Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Hypostaze, hypostase, hypostasis

Hypostaze, hypostase, hypostasis

věrouka, trinitologie, christologie, antropologie

Hypostaze

(řec. υποστασις [hypostasis] - „substance", „to, co stojí vespod nebo je postaveno pod")

  

- řecký starověký filozofický pojem, který přijala křesťanská církev, aby pomocí něj pojmově vymezila učení o Boží trojjedinosti, tedy základní věroučné výpovědi křesťanské teologie. Z filozofického pohledu šlo o něco, co „vcházelo do trvalé existence, a to existence individuální...". V křesťanství získal pojem hypostaze zcela specifický význam - začal být chápán jako „osoba", nikoli jako individuum. V myšlení trojiční teologie znamenal tento pojem odlišení vlastností jednotlivých osob Svaté Trojice (Otce, Syna a Svatého Ducha), jež přitom zachovávají nedělitelnou jednotu na základě své božské podstaty, která je všem společná. V každé hypostázi je přitom božství přítomno ve své plnosti.

[Michal Dvořáček]

 

- substanciální přirozenost nebo realita ležící pod něčím (srov. Žid 1,3). Tento výraz zapříčinil mnoho problémů v christologických a trinitárních sporech 4. a 5. století, kdy označoval „konkrétní, individuální realitu" nebo „odlišnou osobní existenci" a zároveň byl užíván k vyjádření obecné, druhové substance. Oficiální Církev učící nakonec přijala způsob vypovídání o Bohu jako o třech „hypostazích" sdílejících jednu substanci neboli přirozenost a o Kristu jako o jedné „hypostazi" neboli osobě ve dvou přirozenostech (srov. DH[1] 125-126; 300-303; 421; ND[2] 7­-8; 613-616; 620/1).

[Gerald OʼCollins, Edward G. Farrugia. Z knihy OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: A Concise Dictionary of Theology, New York - Mahwah, N. J. 2000, přeložil Lukáš Drexler.]

 

Související články:

Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna  
Mysteriologický a eklesiologický charakter zbožštění jako předpoklad spásy v Církvi 1/2   
Cyril Alexandrijský: Skrze lidská slova Ježíše Krista k nám promlouvá Bůh, který se stal člověkem  
Mysteriologický a eklesiologický charakter zbožštění jako předpoklad spásy v Církvi 2/2
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - 1. nicejský koncil (325)
Lukáš Drexler: Arianismus


Poznámky:


[1] Denzinger, H.: Enchiridion symbolorum, definitinum et declarationum de rebus fidei et morum.

[2] Neuner, J. - Dupuis, H.: The Christian Faith, Bangalore - London - New York 1996.

 

Michal Dvořáček; Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, 21.1. 2008

Přečteno 3987x

další křesťanské pojmy