Clicks743
Žito
282

Učení o sebelásce je falešné a nebezpečné.

Ukázka nebezpečného a falešného učení:

Miluj sám sebe!
Pokud nemilujeme sami sebe, nedokážeme se otevírat lásce druhých
z knihy Kde jsi, Adame? , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Biblický text: K Ježíšovi přistoupil jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není" (Mk 12,28-31).

Obraz pro toto rozjímání: Podívejme se na svou tvář na fotografii. Můžeme se na sebe podívat do zrcadla. Zároveň se pokusme uvědomit si skutečnost naší existence. Zamysleme se nad tím, že naše bytí je darem od Boha. (...)

1. LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU JE MÍROU LÁSKY K BLIŽNÍMU

Druhé přikázání nám káže milovat nejen bližního, ale také sám sebe. Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu. Proto je láska k sobě samému zahrnutá v prvním přikázání tolik důležitá. Nemůžeme si zamilovat bližního, pokud nejprve nemilujeme sami sebe.

P. van Breemen prohlašuje, že skutečná láska k sobě samému je jednou z nejobtížnějších schopností v lidském životě. Zkušenost ukazuje, jak málo je v našem okolí lidí, kteří dokážou milovat sami sebe nezištnou, štědrou a náročnou láskou. Mnoha lidem se zdá být už hovor o lásce k sobě samému čímsi podezřelým. Často převládá názor, že Ježíš vybízí především k nenávisti vůči sobě samému. Pro potvrzení tohoto názoru jsou uváděna slova: Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne" (Mt 16,24).

Jak je tedy třeba chápat sebezápor? Jistě jej nemůžeme ztotožňovat s nenávistí vůči vlastní osobě. Láska k sobě samému vychází přímo z Božího stvořitelského aktu. Protože jsem Božím dítětem, jsem zrozen z lásky a určen k lásce. Můj život si zasluhuje lásku, tedy i tu "mou vlastní". Vše, co vychází z lásky jako ze svého pramene, mělo by být zahrnuto láskou. Sebezápor se však týká toho, co náš život ničí: našich vášní a hříchů. Skutečná láska k sobě samému se zakládá především na plném přijetí vlastního života takového, jaký v daném okamžiku je, bez znechucení, bez zahořklosti a rezignace.

Často hovoříme o dobrotě a trpělivosti vůči bližním. Abychom mohli zaujmout tento postoj vůči bližním, je nám zapotřebí prokazovat dobrotu a trpělivost především sami sobě. Pokud nemilujeme sami sebe, nedokážeme se otevírat ani lásce druhých; příliš rychle je začneme podezřívat z nedostatku lásky a odmítnutí. Protože pochybujeme o hodnotě vlastního života, často pak vnímáme druhé lidí jako ohrožení. Jsou-li druzí ve srovnání s námi chváleni, naše já tehdy pociťuje ohrožení. Snadno se v nás probouzí pocit žárlivosti, s nímž si nedokážeme poradit. Negativní představa o sobě samém nám nedovoluje přiblížit se jiným lidem a přijímat jejich lásku přirozeným způsobem.

Láska k sobě samému je důsledkem života podle přikázání lásky k Bohu. Pokud člověk vnímá Boží lásku, pokud se pokouší odpovídat Bohu láskou na lásku, pak tato zkušenost plodí lásku k sobě samému. Láska k sobě samému, podobně jako láska k bližním, však představuje druhé přikázání a vyplývá z prvého. Pouze v perspektivě prvého přikázání, tedy v perspektivě Boží lásky, nalézá svůj smysl a opodstatnění.

Vstupme do celého našeho životního příběhu, zvláště pak do období dospívání, kdy jsme se vědomě učili přijímat vlastní život. Položme si otázku: Co se mi na mně samém nelíbilo? Co jsem ve svém životě nedokázal přijmout? Co jsem odmítal: vzhled svého těla, úroveň své inteligence, svůj charakter, studijní výsledky, sexualitu? Co z toho se mi dnes stále ještě nelíbí? Co v sobě stále ještě nepřijímám? Co bych chtěl na sobě změnit?

Všimněme si, že to, co na sobě nepřijímáme, přitahuje naši pozornost, stravuje naši životní energii; způsobuje, že se soustřeďujeme především na to, čeho se nám nedostává. A opět na druhé straně si povšimněme, že jsme už některé nedostatky v našem životě přijali. Snad každý z nás se už smířil s určitými rysy vlastního charakteru, s určitými životními neúspěchy, problémy. Pokusme se poděkovat Bohu za to, co už jsme přijali. A zároveň si ve svém nitru povšimněme rodící se vnitřní svobody. Sebepřijetí spočívá svou podstatou právě ve svobodě vůči sobě samému, vůči všemu, co máme a kým jsme. Namísto toho, abychom se trápili nedostatky, můžeme užívat darů, které již máme.

Sebepřijetí je možné pouze tehdy, když jasně vidíme hranice našich lidských možností, hranice našich psychických schopností, emocionality, naší citlivosti, slabosti, lidské ubohosti. Láska k sobě samému může být vybudována jedině na pravdě. Nepřijetí sebe samého je ve své podstatě vzpourou proti sobě, je to pokus o popření našich vlastních přirozených hranic.

Pokud nemilujeme sami sebe, začne se v nás objevovat přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Nejsme s to jim čelit, a tím spíše je uznat sami před sebou i před bližními. Chybně se totiž domníváme, že by přiznání se k vlastní křehkosti mohlo způsobit ještě větší odmítnutí naší osoby druhými lidmi. Začneme se tedy uzavírat a ukrýváme své slabosti; maskujeme je před sebou, před Bohem i před lidmi. A právě strach o sebe je zdrojem izolace, osamělosti, podezřívavosti a agrese vůči druhým. Láska k sobě samému, sebepřijetí nás učí skutečné vnitřní svobodě: svobodě vůči bližním i vůči sobě samému.

2. PŘIJETÍ VLASTNÍHO ŽIVOTA JAKO DARU BOŽÍ LÁSKY

Bůh nemiluje člověka pro to, kým je, ale výlučně proto, že je, že ho stvořil. Jeho láska je ryzím darem. Bůh od nás neočekává nic než přijetí jeho bezpodmínečné lásky. Přijímá člověka v jeho aktuální skutečnosti s veškerými omezeními, slabostmi, zraněními.

Boží láska k člověku má stvořitelský charakter. Jestliže lidská láska ke druhému v člověku osvobozuje to nejlepší, co se v jeho nitru skrývá, pak Boží láska člověka tvoří: A Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré (Gn 1,31). Toto zaslíbení stvoření vzahuje kniha Genesis nejen na člověka obecně, nýbrž také na každý konkrétní lidský život. Bůh učinil náš život dobrým; avšak být dobrý ještě neznamená být dospělý, dokonaný. Náš život před námi stojí jako úkol ke splnění; je jako zrno hozené do země, které - aby mohlo přinést užitek - musí růst. Růst však začíná umíráním toho, co je v nás staré, neduživé, neuspořádané.

Přijetí vlastního života, láska k sobě samému je spojena s opuštěním snahy být jako Bůh. Ve vzpouře proti vlastním lidským omezením je skryto pokušení dosažení božskosti vlastními silami. V základu tohoto podstatného nepřijetí sebe a vlastního života se skrývá zpochybnění naší závislosti na Bohu.

Láska k sobě - v protikladu k tomu, jak obvykle bývá chápána, - se nezakládá na rezignaci, na trpnosti vzhledem k vlastnímu životu. Přijetí vlastního života je základem rozhodnutí se pro životní kreativitu, rozhodnutí se pro překračování lidských omezení. Láska k sobě samému vyžaduje obrácení. Pokud by v přijetí chyběl záměr růst, obrátit se, nastoupila by v životě rezignace, jejímž důsledkem by byla pouhá vegetace.

Láska k sobě samému představuje bezpodmínečné přijetí vlastního života jakožto Božího daru. Láska neklade podmínky. Ani láska k sobě samému se nemůže spojovat s jakýmkoli podmiňováním. Proto je láska k sobě možná okamžitě. Kladení si podmínek: "zamiluji si svůj život, až..." lásku k sobě samému prakticky znemožňuje. Láska, která klade podmínky, zároveň přestává být láskou a přechází v některou z podob manipulace. Člověk nemusí nutně manipulovat pouze druhými lidmi, ale i vlastním životem.

Hranice mezi tím, co člověk nemůže, a tím, co nechce, je obvykle velice tenká. Často ve svém životě můžeme jen velmi málo, protože málo chceme. Lidské možnosti velice vzrostou, jestliže vzrostou lidská přání, jestliže vzrůstá zdravá víra v sebe. Přijetí vlastního života, láska k vlastnímu životu bude možná, jestliže po ní skutečně zatoužíme a uvěříme-li v ni.

Na naše vlastní nepřijetí, na naše potíže s milováním sebe sama přece nejsme sami. Přijímáme-li pokorně neschopnost přijmout sami sebe, musíme zároveň prosit Boha, aby nám zjevil pravdu o tom, že naše štěstí je jeho darem, kterým nemáme právo pohrdat a odmítat jej. Vědomí, že je život Božím darem, utišuje naši vnitřní vzpouru.

A následující důležité cvičení tohoto rozjímání. Snažme se vyvolat si na okamžik v paměti všechny naše nedostatky, křehkosti, slabosti, omezení, hříchy. Všechno, co se nám zdá být nejhorší a za co se nejvíce stydíme; co jsme snad ještě nikdy před nikým nevyslovili. Se všemi těmito "odpornými věcmi" na paměti se přesto snažme vnímat, že jsme Bohem milováni, přijímáni, akceptováni. Prosme, abychom zakusili laskavý, hřejivý Boží pohled. Sebeodmítání, zvláště tehdy, kdy nabírá většího rozsahu, se mění v určitý ostych před sebou samým i před druhými. Bojíme se, že ti, kdo nás milují, se za nás budou stydět. Bůh se za nás nestydí. Bůh - můžeme-li to tak "lidsky" říci - je hrdý na své dílo, je na nás pyšný: A Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.

3. LÁSKA K SOBĚ JE ROVNÁ LÁSCE K BLIŽNÍMU

Miluj svého bližního jako sám sebe. Přikázání milovat sám sebe nás vybízí, abychom se pokládali za rovné s druhými. Přikázání nám říká: Udělej pro sebe to, co chceš udělat pro druhé. Přijímáme-li sami sebe, dáváme i svým bližním ten největší dar. Milujeme-li sebe, budeme s to milovat i je; budeme pro ně mocnou oporou; budeme s to řešit rodící se konflikty a nedorozumění s klidem.

Je třeba vystříhat se nemístné ušlechtilosti, která nám přikazuje prohlašovat, že všechno patří těm druhým, mně však nic. Takto chybně chápaná ušlechtilost nám diktuje odevzdávat všechno bližním a sebe zanedbávat. Pokud bychom nedokázali prokázat lásku sami sobě, nedokázali bychom ji darovat ani našim blízkým. Pokud bychom nedokázali sami sobě prokázat obyčejné lidské milosrdenství a soucit, nedokázali bychom je darovat ani našim nejbližším.

Zmíněná špatně pochopená šlechetnost vůči druhým, která nám velí zcela vyloučit samy sebe, v sobě ukrývá dvojznačnost. Skrývá se za ní totiž touha vysloužit si pozornost a lásku druhých; pokud by však člověk navzdory vynaloženému úsilí a obětem nedoznal očekávané odezvy, začne se v něm rodit postoj plný výčitek a smutku. Tyto výčitky člověk často potlačuje až do okamžiku, kdy mu povolí nervy. Tehdy, podobně jako tomu bylo u prvorozeného syna z podobenství o marnotratném synu, vyvrhujeme ze svého nitra celou nahromaděnou lítost:

Ale on mu odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli' (Lk 15,29). S výčitkami se pojí i pokořování jiných a pocit křivdy: Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele' (Lk 15,30). Hle, jak končí lidská šlechetnost, která nechce nic pro sebe, ale vždycky všechno dělá jen pro druhé. Člověk, který nemiluje svůj život, nedokáže být nezištný. Není schopen dát komukoli cokoli zadarmo.

Z toho plyne: nejprve udělejme pro sebe to, co chceme udělat pro druhé. Dopřejme si to, co chceme dopřát bližnímu. V této souvislosti se ptejme, nakolik doopravdy pečujeme o vlastní život. Existuje v našem životě rovnováha mezi správně chápanou láskou k sobě samému a láskou k bližnímu? Nebo se řídíme špatně pochopenou šlechetností, která si všechno odpírá, ale zároveň si ve vztahu k druhým pěstuje pocit sebelítosti? Nelituji, nevyčítám snad druhým, že nedoceňují mé úsilí, mou práci, mou obětavost, moje nasazení?

4. ŽIJE VE MNĚ KRISTUS

Miluj svého bližního jako sám sebe. Tato slova jsou ve skutečnosti citátem ze Starého zákona, ale používá jich Ježíš. Tak sám přenáší přikázání ze Starého do Nového zákona. Přikázání lásky k sobě samému v sobě nemá ani stín egoismu. Není v žádném případě ani výrazem lidské malodušnosti. Ve skutečné lásce k sobě samému se naplňuje ztotožnění lásky k sobě s láskou ke Kristu. Krásné svědectví tohoto ztotožnění nám podává svatý Pavel, který o sobě prohlašuje: nežiji už já, ale žije ve mně Kristus (Gal 2,20). To, co dělá Ježíšův učedník pro sebe, dělá zároveň pro svého Mistra, pro Krista. A to, co dělá pro svého Pána, dělá zároveň pro sebe. Kristus se ztotožňuje s každým člověkem, zvláště s nuzným a ubohým, jemuž je zapotřebí milosrdenství a pomoci.

'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili' (Mt 25,40). Než sami začneme sloužit chudým a ubohým, nejprve uznejme vlastní bídu a ubohost. Především musíme věnovat mnoho pozornosti, času, energie, obětí sami sobě, aby byla naše láska k ubohým alespoň v nepatrné míře nezištná. Uznáme-li sami sebe za jednoho z nejnepatrnějších, máme právo zabývat se vlastní bídou, vlastní ubohostí, vlastní křehkostí a v prvé řadě na sebe užít Ježíšova slova: cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.

5. VĚTŠÍHO PŘIKÁZÁNÍ NAD TATO DVĚ NENÍ

Většího přikázání nad tato dvě není - říká Ježíš. Dvě přikázání jmenuje jedním dechem. Tímto způsobem spojuje přikázání lásky k Bohu s přikázáním lásky k bližnímu. Tato dvě přikázání by byla ve své podstatě pro duchovní život dostačující. Pokud bychom je dokázali uvádět do života, nepotřebovali bychom žádná další. Svatý Augustin říká: Miluj a dělej, co chceš. Ale protože je naše láska velice ubohá, zraněná, potřebujeme ještě i ostatní přikázání. Jednak proto, že všechny příkazy, předpisy a přikázání slouží výlučně interpretaci prvního z nich: přikázání lásky. Přikázání a zákony nám poskytují záruku dobrého pochopení prvního přikázání - přikázání lásky.

Pokud by nějaké přikázání, pravidlo či předpis nebyl praktickým výkladem lásky, stal by se prázdnou literou zákona. Každý zákon se obrací proti člověku, není-li v něm obsaženo přikázání lásky. Naše zbožnost by byla zmrzačena, kdyby se jí nedostávalo lásky k Bohu a bližnímu; snadno by se proměnila ve sbírku náboženských rituálů, ve sbírku zvyků a morálních předpisů, které je prostě třeba dodržovat.

Uzavíráme rozjímání na téma prvního přikázání. Ptejme se tedy sami sebe, nakolik z něj skutečně žijeme. Uvědomujeme si jeho důležitost pro vlastní život? Zpovídáme se z hříchů proti němu? Prožíváme první přikázání jako podstatu všech ostatních přikázání? Uvědomujeme si, že všechna ostatní přikázání, předpisy, nařízení, zákazy vychází z tohoto prvého? První přikázání, uvádíme-li je do praxe, velmi zjednodušuje duchovní život. (...)
Zdroj: www.vira.cz/…/Miluj-sam-sebe-…
Theodorá-Máriá and one more user like this.
Theodorá-Máriá likes this.
Ružena likes this.
pavka
Two Suns in the sky of New York - Planet X Nibiru approaches... Oct 2016 www.youtube.com/watch
Hoki, když nevěříš poselstvím, tak věř alespoň svým očím. Dvě slunce jsou realita.
Hev
Drahý Hoki, vyruším Tě trochu z Tvé samomluvy a tapetování. Chci jen poznamenat, že jsem si to o té kalibraci na wikipedii také přečetl. Ale teorie placaté země předpokládá, že nelze věřit nic, co souvisí s NASA, takže mě ta informace nijak hlavu nezavařila
Dnes ještě klanění glóbu a celovečerní fejkové video z produkce NASA Animation Studios asi nevynecháš, ale věřím, že nastane den,…More
Drahý Hoki, vyruším Tě trochu z Tvé samomluvy a tapetování. Chci jen poznamenat, že jsem si to o té kalibraci na wikipedii také přečetl. Ale teorie placaté země předpokládá, že nelze věřit nic, co souvisí s NASA, takže mě ta informace nijak hlavu nezavařila
Dnes ještě klanění glóbu a celovečerní fejkové video z produkce NASA Animation Studios asi nevynecháš, ale věřím, že nastane den, kdy se odpoutáš od tohoto jedinného a neměnného názoru a začneš trochu chápat ty, kteří tvé současné náboženství nesdílejí a zkouší si zpochybňováním ověřit, jestli je ta teorie pravdivá
Jinak, posílám Ti pěknou písničku - Zem je Guľatá Když jsem ji naposledy hledal, vyskočily na mě videa o placaté zemi, a tím začalo to moje bádání.
pšenka
Smažte komentář
kostelník 29.5.2013 15:41:50
10A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. 11Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. 12Proto se radujte, nebesa a More
Smažte komentář
kostelník 29.5.2013 15:41:50
10A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. 11Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. 12Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“

To je tajemství, které je mnohým skryto. Musíme sami sebe nenávidět až k smrti, abychom obdrželi život věčný. Ďábel zuří, že toto tajemsví Syn člověka lidem oznámil a nabádá je k sebelásce. Kdo sebelásce propadne, propadne peklu. To proto v této poslední době ďábel tak propaguje homosexualitu, sex a sebemilování. V tom je jeho síla. A většina podlehne.
Kdo miluje Ježíše, sám sebe nenávidí.
Samson1
Jinak Zino i Kostelníku, pokud žijeme v těle, máme tu dva zákony. Hříchu a milosti. Definitivní odumření je naše fyzická smrt. Jinak jsme na bojišti a máme stále tři nepřátele. Svod těla, světa a ďábla. Hřích a nebo život v milosti. Vždy máme opravné prostředky lítosti, pokání a vyznání hříchu, obnovu spojení s Bohem. Nebo nekajícnost. Jinak výklad Písma není soukromý a máme se řídit stanoviskem …More
Jinak Zino i Kostelníku, pokud žijeme v těle, máme tu dva zákony. Hříchu a milosti. Definitivní odumření je naše fyzická smrt. Jinak jsme na bojišti a máme stále tři nepřátele. Svod těla, světa a ďábla. Hřích a nebo život v milosti. Vždy máme opravné prostředky lítosti, pokání a vyznání hříchu, obnovu spojení s Bohem. Nebo nekajícnost. Jinak výklad Písma není soukromý a máme se řídit stanoviskem Církve. Zatím co je psané je dané. Přes narušený vztah nepřátelů uvnitř. Tedy Katechismus je oprávněný výkla.
Samson1
Milá Zino. Bůh nestvořil svět šedý, ale barevný. Víš Zino, Bůh řekl Eliášovi vrať se do své země. Mám tam 7000 těch, kdo se nesklonili před bálem. Takže se nesmíš dívat jen s pohledu Eliáše, který si myslí, že zůstal toliko sám. Myslíš, že se klaním bálovi? Myslím si, že patřím mezi těch 7000. J
One more comment from Samson1
Samson1
Jinak máš Kostelníku pravdu, jestli někdo miluje věci, bližní, matky, otce, děti, není Mne hoden. Kdo nemá v nenávisti svůj život, stratí ho. To je život zděděný po Adamovi i z hříchem, ale život nového lidství , nového stvoření, tedy ten je už u těch, kdo uvěřili, máme milovat. O lidi, kteří něvěří, máme zápasit o jejich spásu. Vidíš, já se Tě snažím chápat a píši o Tvém,nechápeš, že co píši, …More
Jinak máš Kostelníku pravdu, jestli někdo miluje věci, bližní, matky, otce, děti, není Mne hoden. Kdo nemá v nenávisti svůj život, stratí ho. To je život zděděný po Adamovi i z hříchem, ale život nového lidství , nového stvoření, tedy ten je už u těch, kdo uvěřili, máme milovat. O lidi, kteří něvěří, máme zápasit o jejich spásu. Vidíš, já se Tě snažím chápat a píši o Tvém,nechápeš, že co píši, není černé, ale druhá strana mince. stejné ceny. Asi se doplňujem.
Stylita
zina 29.5.2013 15:32:07
Ano ztratit svou duši pro Boha a evangelium

jakoby to šlo ztratit duši
život a duše jsou trochu jiné věci, zino
Samson1
Jinak Kostelníku, je třeba si uvědomit, že každá mince stejné ceny má dvě strany. To je řečeno obrazně. Tedy není vždy správný jednostranný pohled. Miluji sebe, toužím po dobrech, obětuji se, zříkám se dobra pro sebe ve prospěch bližních. Ještě jednu věc. Eliáš to dobře vysvětloval, že máme v sobě dva zákony. Tělesnost -starý člověk, Adam, člověk duchovní- podle Krista, v tom je v nás rozpor. …More
Jinak Kostelníku, je třeba si uvědomit, že každá mince stejné ceny má dvě strany. To je řečeno obrazně. Tedy není vždy správný jednostranný pohled. Miluji sebe, toužím po dobrech, obětuji se, zříkám se dobra pro sebe ve prospěch bližních. Ještě jednu věc. Eliáš to dobře vysvětloval, že máme v sobě dva zákony. Tělesnost -starý člověk, Adam, člověk duchovní- podle Krista, v tom je v nás rozpor. Když se vracíme k Adamovi, ten je svázán hříchem, který ovládá ďábel, když umrtvuje- umíráme, jak píše Zina, žijeme podle Boha, ale stejně do práce musíme. Jinak nás bude muset někdo živit.
Samson1
Kostelníku máš pravdu, pokud cituješ písmo. Uznávám. Ale existuje pojem oběti a nového přikázání lásky. Miluj Boha celým srdcem, celou myslí, ze vší síly a bližního, jako sebe samého. To je zredukované, tedy naplnění zákona. Jistě, že je psáno, že nemá větší lásku než ten, kdo položil život za své přátele. Máš dokonce přikázáno sebe milovat
3 more comments from Samson1
Samson1
Kdo si myslí, že ježís sám v sebe neměl v úctě a lásce? Sám za sebe prosil v Getsemanech, ale podřizoval se vůli Otce a svému poslání a to byla láska k padlému lidskému pokolení. Ježíš nepřišel soudit, ale zachránit, člověk má soudce slovo, které slyšel. Vešel do své slávy a bez sebelásky? Ono je to vše jak s těmi penězi, politikou, sexualitou. Vše jde zneužít, nebo používat správně. Křesťanský …More
Kdo si myslí, že ježís sám v sebe neměl v úctě a lásce? Sám za sebe prosil v Getsemanech, ale podřizoval se vůli Otce a svému poslání a to byla láska k padlému lidskému pokolení. Ježíš nepřišel soudit, ale zachránit, člověk má soudce slovo, které slyšel. Vešel do své slávy a bez sebelásky? Ono je to vše jak s těmi penězi, politikou, sexualitou. Vše jde zneužít, nebo používat správně. Křesťanský král by měl skončit v pekle, když byla země napadena a země se vojensky bránila? ŽIVOT JE TROCHU SLOŽITĚJŠÍ VE VŠECH DŮSLEDCÍCH. O jakém životě mluvíme, to je vždy jiná kapitola. Celibátník se zříká manželství, žije zdrženlivě a v chudobě, podřizuje se řádu. Manželé se zavazují přijímat děti a nutně potřebují peníze na celkový chod domácnosti. Stejně politici a vládnoucí musí pracovat a usilovat o obecé dobro, aby země fungovala. Politika je starost o obecné dobro a není vládní moci bez Boha. Ta je též zhůry, a pokud je dobrá, máme se podřizovat, ale jen tam, co patří císaři, císařovi dávat a co Božího, to dávat Bohu. Ve zdravé sebelásce je zakódována bázeň, nepřestupovat přikázání. Kdo hned zvrací, když se řekne sex, peníze, politika, měl by si vždy rozvážit, co je dobré a co zlé. Vždyť mnoho křesťanů musí působit v politice, být zaměstnáni v bance, nebo žít manželský život. Nemůžem manželský život vázat závazky celibátu. Jinak dary Ducha svatého vedou k rozumnosti a moudrosti a moudrost k rozpoznání a bázeň k zachovávání.Co je bílé a co černé určuje Hospodin.
Samson1
Zino ještě jedno. Bez zdravé sebelásky nejsme schopni ani milovat bližní. To znamená být si vědom svého povolání, přijetí, vykoupení, své důstojnosti v Kristu přidám Marii. Že jsme též dědici, tedy synové a dcery. To značí, že si zasloužím toto přijeti i od lidí, stejně svá práva, no i povinnosti. Chce mne někdo zlehčovat?
Samson1
Zino když se mluví o lásce, tak se zhodněme na tom že jsme srdce dali Pánu, že odňal srdce kamené a vložil svého Ducha, dal srdce z masa. Jako svobodný musím žít zdrženlivě a čistě a není jiné právo než svátost, pro chyby zvláště v tomto je svátost smíření. Sexualita těžce zatěžuje naše myšlení a mnohdy jednání. Jestli je někdo lesba anebo homosexuál, třeba z důvodu jak uvádí Eliáš, že někdo v …More
Zino když se mluví o lásce, tak se zhodněme na tom že jsme srdce dali Pánu, že odňal srdce kamené a vložil svého Ducha, dal srdce z masa. Jako svobodný musím žít zdrženlivě a čistě a není jiné právo než svátost, pro chyby zvláště v tomto je svátost smíření. Sexualita těžce zatěžuje naše myšlení a mnohdy jednání. Jestli je někdo lesba anebo homosexuál, třeba z důvodu jak uvádí Eliáš, že někdo v rodině pěstoval třeba spiritismus a je zatížen orientací, stejně, pokud chce jít za Kristem musí žít čistě a nesmí si vytrucovávat manželství a navíc adopci dětí, ale má se modlit za rozvázání a službu, nevím, třeba i exorcismus.
Žito
Je to velmi vážný problém.
Obecný lid je vystaven zápasu o přežití, má mnoho starostí, aby uživil sebe, svou rodinu. Nemá mnoho prostoru na to, aby se zamýšlel nad duchovními věcmi. Proto snadno podlehne pokušení přijímat hotová řešení od nehodných lidí.
Učení o sebelásce se předkládá se zdánlivou logikou - Pokud nemilujeme sami sebe, nemůžeme milovat bližního.
To je ovšem Satanův svod.
Péče …More
Je to velmi vážný problém.
Obecný lid je vystaven zápasu o přežití, má mnoho starostí, aby uživil sebe, svou rodinu. Nemá mnoho prostoru na to, aby se zamýšlel nad duchovními věcmi. Proto snadno podlehne pokušení přijímat hotová řešení od nehodných lidí.
Učení o sebelásce se předkládá se zdánlivou logikou - Pokud nemilujeme sami sebe, nemůžeme milovat bližního.
To je ovšem Satanův svod.
Péče o sebe sama vede k egoismu, k lakomství, k nenávisti. Konec sebelásky je v pekle.
Pravá láska je v obětování se pro bližního. Zde není pro sebelásku místo.
Žito
Dobrý postřeh!

Ukázkovým příkladem člověka, který celý život pěstoval sebelásku je v tomto podobenství:

19 "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se skvěle veselil.
20 A byl jeden žebrák, jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů

21 a toužil být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.

22 …
More
Dobrý postřeh!

Ukázkovým příkladem člověka, který celý život pěstoval sebelásku je v tomto podobenství:

19 "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se skvěle veselil.
20 A byl jeden žebrák, jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů

21 a toužil být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.

22 Stalo se pak, že ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. A boháč zemřel také a byl pohřben.

23 Potom v pekle pozvedl své oči, když byl v mukách, a spatřil zdálky Abrahama a Lazara v jeho náručí.

L 16. kap.
Pavel123
Co se týče sebelásky, na tomto si hodně zakládají ezoterici. Oni říkají, že člověk může milovat druhé pouze, když milují sami sebe a že na té sebelásce musí člověk pracovat. Je to další z bludů New age. Kolikrát jsem si říkal, že když někdo bude na té sebelásce pracovat celý život, tak na konci života by také mohl zjistit, že vlastně pořád pečoval o sebelásku, ale ne o lásku k bližnímu. Je to …More
Co se týče sebelásky, na tomto si hodně zakládají ezoterici. Oni říkají, že člověk může milovat druhé pouze, když milují sami sebe a že na té sebelásce musí člověk pracovat. Je to další z bludů New age. Kolikrát jsem si říkal, že když někdo bude na té sebelásce pracovat celý život, tak na konci života by také mohl zjistit, že vlastně pořád pečoval o sebelásku, ale ne o lásku k bližnímu. Je to šílené ezoterické učení. Myslím, že praktický člověk nad sebeláskou nikdy ani moc nepřemýšlí, proč vlastně?
Žito
Všem učedníkům a skutečně milujícím srdcím Dobrou noc!
Bůh vás ochraňuj před úkladnými hadími démony!
Ružena
To najskôr
Žito
Možná je to sebeláskou milujícího srdce.
Žito
Kuťák perlí:

Monk — 19.2.2013 23:08:02:
Miloslave vy jste Žito :-) Protože mlátíte prázdnou a drzou sudičskou slámu namísto faktické diskuze k věci. Všimněte si, že jsem vaši katolicitu nikdy nehodnotil. Vy ale rád hodnotíte jiné, že?
Monk — 19.2.2013 22:43:40:
Milý Bohoušku nebo Cukroušku Žito. Takže se hoďte pane do klidu, ukažte se jako normálně intelektuálně smýšlející jedinec a nikoli …More
Kuťák perlí:

Monk — 19.2.2013 23:08:02:
Miloslave vy jste Žito :-) Protože mlátíte prázdnou a drzou sudičskou slámu namísto faktické diskuze k věci. Všimněte si, že jsem vaši katolicitu nikdy nehodnotil. Vy ale rád hodnotíte jiné, že?
Monk — 19.2.2013 22:43:40:
Milý Bohoušku nebo Cukroušku Žito. Takže se hoďte pane do klidu, ukažte se jako normálně intelektuálně smýšlející jedinec a nikoli jako šmírák třetí kategorie. Přiznávám, že jste mne zklamal jako člověk, protože jste se předvedl jako - lhář, jako podporovatel chaotického duchovního myšlení, jako intrikán a manipulátor. To je vše. Můj názor. Tečka.
Monk — 19.2.2013 19:33:48:
Víte zino, váš problém je ve špatné psychice a zdraví.

Monk — 19.2.2013 22:29:17:
Osobní útoky považuji za jistý projev deviace diskutujícího.

Snad za to ani nemůže!
Žito
Vrchním Narcisem je Satan, jehož služebníci učení o sebelásce rozšiřují.
Žito
Ano, Narcis je otcem sebelásky a samolibosti. Kdo ho následuje, zahyne stejným způsobem.
4 more comments from Žito
Žito
Apoštolové samolibosti mají velmi blízko k autoerotice.

Autoerotický výběr povolání a partnera
Žito
Dejte pozor, aby vás falešné učení o sebemilování nepřipravilo o věčný život!

Zj 12. kap.
10 I slyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, kterýž žaloval na ně před oblíčejem Boha našeho dnem i nocí. 11 Ale oni svítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a …More
Dejte pozor, aby vás falešné učení o sebemilování nepřipravilo o věčný život!

Zj 12. kap.
10 I slyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, kterýž žaloval na ně před oblíčejem Boha našeho dnem i nocí. 11 Ale oni svítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.

10 et audivi vocem magnam in caelo dicentem nunc facta est salus et virtus et regnum Dei nostri et potestas Christi eius quia proiectus est accusator fratrum nostrorum qui accusabat illos ante conspectum Dei nostri die ac nocte 11 et ipsi vicerunt illum propter sanguinem agni et propter verbum testimonii sui et non dilexerunt animam suam usque ad mortem.

Žito
Pán Ježíš ani svým slovem, ani osobním příkladem nekázal sebelásku či samolibost, ale sebezápor, sebezřeknutí a úplné sebeobětování. Pravý opak toho, co káží falešní apoštolové samolibosti.

1Jestliže je u vás trocha křesťanské snahy druhé těšit, mohu-li čekat trochu láskyplného povzbuzení, dostává-li se nám společně darů Ducha, je-li u vás trocha srdečné účasti, 2dovršte mou radost tím, že …More
Pán Ježíš ani svým slovem, ani osobním příkladem nekázal sebelásku či samolibost, ale sebezápor, sebezřeknutí a úplné sebeobětování. Pravý opak toho, co káží falešní apoštolové samolibosti.

1Jestliže je u vás trocha křesťanské snahy druhé těšit, mohu-li čekat trochu láskyplného povzbuzení, dostává-li se nám společně darů Ducha, je-li u vás trocha srdečné účasti, 2dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. 3Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale pokora ať vás vede k tomu, že každý z vás bude druhého pokládat za lepšího, než je sám. 4Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale všichni se snažte i o to, abyste prospívali druhým.

5Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: 6ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na své vznešenosti, že je rovný Bohu, 7ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, 8ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. 9Proto také ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
Fp 2. kap.

Ježíš se sám sebe zřekl. Tedy žádné sebepřijetí, žádná sebeláska, žádná samolibost.
Žito
To je dobře, Hvězdo XY, že to nechceš číst. To je odstrašující text. Falešný a nebezpečný.
hvezdaXY
... Skutečná láska k sobě samému se zakládá především na plném přijetí vlastního života takového, jaký v daném okamžiku je, bez znechucení, bez zahořklosti a rezignace...

To neodpovídá moji osobní zkušenosti.Jakýkoliv okamžik svého života
nepřijímám z lásky k sobě, ale z lásky a důvěry v Boha a jeho řízení
v mém životě.Nerozumím tomu co to tu píšete , raděj to nebudu číst.
Žito
Sebeláska = samolibost.

9 Pán tedy umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu,
10 a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, jsou drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře.
2pt 2.kap.

§ 1850 Hřích je urážka Boha: „Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé“ (Ž 51,6). Hřích se vzpírá Boží …More
Sebeláska = samolibost.

9 Pán tedy umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu,
10 a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, jsou drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře.
2pt 2.kap.

§ 1850 Hřích je urážka Boha: „Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé“ (Ž 51,6). Hřích se vzpírá Boží lásce k nám a oddaluje od ní naše srdce. Je neposlušností jako prvotní hřích, je vzpourou proti Bohu, protože člověk chce být „jako Bůh“ (Gn 3,5) tím, že zná a stanoví, co je dobré a co je zlé. Hřích je tedy „sebeláska až k pohrdání Bohem“. Kvůli takovému pyšnému sebevyvyšování je hřích pravým opakem poslušnosti Ježíše, který uskutečňuje spásu.

§ 1850 Hriech je urážka Boha. „Proti tebe samému som sa prehrešil a urobil som, čo je v tvojich očiach zlé“ . Hriech sa stavia proti láske Boha k nám a odvracia od neho naše srdce. Podobne ako prvotný hriech, je neposlušnosťou, vzburou proti Bohu, pretože človek chce byť „ako Boh“ , a teda poznať a určiť, čo je dobro a zlo. Hriech je teda „láskou k sebe až po opovrhnutie Bohom“. Pre toto pyšné vyvyšovanie seba je hriech pravým opakom Ježišovej poslušnosti, ktorá uskutočnila spásu.

Sebeláska je odrůdou pýchy, ale snad i jejím květem či dokonce plodem. Pýcha je hlavní, nejnebezpečnější a nejúpornějším hlavním hříchem. Nelze se jí snadno zbavit. Ale zde je právě „jádro pudla“ a v každém případě, kdy se nám jakkoli podaří „přiskřípnout“ naši sebelásku, dokázali jsme udělat cosi velmi velikého. (Václav Durych)
Žito
Žito — 8.1.2013 12:01:04:
Žádné takové přikázání, které by vedlo k sebelásce, NEEXISTUJE.

Jsou jen tato dvě:

28 A když jeden ze zákoníků uslyšel, jak se spolu hádají, a poznal, že jim dobře odpověděl, přistoupil a zeptal se ho: "Které přikázání je ze všech nejpřednější?"
29 Ježíš mu odpověděl: "Nejpřednější ze všech je přikázání: 'Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán.

30 Proto budeš …
More
Žito — 8.1.2013 12:01:04:
Žádné takové přikázání, které by vedlo k sebelásce, NEEXISTUJE.

Jsou jen tato dvě:

28 A když jeden ze zákoníků uslyšel, jak se spolu hádají, a poznal, že jim dobře odpověděl, přistoupil a zeptal se ho: "Které přikázání je ze všech nejpřednější?"
29 Ježíš mu odpověděl: "Nejpřednější ze všech je přikázání: 'Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán.

30 Proto budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly.' To je první přikázání.

31 A druhé, podobné, je toto: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.' Žádné přikázání není větší než tato dvě."

Mk 12. kap.

Milování sebe sama je od Hada Satana. Z tohoto sebemilování pramení veškeré zlo. Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost.
Adam a Eva se oddělili od Boha a prvním plodem jejich spojení byl Kain bratrovrah. V něm se navršilo všechno zlo sebelásky.

Je vidět, že autor úvahy nepochopil podstatu druhého přikázání. Jedině tak může dojít k tak obludným závěrům.
Milovat bližního máme uvědoměle v té míře, že bližní je naší součástí. Je součástí nás samých. Je jen jeden Bůh a jeden člověk.

Žito — 8.1.2013 13:13:08:
Můžeme si úvahu rozebrat.

Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu. Proto je láska k sobě samému zahrnutá v prvním přikázání tolik důležitá. Nemůžeme si zamilovat bližního, pokud nejprve nemilujeme sami sebe.

Už první odstavec odporuje učení Pána Ježíše. On žádné takové měřítko neučinil. Řekl jen, že máme milovat bližního svého, jako sebe samého. Nikde nikdy neřekl, že bližního milujeme v té míře, jak jsme schopni milovat sebe.

Budeme pokračovat?
Žito — 8.1.2013 13:20:34:
Pokračujeme.

Nepřehlédl jsem ani tzv. freudovské přeřeknutí, tedy lapsus.

Proto je láska k sobě samému zahrnutá v prvním přikázání tolik důležitá.

Autor úvahy mluví o PRVNÍM přikázání. Zjevně tedy považuje sám sebe za boha ve smyslu našeptávání hada z ráje.