Proč jsem se rozhodl přestat pracovat v církvi

Úvodní dopis

Vážení přátelé,

rád bych na úvod vysvětlil, jak vznikl text, který právě máte před sebou, a jakými cestami se dostal k vám. Byl jsem dva roky na částečný úvazek zaměstnancem církve a pracoval jsem jako diecézní sekretář sněmu a Rady laiků v Hradci Králové. Letos na jaře jsem se rozhodl toto zaměstnání ukončit a odejít.

Foto: Corbis

Dost lidí se mne ptalo na důvody a okolnosti tohoto rozhodnutí, a tak jsem napsal několikastránkové vysvětlení, jakési ohlédnutí. Vyvolalo poměrně velký ohlas a řada lidí mi napsala, že s některými prvky dost rezonuje. Zajímavé bylo, že ač za své pole považuji spíše život křesťanů laiků, text velmi oslovil i některé kněze a řeholnice. Sám si všech ohlasů velmi vážím, a ještě více si cením dialogu, který jsem mohl a mohu s některými z jejich autorů vést.

Znovu se ukázalo, že v církvi je velký (a dost nevyužitý) potenciál moudrých, šikovných a obětavých přemýšlivých lidí. Jsem velmi vděčný Bohu, že i tímto způsobem jsem se mohl s některými z nich seznámit nebo více poznat.

Postupně se množily návrhy, abych text uveřejnil. Váhal jsem nad tímto krokem - text nebyl psán pro zveřejnění a byl bych velmi nerad, aby byl špatně pochopen. Opravdu nechci nikomu ublížit, nikoho pomlouvat, vyvolávat nenávist - naopak. Právě tak nemám zapotřebí si takto hojit své ublížené já ani si přihřívat ”svou polívčičku” - ti, kdo mne znají, by snad mohli potvrdit, že nejsem nijak zraněný ani nemám potřebu na sebe nijak upozorňovat.

Nakonec jsem se spolehl na názor druhých (i lidí, kterých si velmi vážím) a rozhodl se text přece jen zveřejnit, a to primárně v internetovém Magazínu ChristNet.eu. Byl bych rád, kdyby mohl posloužit pro dobro věci. Prosím, aby tento text byl tak pochopen, a s láskou k církvi a s důvěrou k Duchu svatému jej svěřuji vašim rukám.

Budete-li text číst, děkuji vám za trpělivost. Upozorňuji, že je psán subjektivně a nečiní si nárok na objektivitu. Prosím pěkně, je vaším plným právem mít na řadu věcí jiný názor. Dokonce předpokládám, že většina lidí má v této oblasti podstatně jiný pohled, a já opravdu nechci na nikoho naléhat a nikoho přesvědčovat.

Popisuji jen svou zkušenost a své vidění skutečnosti. Pokud mi svůj názor budete chtít sdělit (ať je jakýkoliv), budu rád - můžete mi poslat zprávu na elektronickou adresu matena@email.cz.

Text bude zveřejněn na internetu v křesťanském Magazínu ChristNet.eu. Předpokládám, že i zde bude možno na něj reagovat a dále rozvíjet podněty, které případně přináší…

(poznamka redakce - k textu otevíráme novou diskuzní skupinu na Diskuzích ChristNet.eu)

V úctě Váš

J. M.
 

1. Aspoň pár slov o mně

Pro lepší pochopení považuji za vhodné uvést několik údajů o sobě. Rád bych shrnul některé podstatné vlivy, které měly vliv na formování mé osobnosti. Pokud vám budou připadat nezajímavé, můžete je klidně přeskočit.

Skauting: Vyrostl jsem jako nevěřící, s hodnými a dobrými rodiči. Hodně mě ovlivnil skauting, v letech 1974-1984 jsem pomáhal vést klukovský oddíl ve skautském duchu, v roce 1984 jsem takový turistický oddíl ve skautském duchu založil a sedm let vedl. Byl to můj svět, kterým jsem žil, který mi hodně dal a já jemu taky. Zažil jsem tu: pravdivé vztahy, jednotu života a prožitek společenství. Naučil jsem se tu: práci s dětmi a mladými lidmi, organizační práci.

Vzdělání a práce: Vystudoval jsem teoretickou fyziku na matematicko-fyzikální fakultě UK, pracoval nejprve v Tesle a od roku 1991 v Povodí Labe jako programátor. Naučil jsem se tu: vědecký přístup k věcem, logické myšlení, systematickou práci.

Křesťanství: S křesťanstvím jsem se setkal po vysoké škole. Má konverze trvala čtyři roky, byl jsem pokřtěn o velikonoční noční vigilii v roce 1987. V době mé konverze i po ní pro mne mělo zásadní význam několik přátel-křesťanů, jeden kněz a několik tzv. ”malých společenství”. V té době jsem také přečetl skoro celou Bibli, hodně knih o víře, dva roky chodil do kursu k Josefu Zvěřinovi. Od roku 1990 máme manželské společenství s osmi páry, nyní už je to spíše rodinné společenství s větším počtem dětí než dospělých.

Na konci osmdesátých let jsem dva roky měl na starosti katechetickou skupinku kluků ve věku 13-15 let (jednalo se o skryté aktivity vedené hradeckými salesiánkami), z níž potom vzniklo společenství mládeže, které jsme vedli se ženou do roku 1997. Zažil jsem tu a zažívám: Velké přínosy malých společenství, upřímné hledání a žití víry, jednotu víry a života, snahu po osobním vztahu s Bohem, velkou vytrvalost a upřímnost. Ve vzdělání rozumovou reflexi víry a snahu propojit ji s konkrétním životem.

Manželství a rodina: V roce 1990 jsem se oženil, mám nejlepší ženu na světě, máme pěkné manželství, na kterém nám oběma hodně záleží a klademe je na první místo. Podle svého společného přesvědčení usilujeme o to, abychom měli společný duchovní život a aby v našem životě byl propojen duchovní život s každodenní realitou. Ke třem vlastním dětem máme ještě osvojeného romského Patrika. Teď je našim dětem 10, 8, 6 a 5 let.

Dětem se snažíme dost věnovat a usilujeme o model rodiny jako domácí církve (viz Familiaris consortio, také jsem o tom psal do Perspektiv). Zažil jsem tu a zažívám: Jednotu života manželů, manželství a rodinu jako místo setkání s Bohem a místo reálného života.
 

2. Moje cesta k zaměstnání v církvi

Život církve mi nikdy nebyl lhostejný. O malých společenstvích a katechetické skupince už jsem psal. Od roku 1993, kdy se na mně obrátil náš pan děkan, jsem se snažil něco dělat pro farnost. Začal jsem vydávat farní zpravodaj, uskutečnilo se několik setkání farnosti, měli jsme jakási setkání ”neoficiální farní rady” apod. Dost mi už tenkrát vadilo a stále vadí, že řada věcí v církvi je ”jenom jako”, že to jsou často prázdné řeči, vnější slávy a nebo Potěmkinovy vesnice.

Napsal jsem také v této době několik článků do Katolického týdeníku a Perspektiv, především o malých společenstvích v církvi, o rodině jako domácí církvi a o úloze a poslání laiků, později i o sněmu.

O myšlenku sněmu jsem se zajímal hned od prvopočátku. Náš současný sněmovní kroužek ”Na cestě” vznikl vlastně už rok před vznikem sněmovních kroužků. S naším kroužkem jsme v roce 1998-99 dost pečlivě zpracovali dokument Naše církev v našem zrcadle (je na www.gybon.cz/~snem_hk) a předložili jej lidem v církvi z bližšího i vzdálenějšího okolí.

Také jsem zaregistroval, že v Praze mají něco jako Radu laiků, a zajímalo mne, zda je něco podobného i v Hradci Králové. Z delšího hovoru s panem biskupem Otčenáškem jsem pochopil, že nikoliv. Když potom nastoupil pan biskup Duka, napsal jsem mu, jeho myšlenka Rady laiků zaujala, dal mi za úkol zjistit podrobnosti a udělat si představu o činnosti.

Současně se na mne obrátil i P. Václav Vacek, který se stal diecézním moderátorem sněmu, zda bych mu nemohl pomáhat. Výsledkem bylo rozhodnutí nastoupit ”ad experimentum” od února 1999 na částečný úvazek na Biskupství jako sekretář Rady laiků a sněmu. Ad experimentum, tedy jako experiment, u nějž se uvidí, jak se vyvine a k čemu bude.
 

3. Rada laiků - představy a skutečnost

Radu laiků jsem sestavil a v červnu 1999 měla první setkání. Dále uvádím přehled její činnosti podle souhrnné zprávy z ledna 2001 (je k nalezení na internetové stránce Rady laiků www.gybon.cz/~rlhk včetně uvedených dokumentů a řady dalších informací a podkladů).

Od té doby jsme se věnovali několika oblastem činnosti a nasbírali určité zkušenosti. Zjistili jsme také, že řada dost podstatných věcí je jinak, než jsme asi očekávali. Rada laiků vypracovala pět písemných dokumentů: Výzva diecézní rady laiků (smysl a cíle Rady laiků, výzva ke spolupráci),  Rada laiků se představuje (co jako laici považujeme dnes za nejdůležitější),  Překládání kněží (na přání pana biskupa), Diecézní rada laiků o uzdravení vztahů v církvi a Otevřít církev  současnému člověku.

Rada laiků provozuje vlastní internetovou stránku. Podílela se na vypracování studie o laicích pro projekt Aufbruch, jak ji zpracoval J. Matěna. Rada laiků připravila přednášky a setkání v diskusi s dr. Waldsteinem z Vídně o zkušenostech Rady laiků z Rakouska.

Přehled toho, co Rada laiků očekávala nebo o co se snažila a co nepřineslo očekávaný výsledek: Dokument o překládání kněží není v současné situaci církve podle pana biskupa použitelný – v současné praxi nelze nic moc měnit. Iniciativa směřující k aktivitám o uzdravení vztahů v církvi zapadla. Dokument o hlavní prioritě místní církve v roce 2000 Otevřít církev současnému člověku jsme sice dost pečlivě a s velkým úsilím vypracovali, ale nebyl zveřejněn ani nijak dále rozpracován.

Rada laiků jako poradní orgán diecézního biskupa: Nemáme dojem, že by se s námi pan biskup radil o závažných rozhodnutích v diecézi a nebo že by nám předkládal témata, u nichž by od nás rád slyšel naše názory a zkušenosti, případně i ohlasy laiků z diecéze a lidí ze světa kolem nás. Právě tak nemáme dojem, že by pan biskup stál o to, abychom mu předkládali věci, které z pohledu laiků v diecézi my považujeme za důležité.

Reflexe poslání a postavení laiků v církvi a ve světě: Této oblasti se věnuje zejména studie Katoličtí křesťané laici v ČR, na níž se Rada laiků podílela. Na tuto studii není žádný ohlas z vedení diecéze či od představitelů církve. Zdá se, že otázky, které nám připadají pro laiky u nás dnes podstatné, nejsou buď pro představitele církve důležité, nebo tyto věci vidí dost jinak než my.

Komise pro laiky ČBK (či její ekvivalent) se úplně přestala scházet a pracovat.Vazba tedy chybí.

Ohlas od lidí z farností není skoro žádný. Setkáváme se sympatiemi a povzbuzením ve svém přímém okolí i od dalších lidí z diecéze, s nimiž při různých příležitostech hovoříme. Téměř úplně chybí ale podněty či potřeby ”zdola”, nabídky spolupráce apod.

Připadá nám, že diecézní rada laiků je orgán, který v očích pana biskupa ani vedení diecéze nemá žádnou velkou váhu ani žádný zřetelný smysl. Smysl, který jsme v něm viděli my, je tímto také znejistěn a zpochybněn.

Za těchto okolností se postupně vytratila má původní vize o cíli, účelu a způsobu fungování Rady laiků. Nyní má Rada laiků už jen šest členů a jejím hlavním úkolem je vytvořit stanovy, podle kterých by mohla být posléze znovu naplněna a začít fungovat.
 

4. Laici v církvi, studie pro Aufbruch

Na podzim 1999 se na mne obrátili z ČKA v Praze, zda bych nezpracoval studii o laicích v ČR pro mezinárodní projekt Aufbruch. Nepovažoval jsem se za nejlepšího odborníka, ale nikoho jiného nenašli a já nakonec souhlasil. Studii Katoličtí křesťané laici v ČR jsem zpracoval jako pohled ”zdola” od několika desítek aktivních a přemýšlivých laiků. (Je také na internetu.)

Byl jsem rád, že jsem ji mohl dělat, a dal jsem si na ní záležet. Je to téma, které považuji za zásadně důležité, názory a zkušenosti řady lidí byly otevřené, moudré a velmi podnětné. Studii jsem rozeslal na mnoho míst, mimo jiné i na všechna biskupství.

Ohlasy byly minimální. Několik (více méně negativních) reakcí (ze Sekce pro mládež, od nových hnutí,…), vytržená kapitola o mládeži účelově otištěná v Katolickém týdeníku - a jinak nic.

Právě od roku 1999, kdy jsem nastoupil, se prakticky přestala scházet Komise pro laiky ČBK, která byla složená ze zástupců laiků z jednotlivých diecézí a kam jsem měl začít patřit. Biskup, který ji má na starost a kterého si jinak vážím, se vyjádřil, že moc nevidí, co by měla dělat a jaký má být její smysl. Navíc že má srovnání s  komisí pro nová hnutí v církvi, která je činorodá a žije, takže zřejmě podněty pro oživení v církvi a nové jaro církve lze čekat spíše odtud.

Druhá část svědetví: Jak se církev nezajímá o laiky

Třetí část svědectví: Co mi zaměstnání v církvi dalo (a vzalo?)