazníka. Buď umí vysílat celý signál jen k jednomu uživateli nebo jej dovedou rozdělit a vysílat část signálu k různým zákazníkům, ale frekvenční pásmo rozdělují jen na pár „kousků“. 5G rozděluje vysílací pásmo na velký počet menších podkanálů, kam umí přenášená data chytře naskládat. To neslouží k tomu, aby se přenášelo více dat, ale aby při vysílání nemuselo každé zařízení čekat, až na něj přijde řada. Díky tomu se výrazně zkracují odezvy, které jsou u současných bezdrátových technologií vysoké právě z důvodu řízení přenosu.
A tak dále…
Ač se po internetu šíří řada HOAXů, tedy poplašných zpráv, které v lidech vyvolávají strach, celé 5G je prostě jen o inteligenci přenosu. Ne o konkrétní frekvenci nebo vysílacím výkonu. Přenos signálu přitom probíhá především na stejných frekvencích, na nichž se dávno vysílá, a to buď se stejným nebo s nižším vysílacím výkonem. Frekvence, které se dnes draží pro 5G, jsou frekvence, kde do nedávna běželo televizní vysílání s nesrovnatelně vyšším výkonem. Více vysílačů, jež budou tyto frekvence využívat neznamená, že bude signálu více. Aby signál pro přenos dat bylo možné používat, nesmí se vysílače vzájemně rušit. Musí tedy mít omezený dosah, a to obnáší i mnohem nižší výkon. Každý člověk se ale nachází jen na jednom místě současně, a ne před všemi namontovanými vysílači. Tudíž i když je jich více, nakonec každý díky nižšímu výkonu vysílačů dostane mnohem menší dávku záření, než z televizních vysílačů.
Kde se tedy berou obavy z 5G a proč to prý zakázali v Bruselu? Ve skutečnosti totiž nejde o 5G. Tedy jde i nejde… 5G je natolik chytré, že umí pracovat zároveň na mnoha odlišných frekvencích. Proto se uvažuje, že aby mohly 5G sítě přenášet ještě více dat, uvolní se pro ně další frekvence. V tom byl zakopaný pes i v Bruselu. Ne v tom, že by nešlo spustit 5G, ale byl to spor, zda uvolňovat další NOVÉ frekvence. V Česku se některé nové frekvence průběžně uvolňují, ale často zcela nezávisle na 5G. Nedávno se např. dražily frekvence v pásmu 3,7 GHz. Ty už jsou v provozu a vysílají na nich různé technologie, např. 4G nebo 5G-ready, které se za 5G jen obchodně vydávají. Fyzikální vlastnosti uvolňovaných frekvencí jsou velmi dobře známé a pro každé uvolňované pásmo existují přísné normy, jak a jakým způsobem se na nich smí vysílat. A na mnohých se dávno vysílá a žádný humbuk se nekoná, jelikož se nenazývají 5G.
Ačkoliv se tu bavíme o mikrovlnném vysílání, důležité je pochopit, že mikrovlny nejsou mikrovlnka. Princip mikrovlnné trouby je velmi odlišný. V mikrovlnné troubě je extrémně vysoký výkon na frekvenci, kterou absorbuje voda. Tento výkon je uzavřen do malé kovové krabice odkud nemá úniku. Ta má speciální rozměry tak, aby se v ní de-facto zastavil. A víte, jaká je to frekvence? Je to přibližně frekvence vaší domácí wifi. Ta vám ale hlavu neuvaří. Má tak málo energie, že je neškodná. Často pořádně neprojde ani zdí. A s 5G na této frekvenci se u nás nepočítá.
Proč to vláda tak „tlačí“
Častým argumentem dezinformátorů, paranoiků a lidí, kteří bohužel uvěřili cílené propagandě je, že vlády 5G prosazují, aby cíleně poškodily lidem zdraví. Často tento názor přijímají za svůj a dále šíří lidé, kteří podporují současnou vládu, což je zvláštní paradox. Výstavbu 5G vláda totiž podporuje. Chce nám agent Bureš uvařit mozky? Kdepak. Jde o peníze. Jako vždy. Rychlé a spolehlivé připojení je dobré pro ekonomiku. Ve světě, kde spolu lidé mohou efektivněji komunikovat, přenášet informace atd. se lépe daří byznysu. Malému i velkému. A mozky všem svým občanům nechce uvařit žádná vláda. Potřebuje od nich totiž vybírat daně.
Proč se do toho operátorům příliš nechce?
Když je to tak skvělé, proč už to operátoři všude nemontují? Proč vláda vymýšlí pobídky pro města, aby se zapojily do testování? Ono je to totiž sice skvělé, ale není to teď až tak úplně potřeba. Současné sítě zatím stíhají a kapacita schází především na linkách k samotným vysílačům. Musí se nejprve dobudovat optické kabely k nim, a pak má teprve smysl zkoušet doručit více kapacity k zákazníkům.
Jak je vidět na popisu jednotlivých funkcí 5G, celý fígl je v mnohem chytřejší práci se signálem a s řízením přenosu. To vyžaduje mnohem rychlejší procesory. Proto to nešlo dřív, kvůli tomu je to tak drahé, a proto to také spotřebovává více energie. Dokud 5G nebude pro operátory znamenat nové příjmy, do nasazení se nepohrnou. Nejen kvůli vysoké pořizovací ceně, ale zejména také proto, o kolik více stojí provoz.
Proč nás bolí hlava?
Dnešní doba je náročná. Ze všech stran se na nás valí mnoho informací. Neustále rostou nároky na každého z nás v tom, co musíme umět, stíhat a v čem všem se stále zlepšovat. Jsme vystaveni škodlivým emisím či potenciálně rakovinotvorným látkám v některých potravinách. Je pak velmi snadné si nějaký zdravotní problém spojit s tím, že na internetu vyšel článek, že se spustil nový vysílač. Ale to bychom museli mít problémy už od roku 1953, kdy bylo v Československu spuštěno televizní vysílání. Jedná se totiž o ty stejné frekvence.
Proč dezinformátoři lžou a straší lidi?
Je to je jejich práce. Každý si hájí své zájmy, jak umí. Ruská federace dobře ví, že je existenčně závislá na prodeji ropy a zemního plynu. Snaha Evropy stát se na energeticky nezávislá je tedy logickým terčem. Proto jsou cílem dezinformační kampaně zejména Evropská unie, pokrokoví evropští politici a také ti domácí politici, kteří prosazují odklon od fosilních paliv. Součástí dezinformační kampaně je i podpora politiků a zakládání stran, které prosazují zájem Ruska. Ty se často vydávají za tzv. vlastenecké. V jejich prospěch pracují dezinformační kampaně, vč. této. A to celé proto, že šíření lží a vyvolávání přehnaného strachu je ten nejlevnější způsob, jak zmanipulovat veřejné mínění. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Funguje to pořád stejně už od nepaměti.
Jak se příště nenechat obelhat?
To vůbec není snadné. Taktiky dezinformátorů stojí na zhruba tomto postupu:
1. Onálepkovat běžná média, např. nálepkou „oficiální“ a nachytat je na nějakých chybách. Tím zpochybnit důvěru.
2. Nabídnout nějaké exkluzivní informace, které jiná média nemají a otevřít téma, kterému se běžná média nevěnují. Nevěnují se mu třeba protože je to obtížné téma a jim se prostě nechce. Tím začíná budování zájmu a důvěry o dezinformátory.
3. Manipulace. Vezme se nějaký ověřitelný fakt, vymyslí se k němu jiný kontext a napíše se hodnocení s cílem vyvolat emotivní reakci. Např. zlobu na politika „jak mohl hlasovat pro/proti“.
4. Vybudují se informační kanály, které tyto zprávy šíří mezi lidi a nejsou tak snadno na očích nebo se na ně obtížně reaguje. Facebookové skupiny, řetězové emaily, tvrdě cenzurované facebookové profily strany ohánějící se přímou demokracií, ač neví, co to přímá demokracie vůbec je, atd…
5. S pomocí těchto kanálů se začnou vypouštět absolutní lži. Typicky „přišlo nám od fanouška“, nebo „našel jsem na internetu“, popř. „renomovaný zahraniční server napsal“ (ve skutečnosti dezinformační ze stejné líhně). Nebo se vezme video řádění fotbalových hooligans před pěti lety a napíše se k němu „uprchlíci včera v Paříži – konec civilizace je tu!“. Po takto vybudovaných kanálech taková lež letí rychlostí světla a než se ji podaří běžnou cestou vyvrátit, už tam tudy letí dvě nové.
Obrana je přitom jednoduchá. Přijmout fakt, že ani poctiví novináři nejsou dokonalí. Že nějaká chyba či nepřesnost nemusí být cílená manipulace, ale zkreslení dané pohledem redaktora nebo častěji obyčejná fušeřina. Neuzavírejme se do své bubliny a sledujme více různých médií. A především. Nevěřme nikomu, kdo nám opakovaně lhal. Bude lhát znovu. A kdo lže, ten i krade. A možná nejen to…
Petr Kapounek, telekomunikační expert